ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1665.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1665/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce prof. MUDr. I. D., DrSc., proti žalované AGROPODNIK DOMAŽLICE, a.s., IČ 45350272, se sídlem v Domažlicích, Mánesova 272, o zaplacení částky 9.079.435,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 237/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2009, č.j. Ncd 259/2009-75, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem na přikázání věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 237/2008 domáhal podle §12 odst. 2 o.s.ř. přikázání uvedené věci z důvodu vhodnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2009, č.j. Ncd 259/2009-75, rozhodl, že návrh na přikázání se zamítá.
Žalobce následně podal dne 30. 7. 2009 u Okresního soudu v Domažlicích podání označené jako „odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2009, č.j. Ncd 259/2009-75.“
Podle §12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Odvolání je však opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně (§201 o.s.ř.).
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v o.s.ř. k určení příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod čís. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud jako nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.) o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., a vydá-li v této souvislosti usnesení, jak je tomu v dané věci, není toto rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně, proti němuž lze podat podle §201 o.s.ř. odvolání.
Funkční příslušnost pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád ani neupravuje; nepočítá s jinými odvolacími soudy než s krajskými soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutí okresního soudu (§10 odst. 1 o.s.ř.), a vrchními soudy rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (§10 odst. 2 o.s.ř.).
Podání žalovaného nemůže být projednáno ani jako dovolání, neboť to je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.), jímž rozhodnutí nadřízeného soudu o přikázání věci podle §12 odst. 3 o.s.ř. rovněž není.
Nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu (§10a o.s.ř.) je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že žádnému účastníku v řízení před Nejvyšším soudem účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu