ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2972.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2972/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ: 45797072, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, proti žalované Římskokatolické farnosti Česká Skalice, se sídlem v České Skalici, Malé Skalici, Havlíčkova 1, IČ: 46524088, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, o zaplacení částky 22.168,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 332/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2009, č. j. 20 Co 121/2009-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Stanislava Hykyše, advokáta se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (pronajímatel „pozemku parc. č. 1 – zahrada – o výměře 1381 m2, zapsaného na listu vlastnictví č. 10002 pro obec Česká Skalice, kat. území M. S.e“ – dále jen „předmětný pozemek“, resp. „pozemek“) se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Náchodě (soudu prvního stupně) dne 17. října 2008 domáhal, aby mu žalovaná (nájemkyně pozemku) zaplatila částku 22.441,25 Kč z titulu dlužného nájemného z předmětného pozemku. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalovaná byla povinna hradit mu na nájemném z pozemku od 1. ledna 1992 ročně částku 1.381,- Kč a že za dobu od 1. ledna 1992 do 30. června 2008 mu z tohoto titulu nic nezaplatila.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. ledna 2009, č. j. 5 C 332/2008-59, výrokem I. vyhověl žalobě co do částky 273,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení, výrokem II. zamítl žalobu ohledně částky 22.168,25 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2009, č. j. 20 Co 121/2009-79, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (vyjma odvoláním nenapadeného výroku I.) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že nájemné z předmětného (zemědělského) pozemku se platí půlročně pozadu 1. dubna a 1. října příslušného kalendářního roku (§671 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Poté – se zřetelem k námitce promlčení vznesené žalovanou – uzavřel, že uplatněný nárok na zaplacení nájemného splatného před 17. říjnem 2005 (tj. za období do 31. září 2005) je promlčen (§101 obč. zák.). Ohledně nepromlčené části uplatněného nároku (tj. nájemného za období od 1. října 2005 do 30. června 2008 – dále též jen „rozhodné období“) dovodil, že roční výše nájemného činila 1 % z ceny pozemku (§22 odst. 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému pozemku, ve znění pozdějších předpisů). Při určení ceny pozemku pak vyšel z vyhlášky ministerstva zemědělství č. 456/2005 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, a na jejím základě dospěl k závěru, že cena předmětného pozemku činila v rozhodném období 9.100,- Kč. V rozhodném období tudíž byla žalovaná povinna hradit žalobci roční nájemné ve výši 91,- Kč (tj. 1 % z částky 9.100,- Kč). Za této situace – shodně se soudem prvního stupně – pokládal za důvodný nárok žalobce na zaplacení nájemného (za dobu od 1. října 2005 do 30. června 2008) pouze v částce 273,- Kč (s příslušenstvím).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vyjádřil – z důvodů tam rozvedených – nesouhlas s postupem odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně) při určení ceny předmětného pozemku (pro účely výpočtu výše dlužného nájemného). K dovolání žalobce se žalovaná písemně vyjádřila prostřednictvím advokáta.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, nejde-li o případy vyjmenované v §242 odst. 2 o.s.ř. (pomineme-li závislost nákladových výroků na výrocích o věci samé, pak se v souzené věci o žádný z tam uvedených případů nejedná).
Pro posouzení otázky přípustnosti dovolání směřujícího proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu o peněžitém plnění není tedy – se zřetelem k ustanovení §242 odst. 1 o.s.ř. – rozhodné, o jaké částce odvolací soud dotčeným výrokem rozhodl, nýbrž to, v jakém rozsahu je jeho rozhodnutí o příslušném peněžitém plnění zpochybněno (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1776 s., str. 1880).
V projednávané věci dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 22.168,25 Kč (s příslušenstvím, k němuž se při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží). Přitom – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – napadl správnost potvrzujícího výroku napadeného rozsudku toliko v rozsahu částky 3.524,75 Kč, tj. v rozsahu peněžitého plnění uplatněného žalobním podáním za dobu od 1. října 2005 do 30. června 2008 (nájemné v částce 3.797,75 Kč vypočtené z tvrzené výše ročního nájemného 1.381,- Kč) po odpočtu částky 273,- Kč, jež mu byla za uvedené období přisouzena výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně. Ve zbývajícím rozsahu se dotčený výrok opírá o relativně samostatný skutkový základ (zde šlo o zaplacení nájemného za dobu před rozhodným obdobím) a spočívá na zcela svébytném právním závěru, že uplatněný nárok na zaplacení nájemného za období do 31. září 2005 byl promlčen (§101 obč. zák.). Tento závěr (ani skutkový stav věci, z něhož vychází) dovoláním – opět s přihlédnutím k jeho obsahu – zpochybněn nebyl, a dovolání tudíž nesměřuje proti posléze uvedené (zbývající) části dotčeného výroku, která s ohledem na dělitelnost (peněžitého) plnění uplatněného v daném řízení obstojí sama o sobě.
Za této situace nezbývá než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní), a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 2. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu