ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.160.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 160/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce Sedlecký kaolín, a. s. , se sídlem Božičany č. p. 167, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského nám. 289, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 318/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2008, č. j. 56 Co 259/2008-169, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni svým rozsudkem shora označeným změnil rozsudek soudu prvního stupně (kterým bylo dne 20. 12. pod č. j. 15 C 318/2006-127 žalobě vyhověno) tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném uzavření smlouvy o převodu zemědělských pozemků v k. ú. P., obci a okrese K. V., vedených na LV č. 10002 pro obec K. V., vše u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj. Zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalovanému ve výši 280,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Taktéž rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 200,- Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce nabyl uplatněný nárok na základě smluv o postoupení pohledávky; není tedy původním restituentem, ani jeho dědicem. Právo na vydání pozemku zaniklo v důsledku tzv. restituční tečky, lhůta pro převod náhradních pozemků uplynula dne 31. 12. 2005. Pokud nebyl do tohoto data převeden pozemek, nastává zánik práva, bez ohledu na to, zda nárok na poskytnutí náhradního pozemku byl uplatněn u Pozemkového fondu nebo i u soudu. Takovýto nárok (pohledávka) zaniká ze zákona a soud je povinen k zániku nároku přihlédnout i v případě, že toto dlužník nenamítne.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Tvrdí, že je nositelem nároku na převod pozemků, rekapituluje stav věci před i po podání žaloby. Jestliže nárok dovolatele nebyl uspokojen, došlo k tomu liknavostí ze strany žalovaného; uplatněný nárok nemůže být prekludován. Nárok dovolatele nemohl být uplatněn jiným způsobem. Žalobce navrhl, aby dovolací soud.zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil jej tomuto k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se s názorem odvolacího soudu a v dalším nesouhlasil s dovolacími námitkami žalobce. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je podáno žalobcem ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Žalobce není původním restituentem, tedy původní oprávněnou osobou, ani dědicem restituenta, je postupníkem nároku. Uplatněný nárok nabyl žalobce na základě smluv o postoupení pohledávky, tedy způsobem vypořádání nároků podle §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Podle zákona č. 253/2003 Sb. (měnícího zákon o půdě) po zásahu nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 6/05 došlo k tomu, že ustanovení §13 odst. 6, 7 zákona o půdě byla zrušena, ale pouze ve vztahu k přímo oprávněným osobám podle zákona o půdě (restituentům). Vůči postupníkům, jak dovodil Ústavní soud, zůstala – i se zmíněnou tzv. restituční tečkou ke dni 31. 12. 2005 – v platnosti. Po uvedeném datu tedy již, v důsledku takto konstruované prekluze, nemůže být uspokojen nárok postupníka na vydání náhradního pozemku, i když by bylo jinak možné jej v obecné rovině opřít o ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě (a ustanovení návazná).
V dalších podrobnostech dovolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a konstatuje, že tvrzený dovolací důvod není naplněn; v řízení nedošlo ani k tzv. zmatečnostním vadám ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. Dovolání bylo proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto.
Úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu