ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1291.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1291/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobkyně M. B. , proti žalovanému Lesům České republiky, s. p., IČ: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 151/2004, o dovolání J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2009, č. j. 17 Co 219/2008-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobkyně domáhala určení, že její právní předchůdci, A. B. a A. B., byli ke dni 30. 9. 1974, resp. 5. 12. 1970 vlastníky pozemků blíže identifikovaných ve výroku I. téhož rozsudku. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Poté co byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobkyni (dne 23. 3. 2009), a nabyl tak právní moci, žalobkyně zemřela (dne 11. 4. 2009). Dědické řízení vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 65 S 494/2009 bylo zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek. Účastníkem dědického řízení byla dcera žalobkyně M. P., bytem v O., N., S. 604/16. Z protokolu o předběžném šetření v tomto dědickém řízení bylo zjištěno, že žalobkyně zanechala dvě děti, mimo účastnici dědického řízení též M. P., bytem ve S. H., K. 210.
Dne 25. 5. 2009 bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dovolání adresované „Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově k č. j. 17 Co 219/2008-94…“. Toto dovolání bylo podepsáno „za dědice“ J. P. V přípise bylo rovněž požádáno o „pozastavení řízení z důvodu smrti žalobkyně“, a to „až do vyřízení a uzavření dědického řízení.“ V závěru dovolání je věta, že „plná moc s úmrtním oznámením bude dodána do 30. 6. 2009.“
Z protokolu o předběžném šetření v dědickém řízení bylo zjištěno, že J. P. je bývalým manželem žalobkyně, jenž se žalobkyní žil ve společné domácnosti. Jejich manželství bylo rozvedeno v roce 2006 nebo 2007. V dědickém řízení bylo též zjištěno, že žalobkyně nepořídila závěť. V daném případě tedy připadalo v úvahu toliko dědění ze zákona ve smyslu §473 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Jestliže žalobkyně zanechala dvě děti, dědí tyto v první dědické skupině ve smyslu §473 odst. 1 obč. zák. Osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti jsou za podmínek §474 odst. 1 dědici až v druhé dědické skupině. Jestliže tedy dědici byli obecně děti žalobkyně, které dědictví neodmítly, nemohl jím být její bývalý manžel, J. P.
J. P., jenž „za dědice“ podal dovolání tudíž nemůže být považován pro účely dovolací řízení ve smyslu §107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za dědice, popřípadě osobu, která podle výsledku dědického řízení převzala právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
J. P., jenž podal dovolání, tedy nepřichází v úvahu jako procesní nástupce žalobkyně ve smyslu §107 o. s. ř., a proto je nutno uzavřít, že dovolání podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto postupoval podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. a dovolání odmítl.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že J. P., jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu