ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.241.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 241/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) P. R. , a b) P. R. , zastoupených JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, třída V. Klementa 203, proti žalovanému Městu Bakov nad Jizerou , IČ: 00237418, se sídlem v Bakově nad Jizerou, Mírové náměstí 208, zastoupenému Mgr. Pavlem Motlem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 1391, o zaplacení 25.833,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 142/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. 26 Co 291/2009-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6.3.2009, č.j. 11 C 142/2008-97, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaný každému z nich zaplatil částku 12.941,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% z uvedené částky od 11.5.2006 do 31.12.2006, ve výši 9,5% od 1.1.2007 do 30.6.2007, 9,75% od 1.7.2007 do 31.12.2007 a 10,5% od 1.1.2008 do zaplacení (výrok I) a žalobcům byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tvrdíce, že jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.7.2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30.6.2009 (a contr. srovnej čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o.s.ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení §237 o.s.ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto o pohledávce každého z žalobců (v řízení samostatných společníků; §91 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 12.941,50 Kč a o úrocích z prodlení, tedy o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky – úrokům z prodlení – se zde nepřihlíží. Proti takovému rozsudku dovolání přípustné není.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobců odmítnout (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c) o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu