ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.5394.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 5394/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., věci žalobce M. P. , zastoupeného JUDr. Jindřiškou Szarowskou Janouchovou, advokátkou se sídlem Karviná-Fryštát, K. Sliwky 126, proti žalovanému statutárnímu městu Karviné , se sídlem úřadu Karviná-Fryštát, Fryštátská 72/1, zastoupenému JUDr. Blankou Novákovou, advokátkou se sídlem Karviná-Fryštát, Univerzitní nám. 1935, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 301/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2007, č. j. 42 Co 85/2007-68, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2007, č. j. 42 Co 85/2007-68, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2006, č. j. 28 C 301/2006-40, připustil doplnění žaloby učiněné žalobcem před jednáním dne 9. 11. 2006 (výrok I.), zamítl žalobu, aby „bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu, kterou dal žalovaný žalobci dne 18. 5. 2006, přípisem č. j. OSN/2513/2006/Pe, event. číslo Fe. č. 121 381/2006 z bytu č. 8 o velikosti 1+2 s příslušenstvím v domě č. p. 2097 v K.-M. (dále jen „byt“, resp. „předmětný byt“) , z důvodu hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, když nájemce bez písemného souhlasu pronajímatele přenechal do podnájmu označený byt nebo jeho část, tj. dle ustanovení §711 odst. 2 písm. b) o. z. v platném znění, je neplatná“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětný byt, jehož vlastníkem je žalovaný, užívala původně matka žalobce L. P., a to na základě nájemní smlouvy uzavřené 4. 8. 1992. Po její smrti přešlo 2. 3. 2002 (správně 1. 3. 2002) právo nájmu bytu na žalovaného. Dne 15. 5. 2006 uzavřeli účastníci Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 4. 8. 1992 (dále jen „Dodatek z 15. 5. 2006“). V jeho článku II. bylo sjednáno, že nájem na dobu neurčitou se mění na dobu určitou, a to od 1. 4. 2006 do 31. 3. 2007, s tím, že bude-li nájemce plnit povinnosti obsažené v nájemní smlouvě a dodržovat právní normy vztahující se k nájmu bytu, obnoví se nájemní smlouva vždy na jeden rok za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Od 1. 3. 2006 do 25. 5. 2006 v bytě žili a na zálohy cen služeb byli kromě žalobce nahlášeni P. I. s družkou M. P. a její nezletilé děti J., L., L. a S. P., žalobce však neměl souhlas žalovaného k podnájmu (části) bytu. Výpověď žalovaného z nájmu bytu daná žalobci ze dne 18. 5. 2006 z důvodu podnajímání bytu bez souhlasu žalovaného obsahující dále vymezení výpověďní lhůty, závazek žalovaného zajistit žalovanému přístřeší a poučení o právu podat žalobu o neplatnost výpovědi, převzal žalobce dne 24. 5. 2006. Žalovaný jako pronajimatel tak dal žalobci – nájemci dne 24. 5. 2006 platnou výpověď z nájmu předmětného bytu ve smyslu §711 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 107/20006 Sb. (dále „obč. zák.“) pro hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, spočívající v tom, že žalobce bez písemného souhlasu žalovaného přenechal od 1. 3. 2006 byt (jeho část) do podnájmu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č. j. 42 Co 85/2007-68, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, zčásti potvrdil a části změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud nejprve uvedl, že soud prvního stupně „na správně zjištěný skutkový stav aplikoval správné právní ustanovení.“ Dále pokračoval, že „dříve, než přistoupil k hodnocení rozsudku soudu prvního stupně“, jako zásadní řešil otázku, zda po rozhodnutí soudu prvního stupně ke dni 31. 3. 2007 došlo k zániku nájmu bytu podle Dodatku z 15. 5. 2006. Tuto změnu nájemní smlouvy považoval za platný právní úkon. Námitku žalobce, že jde o smlouvu neplatnou, neboť ji uzavřel v tísni, způsobené tím, že současně žádal žalovaného o prominutí poplatku z prodlení z dlužného nájemného, nepovažoval za důvodnou. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývalo, že žalobce měl dluh na nájemném a dopustil se tak jednání, které mohlo být postiženo výpovědí z nájmu bytu. Jestliže žalobce dluh uhradil, žádal žalovaného o prominutí poplatků z prodlení a žalovaný jejich prominutí podmínil změnou nájemní smlouvy na dobu určitou, nebyl žalobce v tísni, neboť ač sám porušil povinnosti z nájemní smlouvy, získával majetkový prospěch. Podle odvolacího soudu byla otázka, kterou řešil soud prvního stupně, bezpředmětná, neboť v době po rozhodnutí soudu prvního dne 31. 3. 2007 zanikl nájem bytu žalobce uplynutím času ve smyslu Dodatku z 15. 5. 2006. Z toho důvodu jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustností se nezabýval. Za nesprávný považuje právní závěr odvolacího soudu, že jeho právo nájmu k bytu zaniklo uplynutím doby dne 31. 3. 2007. Odvolací soud se měl zabývat otázkou, zda výpověď žalobce z nájmu bytu je platná či nikoliv, neboť v případě její neplatnosti by došlo k prodloužení nájemní smlouvy na další rok ve smyslu ujednání obsaženého v článku II. Dodatku z 15. 5. 2006. V tomto světle nemůže obstát názor odvolacího soudu o bezpředmětnosti otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Nemůže jít k tíži žalobce, že odvolací soud se věcí zabýval až po 31. 3. 2007. Kdyby totiž věc projednal před tímto datem, musel by se vypořádat se všemi odvolacími námitkami. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po té, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a odst. 4 o.s.ř.), věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12 přechodných ustanovení k zákonu č. 7/2009 Sb. – dále „o.s.ř.“).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Dovolání je však přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro posouzení otázky, zda nájemní poměr žalobce k předmětnému bytu zanikl ke dni 31. 3. 2007.
Podle §710 odst. 3 obč. zák v případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této doby.
V projednávané věci vycházely soudy obou stupňů ze závěru, že na žalobce přešlo smrtí jeho matky v roce 2002 nájemní právo k bytu, vzniklé jí nájemní smlouvou ze 4. 8. 1992.
Podle §516 odst. 1 obč. zák. mohou subjekty závazkového vztahu dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti, tj. obsah daného vztahu (tzv. kumulativní novace); mohou se též dohodnout, že dosavadní závazek zaniká a nahrazuje se závazkem novým – §570 obč. zák. (tzv. privativní novace).
Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. května 2002, sp. zn. 26 Cdo 2628/2000, uveřejněný pod č. C 1174 ve svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) dovodila, že ustanovení §516 odst. 1 a §570 obč. zák. jsou obecnými ustanoveními o závazcích a uplatní se i v právních vztazích nájmu bytu, neboť speciální ustanovení občanského zákoníku daný vztah upravující (§685 a násl.) neobsahují zvláštní úpravu a ani jejich použití nevylučují.
Odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva ze 4. 8. 1992 byla Dodatkem z 15. 5. 2006 změněna. Změnu nájemní smlouvy (Dodatek z 15. 5. 2006), kterou bylo sjednáno, že se nájemní poměr sjednaný na dobu neurčitou mění na dobu určitou, a to na jeden rok od 1. 4. 2006 do 31. 3. 2007, s tím, že se nájemní poměr obnoví o další rok, za shora uvedených předpokladů, považoval za platný právní úkon. Konstatoval pak, že po rozhodnutí soudu prvního stupně uplynula ke dni 31. 3. 2007 doba, na kterou byl nájemní poměr sjednán, a proto se otázkou platnosti výpovědi z nájmu bytu nezabýval. Z jeho rozhodnutí, kterým označil Dodatek z 15. 5. 2006 za platný úkon, však není zřejmé, jak se vypořádal s ujednáním účastníků o obnově nájemního poměru, které Dodatek rovněž obsahuje. Neuvedl, z jakého právního důvodu se nájemní poměr neobnovil na dobu od 1. 4. 2007 do 31. 3. 2008. Kromě toho přehlédl, že nebude-li soudním rozhodnutím určena neplatnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 24. 5. 2006, musel by nájem bytu žalobce zaniknout uplynutím výpovědní lhůty již ke dni 31. 8. 2006.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem o zániku nájemního poměru žalobce podle §710 odst. 3 obč. zák. je neúplné, a tudíž nesprávné. Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, popřípadě k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by byl povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Z důvodu nesprávného právního posouzení, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.), proto dovolací soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu