ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3363.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 3363/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně AHOLD Czech Republic, a. s. , IČ: 44012373, se sídlem v Brně, Slavíčkova 1a, proti žalované L. M. , zastoupené JUDr. Karlem Konečným, bytem v Havířově - Podlesí, Okrajová 1385/27, o zaplacení částky 79.743,24 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 245/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2008, č. j. 15 Co 546/2007-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 24. 8. 2007, č. j. 22 C 245/2005-105, výrokem pod bodem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 % úrok z prodlení z částky 4.817,86 Kč od 15. 5. 2004 do 29. 6. 2004, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79.743,24 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem z 19. 3. 2008, č. j. 15 Co 546/2007-126, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II. a III. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání, které žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupená, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Usnesením Nejvyššího soudu ze 4. 11. 2010, č. j. 26 Cdo 3363/2008-147, bylo rozhodnuto, že v řízení bude namísto původní žalobkyně obchodní společnosti ŽIOS a. s. nadále pokračováno s obchodní společností AHOLD Czech Republic, a. s.
Nejvyšší soud v rozsudku z 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001, uveřejněném pod C 2035 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2004, uvedl, že „písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí – písemnosti (spočívající v tom, že obsah právního úkonu je zachycen v textu listiny) a podpisu jednající osoby“. Na rozdíl od textu písemností musí být podpis zásadně vlastnoruční, tím je zaručena určitá jedinečnost (viz. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 363). Jestliže bylo v daném případě zjištěno, že smlouvu o nájmu nebytových prostor z 9. 9. 2003, jejímiž smluvními stranami byly původní žalobkyně obchodní společnost ŽIOS a. s. a žalovaná, podepsal místo žalované její synovec P. K., který napodobil její podpis, je zřejmé, že nešlo o vlastnoruční podpis jednající osoby a předmětná smlouva nemůže být platná. Podpisem totiž nebyla projevena vůle žalované být smluvní stranou ani jejího synovce P. K. jednat za ni jako její zmocněnec. Za této situace bylo nadbytečné zabývat se otázkou zastoupení žalované nebo tvrzeným rozporem s dobrými mravy.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. by žalované vůči žalobkyni náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Marie Rezková , v. r.
předsedkyně senátu