ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.5529.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 5529/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce BYTOVÉHO DRUŽSTVA – „MALÉ DRUŽSTVO ŽIŽKOV“ , se sídlem v Praze 3, Milíčova 377/23, zastoupeného JUDr. Marií Hohenbergerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Čs. armády 36, proti žalované L. H., zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 16, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 325/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2007, č. j. 19 Co 242/2007-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Marie Hohenbergerové, advokátky se sídlem v Děčíně, Čs. armády 36, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. ledna 2007, č. j. 21 C 325/2005-51, přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 17, IV. kategorie, o velikosti 1+1 bez příslušenství, ve 4. podlaží domu č. p. 377 v P., Milíčova ulice 23“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), kterou dal žalobce žalované (výrok I.), určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která začne běžet od prvního dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku (výrok II.), žalované uložil povinnost byt vyklidit a žalobci jej vyklizený odevzdat ve lhůtě 15ti dnů od zajištění náhradního ubytování (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
Na zjištěném skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že z důvodů uvedených v jeho rozsudku byly naplněny ve výpovědi (obsažené v žalobě a doručené žalované 7. 9. 2005) uplatněné výpovědní důvody podle §711 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“), a to v podobě provedení stavebních úprav v bytě (zřízení koupelny a WC) a nedovoleného podnajímání bytu (§711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) a v podobě nutných oprav střechy domu, pro které nelze byt užívat (§711 odst. písm. e/ obč. zák.). Za této situace soud prvního stupně přivolil k výpovědi z nájmu bytu a vyklizení žalované vázal na zajištění náhradního ubytování. Vycházel z toho, že při naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. stačí podle §712 odst. 5 věty prvé obč. zák. při vyklizení poskytnout přístřeší. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má dvě děti (mladší žije s ní v cizině a starší v předmětném bytě), za použití §712 odst. 4 obč. zák. žalované uložil, aby byt vyklidila po zajištění náhradního ubytování. Připomněl, že náhradním ubytováním se podle §712 odst. 4 obč. zák. rozumí byt o jedné místnosti, pokoj na svobodárně nebo podnájem zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. července 2007, č. j. 19 Co 242/2007-67, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, že byly naplněny výpovědní důvody podle §711 odst. 1 písm. d) a e) obč. zák. a že vyklizení bytu žalovanou je vázáno na zajištění náhradního ubytování.
K výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 1 písm. e) obč. zák., spočívajícím v nemožnosti užívat byt pro nutné opravy domu, uvedl, že jeho existence je mezi účastníky nesporná, žalovaná pouze požaduje, aby jako bytová náhrada jí byl přiznán přiměřený náhradní byt. Hrubé porušení povinností nájemce - výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. - byl naplněn tím, že žalovaná bez souhlasu pronajímatele vybudovala v bytě koupelnu a toaletu. I když nedošlo k zásahu do základních stavebních konstrukcí domu, jde o stavební úpravu, ke které byl potřebný souhlas pronajímatele ve smyslu §694 obč. zák. Takový souhlas nevyplýval z listiny označené jako Hlášení, datované dnem 6. 4. 1997, opatřenou razítkem Správy komunálního podniku Praha 3, s dovětkem souhlasím, kterou žalovaná pouze oznamovala, že bude provádět modernizaci bytu. Rovněž tím, že v roce 2004 žalovaná odcestovala dlouhodobě do zahraničí a umožnila své příbuzné v bytě bydlet bez souhlasu pronajímatele, povinnosti nájemce vyplývající z §719 odst. 1 věta první obč. zák. hrubě porušila. Její sestřenice v České republice jiné bydlení neměla, přičemž žalovaná neměla v úmyslu vést s ní v malometrážním bytě sestávajícím z pokoje a kuchyně společnou domácnost a v bytě s ní také nežila. Stejně tak nebyla úmyslem této osoby jen krátkodobá návštěva. Žalovaná se sice bránila tím, že za její nepřítomnosti její příbuzná pečovala o byt a staršího syna, ale za tuto péči se jí dostávalo od žalované protiplnění – bydlení a strava, sama při výslechu dne 20. července 2006 potvrdila, že sestřenice je její zaměstnankyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Žalobce ve vyjádření navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolání by tak mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jestliže dovolatelka brojila proti skutkovým zjištěním učiněným ohledně vybudování koupelny a toalety bez souhlasu pronajímatele a bydlení její příbuzné v bytě, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci podle §711 odst. 1 písm. e) a d) obč. zák., uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.
Napadené potvrzující rozhodnutí je založeno na právním závěru, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem byly naplněny výpovědní důvody podle §711 odst. 1 písm. e) obč. zák., že byt nebo dům vyžaduje opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu dále užívat, a §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu.
K výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 1 písm. e) obč. zák., že dům vyžaduje opravu střechy, pro které není možné byt delší dobu dále užívat, dovolatelka namítá, že teprve v roce 2007 pro ni žalobce na základě opatření Úřadu městské části Praha 3 zajistil náhradní prostory (i když velikostí a kvalitou nedostatečné), kam se mohla přestěhovat. Střecha je opravena, byla provedena úprava sousedních bytů a její byt je před dokončením. Tvrzený důvod výpovědi - jeho uvolnění pro opravu střechy - tak již není opodstatněný. Soud však posuzuje existenci výpovědního důvodu ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu a kromě toho dovolací soud ke skutečnostem nově uvedeným v dovolání nepřihlíží (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Z §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. vyplývá, že důvod výpovědi z nájmu bytu nezakládá jakékoliv porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu, ale toliko takové, které dosáhne takové intenzity, že je lze posoudit jako hrubé . Nejvyšší soud zaujal právní názor (srov. jeho rozsudek ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 85/2004), který sdílí i v projednávané věci, že v obecné rovině je třeba při výkladu ustanovení §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. vzít v úvahu, že zákon za hrubé porušení povinností nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi z nájmu bytu pronajímatelem, výslovně označuje neplacení nájemného nebo úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Jde o demonstrativní (příkladmý) výčet (srov. slovo „zejména“), což znamená, že důvodem k výpovědi může být i jiné porušení povinností nájemcem, svou závažností však srovnatelné s tím, které zákon výslovně uvádí. Základním hlediskem pro posouzení intenzity porušení povinností nájemce bude tedy úvaha, zda to porušení, jehož se nájemce dopustil, je svým významem alespoň tak závažné, jako neplacení nájemného (služeb) po dobu delší než tři měsíce.
Se zřetelem k uvedenému je třeba – s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel – konstatovat, že jeho závěr o hrubém porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu a o naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je v souladu s hmotným právem a odpovídá judikatuře dovolacího soudu; napadené rozhodnutí tak nelze shledat ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. zásadně právně významným a dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýkala nesprávné rozhodnutí ve věci bytové náhrady podle ust. §712 odst. 5 věty prvé obč. zák. Soudní praxe je ustálena v názoru, že skončí-li nájemní vztah výpovědí pronajímatele z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., o kterýžto případ jde i v souzené věci, je bytovou náhradou pouze přístřeší. Jiná forma bytové náhrady je přípustná jako mimořádná, a to jen v případě, že „jde o rodinu s nezletilými dětmi“, a za dalšího předpokladu, že pro ni svědčí důvody zvláštního zřetele hodné. Obě podmínky musí být splněny kumulativně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1997, 2 Cdon 71/96, uveřejněný v příloze časopisu Soudní judikatura č. 16/1998, dále např. rozsudky ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 636/2000 a ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1406/2003). Ustanovení §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. je tedy – ustavením shora uvedeného předpokladu – normou s tzv. relativně neurčitou hypotézou, takže je na soudu, aby v každém jednotlivém případě z předem neomezeného okruhu okolností podle své úvahy vymezil ty, které jsou pro rozhodnutí podstatné. Neprovede-li soud toto vymezení správně a nepřihlédne ke všem rozhodným skutečnostem, je odůvodněn závěr, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tak tomu v daném případě nebylo. Pokud odvolací soud (i soud prvního stupně) s ohledem na konkrétní okolnosti případu, přiznal dovolatelce bytovou náhradu ve formě náhradního ubytování, je jeho rozhodnutí v souladu s hmotným právem (§714 a §712 odst. 5 obč. zák.) a s judikaturou dovolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d) ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu