ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1357.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1357/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce města Bochov , se sídlem v Bochově, náměstí Míru 1, proti žalovaným 1. L. Š. , a 2. I. Š. , zastoupeným JUDr. Annou Burdovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, o zaplacení částky 4.830,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 115/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2009, č. j. 56 Co 565/2008-1305, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 17 C 115/2001-1230, a usnesením ze dne 10. 10. 2008, č. j. 17 C 115/2001-1289, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 4.830,40 Kč (výrok I.), co do částky 173,20 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu (výroky III. – V.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 11. 2009, č. j. 56 Co 565/2008-1305, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřují v otázce zásadního právního významu a důvodnost blíže nespecifikují.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaní dovozují přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, nekonkretizují.
Dovolání však přípustné není.
Podle ust. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadli žalovaní rozsudek odvolacího soudu, kterým byla potvrzena rozhodnutí soudu prvního stupně, jimiž byla ve výroku o věci samé žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 4.830,40 Kč. Protože se jedná o peněžité plnění a uvedená jistina je nižší než 50.000,- Kč, není dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty první, a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobci žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2010
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu