ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2027.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2027/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce statutárního města Zlína , se sídlem Zlín, nám. Míru 12, proti žalované N. P., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 398/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 26. června 2008, č. j. 60 Co 161/2008-36, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 2. 2008, č. j. 9 C 398/2007-23, uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 622 v domě č.p. 4786 v ulici Středová ve Zlíně, který se sestává z jednoho pokoje, kuchyňského koutu a příslušenství (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a to do 15 od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázáno, že dopisem ze dne 22. 3. 2007 dal žalobce žalované výpověď z nájmu předmětného bytu podle ustanovení §711 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“) když i přes písemnou výstrahu (jež jí byla dána dne 27. 7. 2005) hrubě porušuje dobré mravy v domě (dále jen „Výpověď“), že Výpověď jí byla doručena dne 28. 3. 2007, že dopisem ze dne 7. 8. 2007 ji žalobce vyzval k vyklizení předmětného bytu do 31. 8. 2007 s tím, že jí zajistil přístřeší (pokoj v domě č. p. 548 ve Z.-M., tř. 3 května), a že žalovaná dosud byt nevyklidila. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žalobě je třeba vyhovět, neboť žalobce jako vlastník bytu má ve smyslu ustanovení §126 odst. 1 obč. zák. právo na ochranu svého vlastnického práva proti žalované, která odmítá předmětný byt po skončení nájmu dobrovolně vyklidit, když lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti Výpovědi ve smyslu ustanovení §711 odst. 5 obč. zák. jí marně uplynula dne 28. 5. 2007 a výpovědní lhůta dnem 30. 6. 2007. Žalovaná sice tvrdila, že podala na poště žalobu o určení neplatnosti Výpovědi (k čemuž předložila soudu podací lístek ze dne 30. 5. 2007), i pokud by však její tvrzení bylo správné, byla žaloba podána až po uplynutí lhůty 60 dnů; navíc bylo zjištěno, že u soudu prvního stupně se nenachází žádné podání, z něhož by vyplývalo, že se jím žalovaná domáhá určení neplatnosti Výpovědi. Její povinnost předmětný byt vyklidit pak soud prvního stupně vázal na zajištění přístřeší ve smyslu §712 odst. 5 obč. zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 6. 2008, č. j. 60 Co 161/2008-36, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a přisvědčil i jeho právnímu závěru, že žalobě je třeba vyhovět (§126 odst. 1 obč.zák.). Konstatoval, že odvolací námitky žalované jsou nedůvodné, neboť již z jejího tvrzení, že žalobu podala dne 30. 5. 2007 je zřejmé, že se tak stalo po uplynutí 60-ti denní lhůty k podání žaloby na neplatnost výpovědi; za této situace je nerozhodná i její námitka, že se nedopustila jednání, kterým by porušovala dobré mravy v domě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (prostřednictvím advokáta ustanoveného jí soudem) dovolání, v němž uvádí, že napadené rozhodnutí může mít ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména proto, že v dosavadním řízení nebylo bez pochybností prokázáno, kdy a jakým způsobem byla podána žaloba o neplatnost výpovědi z nájmu. Rozhodnutí soudů obou stupňů vycházejí z jejího tvrzení, že žalobu měla podat dne 30. 5. 2007, ačkoliv žádný relevantní doklad o podání žaloby nepředložila, přičemž (s ohledem na její vystoupení před soudem prvního stupně) nelze vyloučit, že žaloba byla podána i ve lhůtě 60 dnů. Za situace, kdy nebylo bez pochybností prokázáno, zda a kdy vlastně podala žalobu o neplatnost výpovědi, je třeba – dle jejího názoru – posoudit, zda řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku netrpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolací námitka, že nebylo bez pochybností prokázáno, kdy a jakým způsobem byla žaloba o neplatnost výpovědi podána, však směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu a je jí uplatňován nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka tu přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. – přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se o opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2010
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu