ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2231.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2231/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského ve věci P + B s.r.o. , IČ: 25162225, se sídlem v Jindřichově Hradci, Velký Ratimírov 62, zastoupeného Rogerem Cunninghamem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží 14, proti žalovanému Mysliveckému sdružení DUB Kardašova Řečice , IČ: 42410363, se sídlem Kardašova Řečice, Nádražní 574, zastoupenému JUDr. Jiřím Drahotou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 70/II, o zaplacení 67.716,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 49/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2010, č.j. 7 Co 3167/2009-216, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2010, č.j. 7 Co 3167/2009-216, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 10. 2009, č.j. 6 C 49/2009-159 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 10. 2009, č.j. 6 C 49/2009-171), tak, že zamítl žalobu o zaplacení částek 67.716,- Kč a 10.050,- Kč, spolu se 7% úrokem z prodlení z částky 67.716,- Kč od 12. 5. 2009 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Věc posuzoval jako právo na náhradu škody, jež měla být způsobena žalobci, provozovateli penzionu „K. h.“ nevratným poškozením parkového trávníku na pozemku parc. č. 1225 (v kat. území V. R.) při odstraňování škod způsobeným zvěří. Zjistil, že ačkoliv jde o pozemek nehonební, žalobce (zastoupený pověřenou zaměstnankyní M. Š.) a myslivecký hospodář žalovaného Ing. L. Š. se dohodli o nápravě poškození pozemku uvedeném v předešlý stav. K tomu použil myslivecký hospodář jiného člena mysliveckého sdružení, který si však počínal neodborně a při provádění prací v červnu 2007 způsobil nevratné a totální poškození travního porostu pozemku, jež snížilo hodnotu pozemku o částku 67.716,- Kč.
Při právním posouzení věci odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dospěl k závěru, že za škodu způsobenou poškozením pozemku porušením právní povinnosti (§420 obč. zák.) žalovaný neodpovídá (ve sporu není věcně legitimován). Dovodil, že myslivecký hospodář není oprávněn za žalovaného jednat v právních vztazích a nemohl proto žalovaného zavázat ani k náhradě škody způsobené zvěří uvedením v předešlý stav, při němž došlo ke vzniku další, nyní uplatňované škody. Konstatoval, že žalovaný je občanským sdružením, jehož jménem podle stanov jedná předseda; jím myslivecký hospodář Ing. L. Š. (jinak člen mysliveckého sdružení) není. Uzavřenou dohodou o náhradě škody žalovaný proto vázán není a za vzniklou škodu na pozemku žalobce neodpovídá. Pochybnosti vyslovil odvolací soud i o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně v otázce vzniku škody; s ohledem na přijatý právní závěr o absenci věcné legitimace žalovaného se ovšem otázku vzniku škody více nezabýval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o. s. ř.) a co do důvodů má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně namítal, že i podle soudem učiněných skutkových závěrů jednal myslivecký hospodář žalovaného nikoliv svým jménem, nýbrž jménem žalovaného mysliveckého sdružení, které je oprávněn ve věcech mysliveckého hospodaření zastupovat. K provedení prací na pozemku použil jinou osobu, která sama za škodu podle §420 odst. 2 obč. zák. neodpovídá. O přijímaných opatřením informoval i předsedu mysliveckého sdružení, který sám jiné kroky nečinil. Takový postup byl pro myslivecké sdružení obvyklý a na úkon učiněný mysliveckým hospodářem je třeba nahlížet jako na právní úkon mysliveckého sdružení podle ustanovení §20 odst. 2 obč. zák. Tak by tomu bylo i v případě excesu jednající osoby, neboť se úkon týkal činnosti mysliveckého sdružení a o překročení oprávnění jednající osoby nemohl žalobce (osoby za něj jednající) vědět. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty prvé o. s. ř.) a shledal dovolání opodstatněným.
Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a nepodávají se ani z obsahu spisu, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda je dán důvodu uplatněný v dovolání, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce určení subjektu odpovědného k náhradě škody.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1493/96).
Při prověření správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem je třeba vyjít z dovoláním nezpochybněného závěru, že v posuzované věci nejde o odpovědnost za škodu způsobenou užívání honitby nebo zvěří (§52 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů), jelikož škoda byla způsobena jinou činností na nehonebních pozemcích žalobce, poškozením travního porostu členem mysliveckého sdružení, jednajícího z pokynu mysliveckého hospodáře tohoto sdružení. V takovém případě se uplatní obecné předpisy – ustanovení občanského zákoníku o předcházení hrozícím škodám a o odpovědnosti za škodu (§415 až 450 obč. zák.). Podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti . Podle §420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou nebo fyzickou osobu, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena .
Odpovědnost podle ust. §420 odst. 2 obč. zák. je dána na straně právnické osoby (či fyzické osoby, zejm. podnikatele) v těch případech, kdy škůdce je vůči ní v takovém právním vztahu, že je na místě stanovení této odpovědnosti místo samotného škůdce, který způsobil škodu při její činnosti, k níž byl použit. Půjde tu o jakoukoli takovou činnost, která spadá do působnosti právnické osoby z hlediska věcného, místního a časového; může tedy jít o činnost zaměstnanců či členů právnické osoby, přičemž nerozhoduje, mají-li tito pracovníci (členové) postavení orgánů, resp. statutárních orgánů či nikoliv, dále osob, které vykonávaly činnost pro právnickou osobu mimo pracovní poměr, osob vykonávajících činnost na základě jiného smluvního vztahu, o činnost učňů apod. Jde tu o vnitřní, účelový vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby, která tuto činnost vyvíjí, a nikoli o činnost, kterou by jednající osoba sledovala svůj osobní zájem. Jen v případě, že konání osoby, která škodu způsobila, nelze považovat za činnost právnické osoby, k níž byla konající osoba použita, šlo by o vybočení z této činnosti (o tzv. exces), a v takovém případě by pak byla dána přímá odpovědnost této osoby (srov. například rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 55/1971; rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1988, sp. zn. 1 Cz 4/88; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004).
V posuzovaném případě je nesporné, že škoda na pozemku žalobce měla být způsobena činností člena mysliveckého sdružení, jež byl k této činnost povolán mysliveckým hospodářem (a současně i členem) žalovaného mysliveckého sdružení a práce měl konat pro sdružení. Pro nalezení subjektu legitimovaného k náhradě způsobené škody ve smyslu §420 odst. 2 obč. zák. je tudíž rozhodující zejména to, zda ke vzniku škody došlo při činnosti mysliveckého sdružení, a zda konající osoby nejednaly z této činnosti excesívně. Tak by tomu bylo zejména v případě, že by činností nesledovaly zájem sdružení (jehož byly členy), nýbrž zájem vlastní. Okolnost, zda některá z nich měla současně postavení statutárního orgánu sdružení (jímž byl podle závěru odvolacího soudu pouze předseda sdružení), nebo zda byla z jiného důvodu oprávněna vystupovat v právních vztazích jménem žalovaného (jako zástupce uživatele honitby podle §35 odst. 4, písm. b/ zákona o myslivosti, popřípadě podle obecného ustanovení §20 odst. 2 obč. zák.), zde není významná, jestliže majetková újma, jíž reparace se žalobce domáhá, spočívá v poškození věci v důsledku porušení právní povinnosti vyplývající z právního předpisu (ustanovení §415 obč. zák.), nikoliv povinnosti smluvní.
Právní posouzení věci odvolacím soudem – jež se při určení odpovědného subjektu soustředí pouze na řešení otázky vystupování v právních vztazích jménem žalovaného a přehlíží ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu, jež na zjištěný skutkový stav v prvé řadě dopadá – tedy správné není. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věty prvé o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d, §226 odst. 1 o. s. ř.). V konečném rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu