ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1191.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1191/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. A. F., CSc. , zastoupeného JUDr. Irenou Baladovou, advokátkou v Praze 2, Myslíkova 28, proti žalovaným 1) Z. K., 2) M. K., 3) M. K., a 4) M. K., omezené ve způsobilosti k právním úkonům, zastoupené opatrovníkem M. K., všichni žalovaní v odvolacím řízení zastoupeni JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem v Českých Budějovicích, Lannova 2, při podání dovolání dovolatelka právně nezastoupena, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 67/2005, o dovolání čtvrté žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 10. 2005, č.j. 2 C 67/2005-81, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 24. 3. 2009, č. j. 7 Co 823/2009-153, Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl jako nepřípustné odvolání čtvrté žalované M. K. proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 10. 2005, č. j. 2 C 67/2005-81, jímž byl zamítnut návrh žalobce, aby byla žalovaným uložena povinnost vydat mu a vyklidit pozemek parc. č. 903/1 o výměře 3067 m2 (zahrada) v k. ú. L., obci L.
Jelikož je čtvrtá žalovaná omezena ve své způsobilosti k právním úkonům, vyzval odvolací soud jejího opatrovníka M. K., aby se k jejím procesním úkonům v této věci vyjádřil a případně je schválil, a tento tak následně učinil.
Odvolací soud odkázal na ustanovení §201 o. s. ř., dle kterého může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. V daném případě však čtvrtá žalovaná nebyla k podání odvolání oprávněna, neboť odvolání nemůže podat ten účastník, jemuž bylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno a nebyla mu tak v jeho právech způsobena žádná újma.
Dovolatelka svým podáním výslovně napadla pouze rozsudek soudu prvního stupně, přičemž závěr, že brojí proti tomuto rozhodnutí, plyne i z obsahu jejího dovolání. Při tomto podání však dovolatelka nebyla zastoupena advokátem či notářem, jak ukládá ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastaví (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 13/2003; shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Navíc je třeba uvést, že i za situace, kdy by dovolání čtvrté žalované směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, bylo by její dovolání shledáno nepřípustným a Nejvyšší soud by jej tudíž za takové situace odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
V tomto směru je vhodné doplnit, že přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ve smyslu ustanovení §237 a §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. by předmětné dovolání nebylo přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím ani potvrzujícím. Ustanovení §238, §238a odst. 1 písm. b) až g) a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, neboť nejde o žádný z případů zde vypočtených.
I s ohledem na výše uvedené není tedy dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proto, že směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 194/2002), přípustné (srov. §218 písm. c/ o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že však „dovolání“ čtvrté žalované směřuje právě proti rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ dle ust. §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Tím, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení, se Nejvyšší soud se zřetelem k úpravě obsažené v ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř., neboť čtvrtá žalovaná, která z procesního hlediska zavinila zastavení dovolacího řízení, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu