ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2366.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2366/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Lidové bytové družstvo Praha 8 , sídlem Praha 8, V Zahradách 21/786, zastoupené JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti žalovanému M. P. , zastoupeného Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem Praha 9, Na Rozcestí 6, o zaplacení částky 81 604,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 41/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, č. j. 29 Co 335/2009 - 73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soudu v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2009, č. j. Co 335/2009-73, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 4. 2009, č. j. 11 C 41/2008-61, ve výroku označeném IV. tak, že se opatrovníku žalovaného Mgr. E. B. přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2 142,- Kč, a ve výroku označeném V. tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na nákladech řízení 2 142,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Dle odvolacího soudu při určování částky, která přísluší na nákladech řízení opatrovníku žalovaného, jehož pobyt není znám, a jenž mu byl ustanoven podle ust. §29 o.s.ř., přehlédl soud prvního stupně §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odvolací soud dále uvedl, že advokát má nárok na úhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jelikož je Mgr. B. plátcem daně z přidané hodnoty, také přiznání částky 342,- Kč a 2 142,- Kč.
Žalovaný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost blíže nespecifikuje a jehož důvodnost spatřuje v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolání není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 160/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2858/2008).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu