ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1189.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 1189/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecká, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Bytového družstva Svitavy , se sídlem Svitavy, Školní 335/5, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem Svitavy, Soudní 1, proti žalovanému R. K. , zastoupenému JUDr. Pavlem Barinkou, advokátem se sídlem Svitavy, Nám. Míru 115/42, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 46/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. června 2008, č. j. 22 Co 178/2008-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám JUDr. Rudolfa Skoupého, advokáta se sídlem Svitavy, Soudní 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 6. 2008, č.j. 22 Co 178/2008-66, potvrdil rozsudek ze dne 18. 3. 2008, č.j. 6 C 46/2008-35, kterým Okresní soud ve Svitavách (soud prvního stupně) uložil žalovanému vyklidit byt č. 311, sestávající ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství, v 6. nadzemním podlaží domu ve S. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“) do dvou měsíců po právní moci rozsudku, po té, co mu bude zajištěno přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce (vlastník předmětného bytu) dal dopisem ze dne 19. 4. 2007 žalovanému (nájemci bytu) výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“) z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), opírajícího se o tvrzení, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu ve výši trojnásobku uvedených měsíčních plateb (leden až březen 2007), že Výpověď byla žalovanému doručena dne 24. 4. 2007, že ve lhůtě 60-ti dnů od jejího doručení nepodal žalobu na neplatnost Výpovědi, že po uplynutí výpovědní lhůty (31. 7. 2007) byt nevyklidil, že v bytě žije s družkou a jejich třemi nezletilými dětmi, že žalovaný neplatil nájemné opakovaně, po dobu několika let (ke dni 30. 9. 2006 činil dluh 120.963,-Kč), že v dohodě ze dne 9. 11. 2006 se zavázal zaplatit žalobci dluh ve výši 125.515,-Kč, a že v únoru 2008 uhradil na dlužném nájemném 50.000,- Kč.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaný užívá předmětný byt po uplynutí výpovědní lhůty bez právního důvodu, a že žaloba je podle §126 odst. 1 obč.zák. opodstatněná; ve shodě s ním posoudil nárok žalovaného na bytovou náhradu podle 712 odst. 5 obč.zák. Konstatoval přitom, že vychází z uplatněného výpovědního důvodu, neboť žalovaný nepodal v zákonné lhůtě žalobu na neplatnost Výpovědi, a proto soud nemůže v řízení o vyklizení bytu přezkoumávat, zda byl dán. S odkazem na ustanovení §712 odst. 5 větu první obč.zák. shledal správným závěr soudu prvního stupně, že povinnost žalovaného k vyklizení bytu lze vázat toliko na zajištění přístřeší, a to i za situace, kdy se jedná o rodinu s nezletilými dětmi. Poukázal na to, že žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu dlouhodobě, a za nedůvodnou označil námitku žalobce, že rozhodnutí o bytové náhradě, resp. výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a je v rozporu s dobrými mravy. Popisuje důvody neplacení nájemného a uvádí, že pokud měl zaměstnání, řádně nájemné platil. Dovolatel má za to, že v dané věci jsou naplněny oba předpoklady pro rozhodnutí soudu o vyšší formě bytové náhrady než je přístřeší (jak bylo dovozeno v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 2 Cdon 71/96), protože má tři nezletilé děti a jsou zde i důvody zvláštního zřetele hodné, jež spatřuje v tom, že nájemné neplatil relativně krátkou dobu, když se ocitl bez svého zavinění bez zaměstnání; přihlédnuto mělo být i k tomu, že aktivně hledal práci a uhradil část dluhu, jehož značnou část představuje jeho příslušenství. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalobce v dovolacím vyjádření namítl, že dovolání je nepřípustné, vyvracel tvrzení dovolatele ohledně důvodů zvláštního zřetele hodných pro přiznání náhradního bytu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněným subjektem - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně jak ve výroku o vyklizení, tak i ve výroku o bytové náhradě, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že brojí proti závěru odvolacího soudu, že jeho povinnost k vyklizení bytu lze vázat toliko na zajištění přístřeší. Uvedená otázka však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládá, neboť jde o otázku, jejíž výklad se již v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálil.
Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 71/96 /na nějž odkazuje dovolatel/, dále např. rozsudky ze dne 22. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 636/2000, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, a ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 26 Cdo 545/2003, uveřejněné pod C 642, C 1630 a C 1875 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) byla ve výkladu ustanovení §712 odst. 5 věty druhé občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 4. 2006 (dále „obč.zák. před novelou“), upravujícího bytovou náhradu ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. před novelou (obdobnému výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 2 písm. b/ obč.zák.), jednotná v názoru, že přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu je podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi, a že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné; oba uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně. K aplikaci stávající judikatury na výklad §712 odst. 5 věty druhé obč.zák. se přihlásil Nejvyšší soud i za současné právní úpravy, po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. (viz jeho rozsudky ze dne 27. 4. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4131/2008, a ze dne 9. 8. 2010, sp.zn. 26 Cdo 253/2009).
V této souvislosti lze poukázat i na závěr, že přiznání vyšší formy bytové náhrady zde nepřichází v úvahu na základě aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 26 Cdo 545/2003, a ze dne 4. 7. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1752/2005), jakož i na závěr, podle něhož nepříznivá finanční (sociální) situace nájemce nemůže být sama o sobě (vedle okolnosti, že jde o rodinu s nezletilými dětmi) důvodem zvláštního zřetele hodným pro to, aby nájemci byla v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu, dané z důvodu neplacení nájemného, přiznána bytová náhrada ve formě náhradního bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2004, sp.zn. 26 Cdo 1406/2003, uveřejněný pod C 2302 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. usnesení ze dne 11. 5. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1635/2005, a rozsudek ze dne 26. 8. 2010, sp.zn. 26 Cdo 2196/2008).
Dovolací soud je toho názoru, že uvedené právní názory se uplatní i za současné právní úpravy, jde-li o bytovou náhradu pro případ výpovědi pronajímatele z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák.
Dovodil-li tedy odvolací soud v projednávané věci, že žalovanému nelze přiznat právo na vyšší formu bytové náhrady v podobě náhradního bytu pro dlouhodobé porušování povinností nájemce bytu (neplacení nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu), tj. jinými slovy řečeno pro nedostatek důvodů zvláštního zřetele hodných, není jeho právní posouzení v rozporu s výše zmíněnou ustálenou judikaturou. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z toho, že dovolatel poukazuje na jiné skutkové okolnosti a předkládá jejich vlastní hodnocení.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
K dalšímu (formálně) uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolací soud nepřihlížel, neboť z obsahu dovolání (§41 odst.2 o.s.ř.) se nepodává, v čem spatřuje dovolatel jeho naplnění.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu