ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3884.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3884/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Havířov , se sídlem Havířov – Prostřední Suchá, Hornosušská 2/1041, IČ: 00415227, zastoupeného JUDr. Jiřím Jurčíkem, advokátem se sídlem Havířov – Prostřední Suchá, Hornosušská 2/1041, proti žalovaným 1/ I. P. V. , a 2/ A. V. , zastoupeným JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Sadová 553/8, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 110 C 229/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2009, č. j. 56 Co 308/2008-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. května 2007, č. j. 11 Co 91/2007-245, potvrdil rozsudek ze dne 5. října 2006, č. j. 110 C 144/2002-220, jímž Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 5.934,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
V projednávané věci pak soud prvního stupně usnesením ze dne 26. května 2008, č. j. 110 C 229/2007-36, zamítl žalobu žalovaných na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 110 C 144/2002 (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaných odvolací soud usnesením ze dne 31. března 2009, č. j. 56 Co 308/2008-58, potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok I.), změnil ho v nákladovém výroku (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).
Proti výrokům I. a II. usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené usnesení vydáno dne 31. března 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení §237 o.s.ř. platí obdobně (§238 odst. 2 o. s. ř.).
Ustanovení §238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v §237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 o. s. ř.).
V projednávané věci směřuje dovolání proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající žalobu na obnovu řízení, v němž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v neobchodní věci ve výši 5.934,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží - §238 odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), tj. o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proto nelze opřít o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Směřuje-li dovolání výslovně též proti nákladovému výroku II., je zapotřebí uvést, že judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti výrokům I. a II. rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu