ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3827.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 3827/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce statutárního města Zlín , se sídlem Zlín, nám. Míru 12, zastoupeného JUDr. Ludmilou Čechovou, advokátkou se sídlem Zlín, Kvítková 4703, proti žalované I. M. , zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 8/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. dubna 2008, č. j. 60 Co 232/2007-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 2. 2007, č. j. 9 C 8/2004-119 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 14. 12. 2004, č. j. 9 C 8/2004-35, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 6. 2005, č. j. 60 Co 173/2005-49, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně vyhověl žalobě a uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 709, sestávající ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství, v domě č. p. 1276 na třídě T. B. ve Z. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“); dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 4. 2008, č. j. 60 Co 232/2007-141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 29. dubna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým soud prvního stupně rozhodl stejně, jako ve svém v pořadí prvním rozsudku, zrušeném usnesením odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. a dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci dovolatelka sice výslovně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), nicméně obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) lze její dovolací námitky podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím brojí proti závěru odvolacího soudu, že ze skutkových zjištění, na nichž své rozhodnutí založil, nelze dovodit existenci souhlasného úmyslu žalované a jejího dědy F. V. založit a vést v předmětném bytě trvalé životní společenství. Dovolatelka v podstatě předkládá vlastní (odlišnou) verzi hodnocení okolností, které odvolací soud při svém závěru zohlednil, a z toho dovozuje nesprávnost jeho právního posouzení věci z hlediska ustanovení §706 odst. 1 věty první občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb.
Dovolatelka však přehlíží, že námitky směřující proti neúplnosti (nesprávnosti) skutkových zjištění nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z hlediska přípustnosti dovolání nemůže být úspěšná ani dovolací námitka týkající se nesprávného právního posouzení věci, neboť právní závěr odvolacího soudu o nesplnění podmínek pro přechod práva nájmu bytu na žalovanou je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, z níž – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – vycházel, a na niž lze pro stručnost odkázat.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, zatímco žalobci náklady v dovolacím řízení (dle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu