ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2094.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 2094/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně V. K. , zastoupené JUDr. Alenou Mrlinovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Výškovická 122, proti žalovanému F. K. , zastoupenému Mgr. Petrem Miketkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 18, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 C 89/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2007, č. j. 42 Co 277/2007-68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Aleny Mrlinové, advokátky se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Výškovická 122, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému před 1. 7. 2009, a proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II bod 12. tohoto zákona) – dále „o.s.ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud proto vycházel ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) obsahově specifikovaný tím, že soudy obou stupňů neshledaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by měl jako rozvedený manžel při vyklizení bytu podle §712 odst. 3 věty první občanského zákoníku nárok na náhradní byt.
Nejvyšší soud již v rozsudku z 12. 6. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1083/99, publikovaném pod C 552 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2001, konstatoval, že „při rozhodování o formě bytové náhrady pro rozvedeného manžela podle §712 odst. 3 věty druhé ObčZ přihlíží soud také k chování vyklizovaného manžela za trvání nájemního vztahu, k jeho zásluhám o získání společného bytu a k jeho rodinným, zdravotním a sociálním poměrům“, přičemž uvedené závěry lze použít i pro daný případ.
Dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalovaný se nemůže dovolávat, aby mu jako rozvedenému manželovi, který je povinen předmětný byt vyklidit, bylo z důvodů zvláštního zřetele hodných přiznáno právo na náhradní byt za situace, kdy se sám chová bezohledně k žalobkyni, která je jako členka družstva výlučnou nájemkyní předmětného družstevního bytu a které v přístupu do bytu brání.
Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalovaný dovoláním výslovně napadl (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle §7 písm. d) ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% (§137 odst. 3 o.s.ř.) 2.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu