ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.4202.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4202/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně Š-ekon s. r. o , IČ: 49099418, se sídlem v Praze 4, Pekárenská 1151/10, zastoupené Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, proti žalované M. M. , zastoupené Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 193/20, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 414/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. dubna 2008, č. j. 10 Co 510/2006-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám Mgr. Zbyška Jaroše, advokáta se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem ( soud prvního stupně) rozsudkem z 25. 8. 2005, č. j. 11 C 414/2004-28, přivolil „k výpovědi z nájmu bytu v 1. poschodí o velikosti 3+1 s příslušenstvím domu č. p. 1443/84 v ulici M. v Ú. n. L., kterou dal žalobce žalované 18. 11. 2004“, určil, že „nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce, následujícího po právní moci tohoto rozsudku“, a že „žalovaná je povinna by vyklidit a vyklizený jej předat žalobci po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů od zajištění přístřeší“, a rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 4. 2008, č. j. 10 Co 510/2006-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná, řádně zastoupena advokátem, podala včas dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému před 1. 7. 2009, a proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (Čl. II bod 12 tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“.
Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní normou se míní i normy procesního práva, pokud se předmětu řízení týkají i procesní předpisy.
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaná zpochybnila prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správnost právního názoru odvolacího soudu, že nájemné lze sjednat pouze v peněžní formě.
Odvolací soud správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 1. 2002, sp. zn. 26 Cdo 558/2002, publikovaný pod C 1665 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2003, v němž dovolací soud vyjádřil a odůvodnil právní názor, že „nájemné z bytu lze platně sjednat pouze ve formě peněžitého plnění“, od něhož nemá důvod se odchýlit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §7 písm. d) ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem včetně DPH 20% (§137 odst. 3 o. s. ř.) 2.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu