ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2087.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2087/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce L. D. , proti žalovaným 1) A. Š. , a 2) D. Š. , zastoupených Mgr. Šárkou Alssaedovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku – Místku, Tržní 23 a 24, o částku 108 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 17 C 155/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2009, č. j. 56 Co 144/2009-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil v částce 96 000 Kč rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. 8. 2008, č. j. 17 C 155/2008 – 40, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolately vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolatelé konkrétně namítali, že nemovitosti, které jako žalovaní užívají (dále jen „předmětné nemovitosti“) byly na základě neplatné zástavní smlouvy protiprávně prodány ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 2. 12. 2004 J. N., od něhož je následně získal i žalobce; žalobce proto není vlastníkem předmětných nemovitostí. Dále namítali, že odvolací soud pominul jejich tíživou osobní a sociální situaci, když změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve lhůtě k plnění.
Žalobce v osobně sepsaném vyjádření k dovolání ze dne 19. 4. 2010 uvedl, že dovolání je podáno účelově a bez racionálních podkladů.
Dle §24 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 315/2006 Sb. (tj. v době konání veřejné dobrovolné dražby předmětných nemovitostí, dále jen „zákon o veřejných dražbách“) každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel může požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §15 odst. 1 až 3, §19, 20, 21, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek NS ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, nebo rozsudek NS ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003) je veřejná dobrovolná dražba neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud. Neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Odvolací soud tedy postupoval správně, nezabýval – li se neplatností veřejné dobrovolné dražby předmětných nemovitostí a pouze odkázal na pravomocný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 8. 2. 2006, č. j. 12 C 68/2005 – 57, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby předmětných nemovitostí, a potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2006, č. j. 57 Co 258/2006 – 71.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalovaných, že odvolací soud opominul tíživou osobní a sociální situaci žalovaných a pochybil, když změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že je zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 96 000 Kč a to nikoliv v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, jak stanovil soud prvního stupně, ale do tří dnů od právní moci.
Výrok o lhůtě k plnění uložené povinnosti (tzv. pariční lhůta upravená v §160 o. s.ř.), který odvolací soud v odvoláním napadeném rozsudku soudu prvního stupně změnil, má charakter usnesení. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o.s.ř. Podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dovolání v rozsahu směřujícím proti výroku označenému II. napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně splatnosti pohledávky, přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se stanovení lhůty k plnění přisouzené částky, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto, v posuzovaném případě bezdůvodné obohacení ve výši 108 000 Kč s příslušenstvím). Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání v dané věci proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty k plnění přisouzené částky) není v jejich taxativních výčtech uveden (srov. rozsudek NS ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4615/2007, nebo usnesení NS ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 6/2010).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti napadenému rozhodnutí není přípustné. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. července 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu