ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3958.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3958/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a/ Mgr. I. P. ,a b/ nezl. V. P. , zastoupeného Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 24, proti žalovanému Bytovému družstvu ALEJ , se sídlem v Praze 10, Kounická 38/1192, IČ: 25723529, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 57/2007, o dovolání žalobce nezl. V. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č. j. 68 Co 177/2008-14, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. února 2008, č. j. 17 C 57/2007-6, výrokem I. odmítl podání doručené soudu prvního stupně dne 31. října 2007 a doplněné podáním ze dne 7. února 2008 (jimiž se žalobci domáhali obnovy řízení ve věci sp. zn. 6 C 358/2003 Obvodního soudu pro Prahu 10), a zamítl návrh na odklad vykonatelnosti tam označených soudních rozhodnutí (výrok II.).
K odvolání žalobce nezl. V. P. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. května 2008, č. j. 68 Co 177/2008-14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v názoru, že ani po doplnění neobsahuje žaloba na obnovu řízení ve vylíčení rozhodujících skutečností důvody obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“); žaloba tedy nebyla řádně doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (§43 odst. 2 o.s.ř.). Navíc konstatoval, že žalobce nezl. V. P. by nemohl být v tomto řízení úspěšný pro nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť v tomto ohledu podala žalobu osoba, která nebyla účastníkem původního řízení (§228 o.s.ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce nezl. V. P. – nezastoupen advokátem – dovolání, s nímž se následně písemně ztotožnila soudem ustanovená zástupkyně (advokátka Mgr. Barbara Martinů). V dovolání uvedl, že „uvedená rozhodnutí“ porušují jeho práva, neboť „důkazní materiál ve věci … je opřen o nevěrohodné svědectví M. Š. H. a rozhodnutí stejného soudu ve věci dědického řízení po zemřelém J. Š.“ , a že „byl … svojí neúčastí v soudním projednávání nezákonně zkrácen na svých právech a dědické řízení … je nezákonné a je třeba jej zrušit“. Dále uvedl, že od roku 1993 žil v bytě v P. 10, K. 1192/38, se svou matkou Mgr. I. P. a otcem J. Š. déle jak tři roky a svou výživou byl odkázán rovněž na otce; proto splňoval předpoklady pro přechod nájmu bytu „dle §706 Občanského zákona“. Uvedené okolnosti vyplývaly ze svědeckých výpovědí K. K., L. P., Mgr. I. P., M. F. a Ing. D. Proto měl být v původním řízení přibrán za účastníka řízení ve smyslu „§90 - §94 Obč. soudního řádu“ ; to měl „učinit sám soud bez návrhu“. Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 6. května 2008, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je jím napadeno usnesení, proti němuž je dovolání podle §239 odst. 3 o.s.ř. přípustné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence uvedených vad nebyla v dovolání namítána a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Napadené potvrzující rozhodnutí spočívá mimo jiné rovněž na právních názorech, že žaloba nebyla řádně doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (§43 odst. 2 o.s.ř.) proto, že ani po doplnění neobsahuje žaloba na obnovu řízení ve vylíčení rozhodujících skutečností důvody obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., a že navíc nezl. V. P. by nemohl být v tomto řízení úspěšný pro nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť v tomto ohledu podala žalobu osoba, která nebyla účastníkem původního řízení (§228 o.s.ř.). Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel správnost těchto právních názorů – prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – ani nezpochybnil. Jeho dovolací námitky jsou obsahově (§41 odst. 2 o.s.ř.) podřaditelné pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř. a navíc – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – se upínají k původnímu řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 358/2003 Obvodního soudu pro Prahu 10 a nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu (k právním závěrům v něm obsaženým).
Jestliže dovolatel ve skutečnosti nezpochybnil (prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) správnost právních názorů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak tyto právní názory obstojí již jen proto, že nemohly být podrobeny dovolacímu přezkumu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.); musí proto obstát i napadené rozhodnutí vycházející z uvedených právních názorů.
Nejvyšší soud proto dovolání zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému (a ani žalobkyni Mgr. I. P.) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti dovolateli, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu