ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1616.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 1616/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a/ J. H., a b/ Z. K., zastoupených JUDr. Lubomírem Vrťátkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 23, proti žalovaným 1/ M. Z. a 2/ L. Z. , zastoupeným Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 210/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2008, č. j. 30 Co 349/2008-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám JUDr. Lubomíra Vrťátka, advokáta se sídlem v Praze 1, Spálená 23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaní dovoláním napadli potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2008, č. j. 30 Co 349/2008-130, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnili (námitkou, že nemají na nájemném žádný dluh, že sice nájemné neplatili pravidelně, avšak s ohledem na nesrovnalosti ve výši nájemného mohly být nedoplatky na nájemném sanovány přeplatky z minulých období a že tudíž z nezaplaceného nájemného v období od 28. února 2003 do 30. listopadu 2004 nelze usuzovat, zda skutečně a eventuelně jakou částku žalobcům na nájemném dlužili).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá rovněž na právním názoru, že plná moc udělená zástupci žalobců (advokátu JUDr. Lubomíru Vrťátkovi) byla udělena nikoli jen jako plná moc podle §28 o.s.ř., ale též jako tzv. plná moc generální podle ustanovení §31 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), opravňující zástupce žalobců rovněž k podání výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí ze 14. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2144/98, uveřejněné pod č. 24 v sešitě č. 3 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, z 24. července 2001, sp. zn. 26 Cdo 356/2000 či z 31. května 2002, sp. zn. 26 Cdo 420/2002, uveřejněné pod C 1241 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) se ustálila v názoru, že byla-li zmocněnci udělena zmocnitelem písemně plná moc k zastupování ve všech právních věcech a k vykonávání veškerých (tedy nikoli pouze procesních) úkonů, aniž zároveň určité věci či právní úkony byly z oprávnění vyloučeny (jako tomu bylo v posuzovaném případě), jde o obecnou (generální) plnou moc, která zmocněnce opravňuje rovněž k tomu, aby jménem zmocnitele podal výpověď z nájmu bytu, tedy učinil svou povahou hmotně právní úkon.
Byl-li tedy v projednávané věci zástupce žalobců podle plné moci ze dne 15. září 2004 (č.l. 4) zmocněn, aby žalobce „ve všech právních věcech zastupoval“ a „aby vykonával veškeré úkony s tím související“, pak odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že byl zmocněn i k dání výpovědi z nájmu bytu žalovaným.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. dubna 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu