ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1643.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1643/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce I. R. K. , JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Stodolní 26, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městskému obvodu Mariánské Hory a Hulváky , adresa pro doručování Ostrava – Mariánské Hory, Přemyslovců 63, zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41, o zaplacení částky 823.000,- Kč s příslušenstvím a v právní věci účastníků v opačném procesním postavení o zaplacení částky 232.117,20 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 32/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2008, č. j. 51 Co 444/2008 - 368, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12 257 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Oldřicha Beneše, advokáta se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, č. j. 21 C 32/2001 – 329, byla výrokem označeným I. zamítnuta žaloba žalobce na zaplacení částky 823.000,- Kč s příslušenstvím z titulu zhodnocení nebytových prostor užívaných na základě neplatné nájemní smlouvy ze dne 27. 6. 1998, a výrokem označeným II. bylo vyhověno návrhu žalovaného na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených v celkové výši 232.117,20 Kč.
K odvolání žalobce, které směřovalo proti výroku rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu výroku označeného I. a navazujících výroků označených III. a VI., Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 12. 2008, č. j. 51 Co 444/2008 – 368, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil. Odvolací soud uvedl, že smlouva o nájmu nebytových prostor mezi účastníky řízení ze dne 27. 6. 1998 je neplatná a dále dovodil, že provedenými stavebními úpravami se hodnota nemovitosti v majetku žalovaného sice zvýšila, nicméně vzhledem k tomu, že stavební úpravy zaplatila společnost HABANA, spol. s r. o., není žalobce aktivně legitimován k uplatnění vynaložených nákladů na stavební úpravy.
Odvolaní proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008, č. j. 21 C 32/2001 – 329 v rozsahu výroků označených II., IV., a V., podáno nebylo a rozsudek soudu prvního stupně proto v tomto rozsahu nabyl právní moci již dne 1. 5. 2008.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o částce 823.000,- Kč, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolatel v dovolání ze dne 25. 3. 2009 konkrétně namítal, že
a) žalovaný se zhodnocením nemovitosti stavebními úpravami obohatil na úkor žalobce a ten je proto také aktivně legitimován,
b) vzájemnému nároku žalovaného na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených v celkové výši 232.117,20 Kč nelze vyhovět, protože je založen na absolutně neplatném právním vztahu a navíc zanikl uzavřením dalšího absolutně neplatného závazkového vztahu se společností HABANA, spol. s r. o.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání podaném dne 5. 5. 2009 navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, protože žalobce v dovolání neoznačil žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít v napadené části po právní stránce význam.
K námitce ad a) týkající se aktivní legitimace žalobce
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Zjištěný skutkový stav dovoláním nijak nebyl zpochybněn a s ohledem na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) ani zpochybněn být nemohl. Dovolací soud z něj proto při posuzování věci vycházel. Dle skutkového zjištění provedeného soudem prvního stupně byla rekonstrukce nebytových prostor ve vlastnictví žalovaného realizována společností S a M, s. r. o. (dále jen „společnost S a M“) a to na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností HABANA spol. s r. o. (dále jen „společnost HABANA“), která cenu díla v celkové výši 917 000 Kč uhradila a v účetnictví společnosti HABANA je tato částka zaúčtována jako investice do cizího majetku.
Zákon přiznává právnickým osobám způsobilost mít práva a povinnosti, tedy právní subjektivitu (srov. §18 odst. 1 obč. zák.). Právnické osoby jsou rovněž způsobilé nabývat práva a zavazovat se vlastními právními jednáními k povinnostem (srov. §20 odst. 1 obč. zák.). Právnické osoby charakterizuje i jejich majetková autonomie, tedy schopnost nabývat, mít a zcizovat majetek, nabývat majetková práva a zavazovat se k povinnostem majetkové povahy. Z uvedeného vyplývá, že je vždy nutné rozlišovat mezi právními úkony učiněnými jednatelem jednajícím jménem právnické osoby (tj. úkony učiněnými samotnou právnickou osobou) a úkony učiněnými jednatelem jako fyzickou osobou (tj. úkony zavazujícími samotného jednatele jako fyzickou osobu). Žalobce mezi těmito dvěmi rovinami ne vždy přesně rozlišuje, jak vyplývá např. z jeho odpovědi na otázku položenou v průběhu soudního jednání dne 17. 2. 2006 zástupcem žalovaného „zda finanční prostředky přijal jako fyzická osoba Ing. Křenek nebo jako jednatel společnosti Habana, když žalobce odpověděl: „Já si nedovedu představit, kdy vystupuji jako Ing. Křenek a kdy jako jednatel společnosti HABANA, já jsem prostě přijal peníze a víc k tomu uvést nemohu.“ (srov. č.l. 249).
Ačkoliv se smlouvu o dílo, na jejímž základě byla částka 917.000,- Kč uhrazena, nepodařilo dohledat (srov. např. č. l. 130, 138, 154, 160, 161), soudy nižších stupňů dovodily, že byla uzavřena mezi společností HABANA a společností S a M. Tento skutkový závěr, jež ostatně není pro posouzení věci zásadní, nebyl v řízení nikým rozporován (srov. vyjádření žalobce na č. l. 248). Rozhodujícím pro posouzení věci totiž je, kdo cenu díla uhradil, a na čí úkor se tedy žalovaný bezdůvodně obohatil. Z konečné faktury na částku 917.000,- vystavené společností S a M na společnost HABANA (č. l. 146), a z toho, že společnost HABANA zaúčtovala v roce 1998 částku 917.000,- Kč jako technické zhodnocení cizího majetku (č. l. 220), je zřejmé, že cenu díla uhradila právě tato společnost. Žalovaný se tak obohatil na úkor společnosti HABANA a nikoliv na úkor žalobce jako fyzické osoby, jak shodně dovodily soudy nižších stupňů. Protože k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce jako fyzické osoby nedošlo, nemůže být ani aktivně legitimován k podání žaloby. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani smlouva o spolupráci při rekonstrukci uzavřená mezi společností HABANA a žalobcem dne 2. 3. 1998. Ostatně i z věty první čl. II odst. 1 této smlouvy (srov. č.l. 147, „Habana s. r. o. zajistí svým jménem a na svůj účet dodávku rekonstrukce objektu…prostřednictvím vybrané stavební firmy“ ) vyplývá, že náklady rekonstrukce měla nést společnost HABANA. Pokud se žalobce touto dohodou zavázal společnosti HABANA tyto náklady následně uhradit (srov. čl. II odst. 3 smlouvy o spolupráci při rekonstrukci, č. l. 147), byl tím založen nový závazek žalobce vůči společnosti HABANA, který však na závazkový právní vtah z bezdůvodného obohacení mezi žalovaným a společností HABANA neměl žádný vliv. Za této situace je závěr soudů nižších stupňů o neexistenci aktivní legitimace na straně žalobce jsou správný a tato námitka proto nemůže založit přípustnost dovolání.
K námitce ad b) týkající se nároku žalovaného na úhradu dlužného nájemného
Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně vyhověl návrhu žalovaného a rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 21 C 32/2001 – 329, ve výroku označeném II. týkajícím se nároku na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených zavázal žalobce k zaplacení částky ve výši 222 535,40 Kč s příslušenstvím. Žalobce však odvoláním ze dne 30. 4. 2008 (č. l. 346) napadl pouze výroky označené I., III. a VI a rozhodnutí okresního soudu tak v rozsahu výroků II., IV. a V. nabylo právní moci již dne 1. 5. 2008. Jinak řečeno, námitka dovolatele se týká právě nároku na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených v celkové výši 232 117,20 Kč, tedy nároku, o kterém odvolací soud nerozhodoval. Napadá – li proto dovolatel rozsudek odvolacího soudu, nemůže mít posouzení námitky, která se týká nároku, o kterém odvolací soud rozhodoval, žádný vliv na výsledek sporu. Ani ona proto nemůže založit přípustnost dovolání.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem, právní teorií i ustálenou judikaturou. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5, §15, §14, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 19 %, celkem tedy 12 257 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu