ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2405.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2405/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky KSB, s. r. o., IČ 4535 0124, Božičany č. 167, okres Karlovy Vary, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou, 261 01 Příbram III., Komenského náměstí 289, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 5. 12. 2007, sp. zn. 15 Co 546/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 388/2005 (žalobce Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, zastoupenému JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem, 120 00 Praha 2, Bělehradská 77, proti žalované společnosti s ručením omezeným KSB, Božičany č. 167, okres Karlovy Vary, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalujícího Pozemkového fondu ČR, podané u soudu 20. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město z 28. 5. 2007, čj. 11 C 388/2005-294. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba Pozemkového fondu ČR o určení, že Česká republika je vlastníkem a Pozemkový fond ČR je správcem pozemku parc. č. 347/1 (o výměře 151.904 m2), pozemku parc. č. 561 (o výměře 48.411 m2), pozemku parc. č. 563 (o výměře 1.856 m2) a pozemku parc. č. 564 (o výměře 58.806 m2) v katastrálním území M., zapsaných na listu vlastnictví č. 484 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Plzeň-město). Dalším výrokem téhož rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení o určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemku (č. 6 PR 05/75), uzavřené mezi Pozemkovým fondem ČR a žalovanou KSB, s. r. o., Božičany. Žalobci Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalované KSB, s. r. o., na náhradu nákladů tohoto řízení částku 32.785,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
O dovolání žalujícího Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 5. 12. 2007, sp. zn. 15 Co 546/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město z 28. 5. 2007, čj. 11 C 388/2005-204, změněn v části odvoláním napadeného výroku (označeného I.) tak, že bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem a Pozemkový fond ČR je správcem pozemků parc. č. 347/1, 561, 563 a 564 v katastrálním území M., zapsaných na listu vlastnictví č. 484 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Plzeň-město). Žalované KSB, s. r. o., Božičany bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 26.745,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 27.990,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení §212 občanského soudního řádu odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je třeba považovat za důvodné.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem (ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu) na jím požadovaném určení.
Odvolací soud měl také za to, že v daném případě došlo k neplatnosti smlouvy o převodu pozemků v důsledku postupu žalobce neodpovídajícího postupu stanovené zákonem č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.
Šlo tu o smlouvu, uzavřenou dne 22. 6. 2005 (označenou č. 6 PR 05/75) mezi žalujícím Pozemkovým fondem ČR a žalovanou společností KSB, s. r. o., Božičany, kterou byly bezúplatně převedeny pozemky ve vlastnictví České republiky, které Pozemkový fond ČR spravoval, a to pozemky parc. č. 347/1, parc. č. 561, parc. č. 563 a parc. č. 564 v katastrálním území M., jejichž hodnota byla podle znaleckého posudku 1.598.581,- Kč. Nárok na tento bezúplatný převod podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. žalovaná KSB, s. r. o., Božičany odvozovala ze dvou smluv o postoupení pohledávky, a to smlouvy, kterou uzavřela společnost BUSPO, s. r. o., jako postupitel, se žalovanou KSB Božičany, jako postupníkem, dne 24. 4. 2003, v níž šlo o pohledávku ve výši 700.000,- Kč a postoupený nárok vyplýval z pravomocného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Plzeň-sever ze dne 22. 7. 1999, podle něhož nelze vydat pozemky v katastrálním území V., okres Plzeň-sever. Dále šlo o nárok, který žalovaná KSB, s. r. o., Božičany získala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 6. 2005 od společnosti Agro-Dannhorn, s. r. o., jako postupitele. Postoupená pohledávka ve výši 1.054.147,- Kč vycházela z několika pravomocných rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Plzeň-sever, podle nichž nelze vydat pozemky v katastrálním území D. a v katastrálním území K. Na základě uvedené smlouvy z 22. 6. 2005, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, bylo pro žalovanou KSB, s. r. o., zapsáno na listu vlastnictví č. 484 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Plzeň-město) vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Žalobce postupoval při uzavření smluv se žalovanou podle interního předpisu prezidia Pozemkového fondu ČR, podle něhož v případech, kdy se oprávněná osoba domáhala vůči Pozemkovému fondu ČR převodu konkrétních pozemků, bylo možné realizovat takový převod podle zákona o půdě mimo veřejnou nabídku.
Odvolací soud poukazoval na to, že skončením účinnosti zákona č. 284/1991 Sb. (tj. dnem 1. 1. 2003) skončila povinnost Pozemkového fondu ČR podle uváděného zákona postupovat, a to i v případě poskytování náhradních pozemků, přičemž zákon č. 139/2002 Sb. byl zaměřen pouze na postup při provádění pozemkových úprav. Odvolací soud však v této souvislosti zdůrazňoval, že nelze pokládat za správný názor, že by po tomto datu nebyl postup Pozemkového fondu ČR při převádění náhradních pozemků oprávněným osobám již žádným způsobem regulován a že by postup Pozemkového fondu při poskytování náhradních pozemků nebyl zákonem upraven.
Odvolací soud dovozoval, že v době skončení účinnosti zákona č. 284/1991 Sb. již platil zákon č. 95/1999 Sb. a tento zákon změnil poskytování náhradních pozemků začleněním do systému převodů v této normě upravených. Z ustanovení §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. vyplývá, že tento zákon upravuje postup Pozemkového fondu ČR při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. V ustanovení §1 odst. 2 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. jsou stanoveny podmínky pro převod zemědělských pozemků na jiné osoby. Odvolací soud měl za to, že smyslem tohoto zákona bylo shromáždit nároky oprávněných osob na náhradní pozemky i požadavky jiných osob na převod pozemků a upravit postup Pozemkového fondu ČR při jejich vyřizování. Převody tu byly souhrnně upraveny jako prodej, i když tu byly předpokládány též převody oprávněným osobám, jejichž nároky na převod pozemků vznikly nevydáním pozemkům podle zákona o půdě. Předpokladem pro takto upravený postup bylo zjištění okruhu oprávněných osob i jiných osob, jež projevily o pozemky zájem; zákon č. 95/1999 Sb. proto ukládal v §7 odst. 2 Pozemkovému fondu ČR oznámit zahájení prodeje konkrétních pozemků a předat toto oznámení obci k vyvěšení na úřadní desce obecního úřadu. Oznámení o vyhlášení prodeje podle tohoto ustanovení byl Pozemkový fond ČR dále povinen zveřejnit s minimálně týdenním předstihem v denním tisku s celostátní působností. Zájemci o převod pozemku měli pak lhůtu jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje na úřední desce obce k tomu, aby písemně požádali o převod (prodej) pozemku. Zákon č. 95/1999 Sb. tedy upravoval i postup Pozemkového fondu ČR v případech, kdy mezi zájemci o převod pozemku byly oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že postup podle zákona č. 95/1999 Sb. nebyl v daném případě dodržen, což způsobuje samo o sobě neplatnost uvedené smlouvy o převodu pozemků z 22. 6. 2005, aniž by bylo třeba se zabývat dalšími aspekty neplatnosti této smlouvy, když uvedenou smlouvu je pro obcházení zákona třeba považovat za absolutně neplatnou. Na základě této smlouvy nemohlo na žalovanou KBS, s. r. o., Božičany přejít vlastnické právo k nemovitostem a vlastníkem těchto nemovitostí je nadále Česká republika.
Odvolací soud proto ve smyslu ustanovení §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě žalobce vyhověl.
O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení §224 odst. 1 a 2 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalovanou KSB, s. r. o., Božičany v řízení zastupovala, dne 15. 1. 2008 a dovolání bylo předáno na poště 19. 2. 2008 k doručení Okresnímu soudu Plzeň-město, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se společnost s ručením omezeným navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (případně, aby tento rozsudek byl změněn) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání dovolatelka poukazoval na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala (jak vyplývalo z obsahu dovolání), že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zejména pokládá za nesprávný názor odvolacího soudu, který se opírá pouze o „nezařazení“ předmětných pozemků, o něž jde v tomto řízení, do jakési veřejné nabídky Pozemkového fondu ČR, k níž však tento žalobce nebyl (jak má dovolatelka za to) podle platné právní úpravy povinen.
Dovolatelka naproti tomu zdůrazňovala, že Pozemkový fond ČR svévolně změnil princip uspokojování nároků oprávněných osob podle zákona o půdě (zákona č. 229/1991 Sb.) tak, že přistoupil k upřednostnění prodeje pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb., podle něhož mají přednost při získávání pozemků obce, vlastníci sousedních pozemků, zejména pozemků se stavbami, uživatelé zahrádek apod. Při tomto postupu oprávněná osoba musela soupeřit v nabízení vyšší kupní ceny. Teprve poté, když nedošlo z důvodu nezájmu o prodej pozemku třetí osobě, pak teprve Pozemkový fond ČR umožňoval oprávněným osobám získat pozemky podle zákona č. 229/1991 Sb., a to veřejnou nabídkou (pokud ovšem vůbec nějaká byla učiněna). Tento postup ze strany Pozemkového fondu ČR způsobil, že celá řada restituentů musela řešit své nároky jejich postoupením jiné osobě a dále docházelo k tomu, že jejich nároky nebyly uspokojeny Pozemkovým fondem ČR do 31. 12. 2005. Pak již zbyla oprávněným osobám pouze možnost žádat o peněžní náhradu podle ustanovení §16 zákona č. 229/1991 Sb., což však (jak má dovolatelka za to) činí 0,8 – 1 % minimální hodnoty restitučního nároku. Dovolatelka je přesvědčena, že Pozemkový fond ČR nesmí upřednostňovat postup podle zákona o převodu pozemků před uspokojováním závazků státu podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.; účel zákona o půdě nemůže být pominut odkazem na zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.
Ve vyjádření žalujícího Pozemkového fondu ČR k dovolání žalované KSB, s. r. o., Božičany bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, neboť odvolací soud svým rozsudkem z 5. 12. 2007 věc správně posoudil v souladu i s některými předchozími rozhodnutími dovolacího soudu, která se zabývala touto problematikou. V daném případě dovolávající se společnost s ručením omezeným ve smlouvě z 22. 6. 2005 (č. 6 PR 05/75), jejíž platnost bylo třeba v tomto řízení posoudit, uplatnila nároky na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení §11 zákona č. 229/1991 Sb., které získala na základě tří postupních smluv, uzavřených 1. 6. 2005, a jedné postupní smlouvy z 24. 3. 2003; nároky takto získané vycházely vesměs z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Plzeň-sever. V tomto soudním řízení žalovaná KSB, s. r. o., Božičany ani netvrdila, že by ona nebo její právní předchůdci se ucházeli o pozemky z veřejných nabídek v těchto obcích. Smlouva z 22. 6. 2005 (č. 6 PR 05/75) byla uzavřena bez toho, že by tu byl záměr převést na oprávněné osoby čtyři pozemky (o celkové výměře 260.970 m2), takže oprávněné osoby, a to zejména oprávněné osoby, jejichž nároky vznikly v obci Plzeň, se jako nositelé stejných právních nároků o možnosti převodu pozemků nedověděly. Pozemkový fond ČR zdůrazňoval, že platná právní úprava nařizuje v §1 odst. 2 písm. a) a v §7 zákona č. 95/1999 Sb. Pozemkovému fondu ČR publikovat záměr převést pozemky z vlastnictví státu.
Přípustnost dovolání dovolávající se společnosti s ručením omezeným je v tomto případě dána podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Z obsahu dovolání dovolatelky vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené jejím dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu), jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží (srov. z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu v souvislosti zejména s ustanovením §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a s ustanoveními §1 odst. 2 písm. a) a §1 odst. 2 písm. a) i b) zákona č. 95/1999 Sb., jakož i s ustanovením §7 odst. 2 a 5 zákona č. 95/1991 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.
Podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto i o určení, zda tu právní vztahu nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Naléhavý právní zájem na určení (ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ občanského soudního řádu) je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by bez tohoto určení se jeho právní postavení stalo nejistým (srov. č. 17/1972 a č. 53/1973, str. 187, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (§80 písm. c/ občanského soudního řádu) (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 86/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V ustanovení §1 odst. 2 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. je stanoveno, že tímto zákonem je upraven postup Pozemkového fondu ČR při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle ustanovení §11 odst. 2 tohoto zákona o půdě, kterým nemohl být vydán pozemek z vlastnictví fyzické osoby, jež jej nabyla od státu. Zákon č. 95/1999 Sb. upravuje také podmínky převodu zemědělských pozemků na jiné osoby (§1 odst. 2 písm. b/ zákona č. 95/1999 Sb.).
Podle ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. Pozemkový fond ČR předá obci, v jejímž územním obvodu se prodávaný zemědělský pozemek nachází, k vyvěšení na úřední desce oznámení o zahájení prodeje zemědělského pozemku s uvedením údajů o pozemku podle katastru nemovitostí. První den vyvěšení oznámení je dnem vyhlášení prodeje. Informace o vyhlášení prodeje zveřejní Pozemkový fond ČR a minimálně týdenním předstihem v denním tisku s celostátní působností. V ustanovení §7 odst. 5 zákona č. 95/1991 Sb. je také stanoveno, které osoby mají před ostatními osobami přednostní právo na prodej.
V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 3. 2004, III. ÚS 495/02 (uveřejněném pod č. 33 ve svazku 32 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR)byly uvedeny tyto právní závěry: Ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) zdůrazňuje nedotčenost zákona o půdě. Avšak i případech, kdy stát vystupuje jako účastník soukromoprávních vztahů, který se řídí právními předpisy z oblasti soukromého práva, nelze jeho postavení bez dalšího ztotožňovat s postavením jednotlivce. I v takových vztazích stát nedisponuje skutečně autonomní vůlí; jeho jednání se musí vždy řídit zákonem, i když stát zastupují z jeho pověření jiné subjekty. Při posuzování pozic státu v takových vztazích nelze proto cele abstrahovat od druhé dimenze státu, tj. té, v níž vykonává svou hlavní funkci, tedy státní moc.
V odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, Pl.ÚS 6/05, vyhlášeném pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněném i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl uveden právní závěr (pod VII/h nálezu), že tento nález dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 253/2003 Sb.) a článku VI. zákona č. 253/2003 Sb., přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (tj. původní restituenti) a jejich dědici; nejsou jimi postupníci.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že i právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.
Z uvedených ustanovení právních předpisů a z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z právní závěrů Ústavního soudu ČR vycházel dovolací soud i v daném případě. Zároveň však musel konstatovat, že tato ustanovení právních předpisů i citované právní závěry z uveřejněné judikatury soudů měl na zřeteli i odvolací soud ve svém rozsudku z 5. 12. 2007, sp. zn. 15 Co 546/2007 Krajského soudu v Plzni, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky KSB, s. r. o., Božičany. Neshledal proto dovolací soud, že by tu odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu nebo že by si aplikované právní předpisy nesprávně vyložil, zejména v rozporu s výkladovými právními závěry z rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem nebo z nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány). Nebyly tedy u rozhodnutí odvolacího soudu, napadeného dovoláním dovolatelky, dány zákonné předpoklady postupu dovolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 a 3 občanského soudního řádu, tj. ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí nesprávného; přistoupil proto dovolací vydáním svého rozsudku (§243b odst. 6 občanského soudního řádu) k zamítnutí dovolání dovolatelky KSB, s. r. o., Božičany, které bylo dovoláním přípustným, ale nebylo shledáno důvodným.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů, vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání žalované, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak k obsahu již zmíněného vyjádření žalobce k dovolání žalované, obsahujícího v podstatě to, co bylo žalobcem vyjádřeno už v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. května 2010
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu