ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.220.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 220/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 32, proti žalované J. N. , zastoupené JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nám. Míru 15, o 10.468,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 12 C 10/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 25 Co 465/2008-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč k rukám Mgr. Radka Vachtla, advokáta se sídlem v Praze 2, Římská 32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) – poté, co k odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 25 Co 474/2004-103, zrušil jeho zamítavý rozsudek ze dne 22. dubna 2004, č. j. 12 C 10/2001-92, a věc mu vrátil k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 19. února 2007, č. j. 12 C 10/2001-157, ve spojení s usneseními ze dne 14. března 2008, č. j. 12 C 10/2001-174, ze dne 8. července 2008, č. j. 12 C 10/2001-182, a ze dne 8. dubna 2009, č. j. 12 C 10/2001-214, výrokem I. uložil žalované a původnímu žalovanému I. N. (dále jen „původní žalovaný“) povinnost zaplatit žalobkyni tam specifikované částky s příslušenstvím, výrokem II. zamítl žalobu ohledně tam uvedených částek s příslušenstvím, výrokem III. rozhodl o nákladech řízení účastníků a dále rozhodl o nákladech řízení státu.
K odvolání všech tehdejších účastníků řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 10. prosince 2008, č. j. 25 Co 465/2008-202, změnil rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení se shora označenými usneseními) ve vyhovujícím výroku I. tak, že ve vztahu k původnímu žalovanému žalobu zamítl (výrok I.); jinak ho potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. , IV., V., VI. a VII.).
Proti výroku II., pokud jím byl ve vztahu k žalované potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně zaplacení tam uvedených částek s příslušenstvím, a proti nákladovému výroku III. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřila.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. prosince 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává rovněž proti nákladovému výroku III. napadeného rozsudku. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že ve vztahu k nákladovému výroku III. nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v sešitě č. 3 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura). Navíc podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti výroku II., pokud jím byl ve vztahu k žalované potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně tam uvedených částek s příslušenstvím) je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. však dovolání podle odstavce 1 (v daném případě písm. b/ a c/) není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání proti výroku II., pokud jím byl ve vztahu k žalované potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně tam uvedených částek s příslušenstvím, by tedy mohlo být objektivně přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Bylo-li však tímto výrokem rozhodnuto o celkové částce 5.836,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), tj. o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, nelze dovodit přípustnost dovolání z citovaných ustanovení, neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to vylučuje.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) – dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.250,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 3. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 510,- Kč představující 20 % DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu