ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1045.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1045/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. S ., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. d. M. „v l.“ , zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 72.616,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. 4 C 491/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č.j. 17 Co 214/2005-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.215,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 3. 2005, č. j. 4 C 491/2004-55, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 72.616,-Kč s příslušenstvím, výrokem II. zastavil řízení (v důsledku zpětvzetí žaloby) proti Z. o. d. M. (původně též žalovaný 1/), výrokem III. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1).
K odvolání žalobkyně (směřujícímu toliko do výroku IV. o nákladech řízení) a k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 11. 2007, č. j. 17 Co 214/2005-97, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III. a IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že bývalé Z. d. M. (dále jen „D.“) vypočetlo majetkový podíl žalobkyně z transformace družstva v celkové výši 88.016,-Kč (z čehož částka 54.500,-Kč představovala náhradu za živý inventář, krmiva a hnojiva podle zákona č. 229/1991 Sb., a částka 33.516,-Kč další majetkový podíl), že dne 6. 11. 1992 schválila valná hromada oprávněných osob transformační projekt, jehož přílohou byl seznam oprávněných osob, v němž je uvedena i žalobkyně, která nebyla členkou D. a nestala se ani členkou transformovaného družstva, že smlouvou o „koupi majetkového podílu z transformace“ ze dne 30. 12. 1993 se D. zavázalo odkoupit její majetkový podíl v hodnotě 88.016,-Kč a vypořádat ho formou ročních splátek v období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 2003, že jí takto poskytlo plnění ve výši 15.400,-Kč, že částka 72.616,-Kč uhrazena nebyla, že D. zaniklo dne 11. 12. 2002 rozdělením na nástupnické právnické osoby, přičemž jeho závazky vůči oprávněným osobám z transformace družstva přešly na žalovaného, a že žalobkyně dopisem ze dne 2. 2. 2004 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení §14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“, resp. „transformační zákon“), podle něhož jsou oprávněnými osobami občané, kterým se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů, jímž může být i zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Přisvědčil rovněž jeho závěru, že jde-li o náhradu za živý a mrtvý inventář, není nutná dohoda občana s družstvem o způsobu vypořádání podílem na jmění družstva; postačí, aby mezí ním a D. byla shoda o tom, že náhrada jí bude poskytnuta podílem na jmění D. Ve shodě s ním dovodil, že k takové dohodě (pro niž zákon nepředepisuje žádnou formu) mezi účastníky došlo již tím, že Družstvo vyčíslilo žalobkyni jako náhradu za živý a mrtvý inventář a za vnesenou půdu určité majetkové nároky v rámci tzv. základního podílu a dalšího podílu na majetku družstva ve smyslu §7 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb., přičemž žalobkyně s takto vyčíslenými majetkovými nároky souhlasila; pro existenci dohody svědčí i skutečnost, že D. na tyto nároky žalobkyni částečně plnilo. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle §14 písm. c) zákona č. 42/1972 Sb., že jí byl právním předchůdcem žalovaného vypočten majetkový podíl z transformace ve výši 88.016,-Kč, a že se nestala členkou transformovaného družstva, ani neprovozovala zemědělskou výrobu; vyzvala-li žalovaného dopisem ze dne 3. 2. 2004 k vypořádání majetkového podílu v penězích ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy a on tak neučinil, dostal se dne 7. 2. 2004 do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni tak rovněž vzniklo právo požadovat úroky z prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvádí, že odvolací soud postavil své rozhodnutí na nesprávném právním názoru, že: „žalobkyni byl právním předchůdcem žalovaného 2) vypočten základní majetkový podíl za vnesenou zemědělskou půdu o výměře 1,9970 ha, a živý inventář, krmiva a hnojiva ve výši 54.500,- Kč a další majetkový podíl ve výši 33.516,- Kč, a celkový podíl byl stanoven částkou 88.016,-Kč“, … „družstvo jednalo se žalobkyní jako s oprávněnou osobou, zařadilo ji do seznamu oprávněných osob, vyčíslilo jí hodnotu jejího majetkového podílu, na který jí ve výši 15.400,- Kč částečně plnilo“, a že “...žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení §14 písm. c) transformačního zákona, podle kterého jsou oprávněnými osobami občané, jímž se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů, kterým je nepochybně i zákon č. 229/1991 Sb….“. Zásadní právní otázky, které dovoláním napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, vymezuje následovně: „1. Zda musí být splněny kumulativně podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení §14 písm. b) transformačního zákona včetně prokázání doručení přihlášky do transformovaného družstva, 2. ke kterému okamžiku musí být splněny podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení §14 písm. c) transformačního zákona, 3. zda postavení oprávněné osoby podle ustanovení §14 písm. c) transformačního zákona lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace družstva, a 4. kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů“. Namítá, že odvolací soud učinil svůj závěr, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle §14 písm. c) transformačního zákona na základě jejího tvrzení, „… bez logického a přesvědčivého zdůvodnění, čím a jakou listinou žalobkyně prokázala, že je nebo že se stala oprávněnou osobou podle transformačního zákona …“, obsáhle rozvádí, z jakých důvodů nemohl být v dané věci seznam oprávněných osob dokladem o jejím právním postavení jako oprávněné osoby, a dovozuje, že v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Uvádí dále, že žalobkyně nebyla ani oprávněnou osobou podle §14 písm. b) transformačního zákona, neboť neprokázala, že by Družstvo užívalo její půdu nebo jiný majetek v hodnotě nejméně 30.000,-Kč, a že by se písemně přihlásila u družstva jako oprávněná osoba. Zpochybňuje rovněž závěr odvolacího soudu o nároku žalobkyně na náhradu za živý a mrtvý inventář (když vůbec neprokázala, zda jí byl nějaký odňat), stejně tak jako jeho závěr o existenci shody (dohody) mezi ní a právním předchůdcem žalovaného o náhradě podílem na jmění družstva. Rozebírá legislativní nedostatky ustanovení §14 písm. c) zákona č.42/1992 Sb., a vyjadřuje názor, že takováto dohoda musela být uzavřena nejpozději dne 28. 4. 1992, kdy skončila lhůta pro přihlášení se do transformace. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně v dovolacím vyjádření vyvracela dovolací námitky žalovaného, ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. listopadu 2007, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Dovolatel výslovně uplatňuje toliko dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), dle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však ve skutečnosti směřují jeho námitky především proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem ohledně toho, zda byly v dané věci dány skutkové předpoklady pro úspěšné uplatnění nároků žalobkyně z transformace D. Dovolatel tak přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. – přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Dovolatel pak prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že shora uvedená dohoda může být uzavřena až do schválení transformačního projektu. Z pohledu rozsudku odvolacího soudu by proto mohlo jít o otázku zásadního právního významu. Protože se však odvolací soud od ustáleného řešení této otázky neodchýlil, nelze – vzhledem k ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. – přisoudit rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam. Z textu ustanovení §14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., zejména ze slov „…kterým se podíl…stanoví…“ a dále z ustanovení §7 odst. 2 písm. a) zákona č. 42/1992 Sb., podle něhož se pro uspokojení nároků, které mohou být uplatněny podle zvláštních předpisů a nebyly uplatněny ke dni schválení transformačního projektu odečte od čistého jmění částka, která bude použita k jejich uspokojení, vyplývá, že ohledně oprávněných osob podle §14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., jde o stanovení podílu při transformaci nikoliv před ní a že časovým limitem pro vypořádání jejich nároků v základním podílu na majetku družstva (srov. §7 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb.) je schválení transformačního projektu. Skutečnost, že základní podíl ve smyslu ustanovení §7 odst. 4 věta první zákona č. 42/1992 Sb., mohl být vypočten pouze tehdy, jestliže nárok na náhradu existoval podle zvláštních předpisů ke dni schválení transformačního projektu, Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil v řadě rozhodnutí (srov. rozsudek ze dne 30. 12. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1098/96, rozsudek ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 24 Cdo 1818/98, rozsudek ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 1175/2003). Pokud tedy odvolací soud vycházel z toho, že rozhodným obdobím pro uzavření dohody o vypořádání restitučních náhrad podílem na jmění družstva může být ještě i časový úsek až do schválení transformačního projektu, je jeho právní posouzení v souladu s ustálenou judikaturou a tedy i v souladu s hmotným právem.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s.ř. dovolání odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, neshledá-li jej důvodným, Nejvyšší soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.915,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. ledna 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu