ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1555.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1555/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce V. D., zastoupeného opatrovníkem Ústavem sociálních služeb v Praze 4, příspěvkovou organizací, se sídlem v Praze 4, Podolská 208/31, proti žalovanému Braník 517, družstvo , IČ: 26717158, se sídlem v Praze 4, Ke Krči 32b/517, zastoupenému JUDr. Drahoslavou Zbořilovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 5, o zaplacení 56.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 20/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 3. 3. 2004, č. j. P 491/97-188, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2004, omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen nakládat s finančními prostředky do výše 800,- Kč týdně. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2004, č. j. P 491/97-196, které nabylo právní moci dne 8. 6. 2004, byl opatrovníkem žalobce ustanoven Ústav sociálních služeb v Praze 4, příspěvková organizace, se sídlem v Praze 4, Podolská 208/31.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem z 8. 4. 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze 4. 8. 2008, č. j. 57 C 20/2006-104, ve výroku pod bodem II., jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 53.163,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku pod bodem V., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal za žalobce včas dovolání advokát JUDr. Dalibor Čertok, který předložil plnou moc udělenou mu žalobcem 30. 10. 2009 k zastoupení pro dovolací řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze 4. 2. 2010, č. j. 57 C 20/2006-191, byl JUDr. Daniel Čertok vyzván, aby ve stanovené lhůtě předložil plnou moc podepsanou opatrovníkem žalobce, jinak bude dovolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, soud prvního stupně doručil 19. 4. 2010 spisový materiál dovolacímu soudu.
Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobce dovoláním napadl rozsudek Městského soudu v Praze z 8. 4. 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, tj. rozhodnutí vydané před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, a dále zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, za kterých může ve věci rozhodnout, jak mu ukládá §103 o. s. ř.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, ve kterém by vypočítával všechny podmínky řízení. Teorie procesního práva tradičně řadí mezi podmínky řízení (ve smyslu §22 až 32 o. s. ř.) i oprávnění k zastupování. Tentýž názor dlouhodobě sdílí i soudní praxe. Závěr, podle kterého nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.), formuluje např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 992/97, uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud též vysvětlil, že učinila-li určitá osoba procesněprávní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje v řízení sama (svým jménem) procesní práva, ale jedná za zastoupeného.
Žalobce jako osoba omezená ve způsobilosti k právním úkonům nemůže v tomto řízení samostatně jednat, takže musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§22 o. s. ř.). Tím je jeho opatrovník (§27 odst. 2 občanského zákoníku), který je oprávněn udělit procesní plnou moc advokátovi k zastupování žalobce v řízení. Protože tak neučinil, nebylo doloženo zastoupení žalobce při procesním úkonu, jímž se zahajuje řízení (dovolací), a nedostatek podmínky řízení se nepodařilo odstranit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolací řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, publikované v časopise Soudní judikatura, sešit 3, pod č. 60/2002).
Podle §243b odst. 5 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl dovolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Žalovaný sice podal prostřednictvím advokáta vyjádření k dovolání, ale žalobci nelze uložit povinnost nahradit mu tyto náklady podle §146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. S přihlédnutím k omezené způsobilosti žalobce k právním úkonům nelze uvažovat o tom, že by zavinil zastavení řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu