ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.5220.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 5220/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ S. M., a b/ M. M., zastoupených advokátem, proti žalované JUDr. J. H., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 165/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2009, č. j. 11 Co 275/2009-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č. j. 12 C 165/2006-87, určil, že „je neplatná výpověď, kterou dala žalovaná žalobcům dne 23. 5. 2006 z nájmu bytu v O., O. 153/25, nacházejícího se ve II. nadzemním podlaží, sestávajícího ze dvou pokojů, pokojíku pro služku, kuchyně, WC, koupelny, předsíně, spíže a půdního boxu (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 5. 2009, č. j. 11 Co 275/2009-126, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Žalobci navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”) a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Napadený rozsudek je založen na právním názoru, že je neplatná podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), výpověď žalované ze dne 23. 5. 2006 z nájmu žalobců k předmětnému bytu z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b/ obč. zák., neobsahuje-li v rozporu s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák. závazek žalované (pronajímatelky bytu) zajistit žalobcům (společným nájemcům bytu) odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší jako bytovou náhradu svého druhu.
V rozsudku ze dne 24. 9. 2009, č. j. 26 Cdo 2195/2009, Nejvyšší soud rovněž uvedl, že výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu (§711 odst. 2 obč. zák.) musí splňovat jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu §34 a násl. obč. zák. a jednak náležitosti stanovené v §711 odst. 3 obč. zák.; jinak je absolutně neplatná. Přitom absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou. Absolutní neplatnosti se může dovolat ten, kdo jako dotčený má na tom právní zájem. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu z úřední povinnosti (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2064/2006).
Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné pod č. 60 v sešitě č. 8 z roku 1997 a pod č. 68 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, dále ze dne 29. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 2482/2000, a ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, přijatém na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky konaném dne 11. února 2009 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že výpověď z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Nejvyšší soud zastává názor, že tím spíše je neplatná výpověď, která vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci (odpovídající) bytovou náhradu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto. Podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. je proto povinna nahradit žalobcům náklady, které jim v dovolacím řízení vznikly. Ty jsou dány odměnou jejich advokáta 1.950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/, §19a, §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb.,) a paušální náhradou hotových výdajů 2x300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), celkem částkou 2.550,- Kč. Podle §149 odst. 1 o.s.ř. je povinna zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobců.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu