ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.288.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 288/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce m. V. nad M. , proti žalovanému Z. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 272.140,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 1896/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2008, č. j. 38 Co 121/2007-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolacího soudu) ze dne 11. září 2008, č. j. 38 Co 121/2007-161, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (neboť odvolací soud sice usnesením ze dne 25. srpna 2005, č. j. 38 Co 69/2004-110, zrušil předchozí /zamítavý/ rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 13 C 1896/2002-90, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, avšak ve zrušujícím rozhodnutí nezaujal žádné stanovisko k /hmotně/ právnímu posouzení věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil (námitkou, že – z důvodů popsaných v dovolání – nelze z provedených důkazů mít za prokázáno, že podepsal a tudíž uzavřel smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 30. června 1999).
Se zřetelem k řečenému dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu