ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.412.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 412/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce D. J ., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované L. K ., zastoupené opatrovníkem Ludvíkem Košutem, bytem tamtéž, právně zastoupené JUDr. Milenou Nachtigalovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Senovážná 6, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 77/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2008 č. j. 53 Co 500/2007-160, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 53 Co 500/2007-160, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 8. 2006, č. j. 5 C 77/2004-123 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 16. 12. 2004, č. j. 5 C 77/2004-63, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. 25 Co 215/2005-98, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 1, o velikosti 2+1, II. kategorie, ve 3. podlaží domu č. p. 196, zapsaném v katastru nemovitostí pro k. ú. K. na LV č. 663 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalované byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), uplatněný ve výpovědi z nájmu bytu dané žalobcem (vlastníkem předmětného domu) žalované (nájemkyni předmětného bytu) byl naplněn, neboť žalovaná přes písemnou výstrahu ze dne 18. 2. 2002 opětovně hrubě porušuje dobré mravy v domě tím, že do bytu a do domu nanáší ve velkém množství odpad, čímž omezuje a obtěžuje ostatní obyvatele domu a vyvolává hygienické a požární ohrožení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č. j. 53 Co 500/2007-160, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že uplatněný výpovědní důvod nebyl naplněn. Zaujal názor, že jde o výpovědní důvod sankční povahy, který lze uplatnit až poté, kdy nájemci byla dána výstraha, tj. možnost k nápravě nežádoucího stavu. V dané věci tomu tak nebylo, neboť žalovaná nebyla schopna poznat následky svého jednání a volně je ovládnout. Poukázal na obsah spisu soudu prvního stupně sp. zn. 50 Nc 1148/2005, z něhož vyplývá, že žalovaná byla pravomocným rozsudkem ze dne 13. 10. 2005 zbavena způsobilosti k právním úkonům, přičemž zjištění o jejím zdravotním stavu čerpal soud v této věci ze znaleckého posudku znalce Michala Maršálka, CSc. Z uvedeného posudku vyplývá, že žalovaná trpí těžkou demencí Alzheimerova typu, která nyní dosahuje středního stupně. Její patologické sběračství lze hodnotit jako jeden z projevů horšící se demence, jde o onemocnění trvalého rázu a lze očekávat další zhoršení. Není schopna pochopit dosah žádných právních úkonů a nakládat s finančními prostředky. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná v důsledku svého zdravotního stavu nebyla schopna přesně chápat smysl písemné výzvy, tj. toho, co po ní bylo žádáno, a nebyla schopna zvládnout své jednání tak, aby od něho upustila. Uzavřel, že výpovědní důvod nebyl naplněn, a že žalobu proto bylo nutno zamítnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 1 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu především vytýká nesprávnost jeho závěru, že žalovaná nebyla schopna posoudit ani poznat následky svého chování, vytýkaného jí dopisem ze dne 18. 2. 2002, a namítá, že tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná v době, kdy jí byla výzva doručena, nebyla schopna své jednání pochopit a zamezit mu. Podle názoru dovolatele nebylo najisto postaveno, zda v této době žalovaná potřebovala opatrovníka, a poukazuje na to, že odpadky nanáší do domu neustále, čímž ohrožuje nájemce ostatních bytů v domě a jeho vlastnické právo. Namítá rovněž, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dovozuje, že jednání žalované lze podřadit pod daný výpovědní důvod, tak, jak jej chápe judikatura. Platnost právního úkonu (v dané věci výzvy) je nutno posuzovat k okamžiku, kdy byl učiněn a se zřetelem k okolnostem, kdy byl učiněn; rozhodující bude tedy datum, kdy jí byla výzva doručena, nikoliv zdravotní stav žalované v době, kdy byl vypracován znalecký posudek. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.; tyto vady nebyly tvrzeny a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu. Dovolací soud obligatorně přihlíží i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Dovolatel sice tyto posléze uvedené vady obecně namítá, nicméně blíže je obsahově nekonkretizuje. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by řízení bylo jimi zatíženo. Dovolací soud se proto dále zaměřil na přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska dalších uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.
Naplnění daného dovolacího důvodu spojuje dovolatel se skutkovým závěrem odvolacího soudu ohledně zdravotního stavu žalované v době, kdy jí byla doručena výstraha.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud postavil svůj závěr o neexistenci uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. (v podobě porušování dobrých mravů v domě) na názoru, že žalovaná v důsledku svého zdravotního stavu nebyla schopna přesně chápat smysl písemné výzvy ze dne 18. 2. 2002, tj. toho, co po ní bylo žádáno, a nebyla schopna zvládnout své jednání tak, aby od něho upustila; za rozhodnou v této souvislosti považoval okolnost, že žalovaná byla pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. 50 Nc 1148/2005, zbavena způsobilosti k právním úkonům, přičemž zjištění o jejím zdravotním stavu v době doručení výzvy učinil ze znaleckého posudku znalce Michala Maršálka, CSc., obsaženého v označeném spise.
Dovolateli lze přisvědčit v tom, že skutkový závěr, týkající se zdravotního stavu žalované v roce 2002, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť z uvedeného znaleckého posudku ani z obsahu spisu se nepodává žádné zjištění o tom, že žalovaná trpěla těžkou deomencí, pro niž byla zbavena způsobilosti k právním úkonům i v době, kdy jí byla výstraha doručena, resp. jaký byl její tehdejší psychický stav, a zda byla či nebyla schopna pochopit obsah výzvy a ovládnout své jednání.
Nelze-li pokládat za správné skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vyšel při posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák., nemůže obstát ani jeho právní závěr, který má základ v uvedeném nesprávném skutkovém zjištění.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu