ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2502.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2502/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČ 45272956, adresa pro doručování: Česká pojišťovna a. s., Referát právní – regresy, Brno, Rašínova 7, proti žalovanému T. K., o zaplacení částky 376.845,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 263/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2009, č. j. 8 Co 93/2009-59, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 20. 8. 2008, č. j. 6 C 263/2007-26, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 376.845,- Kč s příslušenstvím ve stanovené lhůtě (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.).
Soud prvního stupně takto rozhodl, neboť dospěl k závěru, že vyplacením pojistného plnění žalovanému z titulu pojištění vozu poškozeného při dopravní nehodě dne 16. 5. 2005 došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Okresní soud spatřoval bezdůvodné plnění pojistného ze strany žalobkyně žalovanému ve skutečnosti, že provedením zásahu do čísla VIN jeho složením ze dvou částí a rovněž opravou vozidla spočívající ve výměně čtyř dílů vozidla, a to kapoty, nárazníku, pravé lampy a blatníku, vznikla věc nová, tedy vůz odlišný od vozu, za jehož poškození při dopravní nehodě dne 16. 5. 2005 bylo poskytnuto pojistné plnění.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. března 2009, č. j. 8 Co 93/2009-59, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 376.845,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů.
Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Žalovaný si nechal zaregistrovat v ČR pod RZ 2T4 9297 vůz značky BMW černé barvy, RZ HU-M 757, opatřený VINem WBAGE81090DB82321, přičemž bezprostředně po dovozu tohoto vozidla do ČR nebyl na stanici technické kontroly, ani u společnosti BMW, zjištěn zásah do VIN tohoto vozu, jenž byl pojištěn pojistnými smlouvami u žalobkyně. Zásah do VIN vozidla pak vyplynul z protokolu o podání vysvětlení žalovaného u Policie ČR, Okresní ředitelství Opava, ze dne 27. 3. 2006, z něhož plyne i to, že poté, co byl automobil opraven, přihlásil jej žalovaný do provozu a začal jej užívat.
Odvolací soud se však již neztotožnil s právními závěry, které okresní soud učinil, a zdůraznil, že při posouzení nároku žalobkyně na vrácení vyplaceného pojistného z titulu bezdůvodného obohacení je především nutno vyjít ze skutkových tvrzení tak, jak je žalobkyně osvětlila ve svých podáních. Za rozhodující odvolací soud považuje to, že žalobkyně se domáhala vrácení vyplaceného pojistného z důvodu, že pojistné plnění (v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 16. 5. 2005) bylo vyplaceno za poškození jiného vozidla, než bylo pojistnou smlouvou sjednáno, přičemž ohledně těchto tvrzení předložila žalobkyně důkaz, neboť povinnost tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese žalobkyně, nikoliv žalovaný. Tímto důkazem je fotodokumentace poškozeného vozidla, ze které je zřejmé, jak uvádí žalobkyně, že část VIN tohoto vozidla za označením WBAGE je odstraněna.
Odvolací soud má však za to, že žalobkyně v daném případě neprokázala, že by vyplatila pojistné plnění za jiné vozidlo, než které bylo pojištěno, když předmětem pojištění bylo vozidlo značky BMW 740D 7/G černé barvy, RZ 2T4 9297 a s číslem VINu WBAGE81090DB82321. Takovéto vozidlo žalobkyně pojistila a na něj po vzniku škody také vyplatila pojistné plnění. Je tedy zřejmé, že závěr okresního soudu, že se jedná o jiné vozidlo, neobstojí v porovnání s tím, které vozidlo bylo poškozeno a ohledně kterého byla uzavřena pojistná smlouva. Žalobkyně pak netvrdila, a ani neprokazovala, že by zásah do VIN vozidla byl proveden až po uzavření pojistné smlouvy, což by bylo rozhodující pro posouzení, zda se jedná o totožné či jiné vozidlo.
Odvolací soud pak nad rámec výše uvedeného uvedl, že není naplněn ani důvod pro vrácení vyplaceného pojistného dle čl. 7 odst. 11 písm. a) všeobecných pojistných podmínek z roku 2005, neboť pro vrácení této částky z tohoto důvodu by musela být splněna podmínka, že příčinou pojistné události byla skutečnost, o které se žalobkyně dozvěděla až po vzniku pojistné události.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 3 o. s. ř., tj. z důvodu, že rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dále z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, dle něhož v důsledku opravy vozidla RZ 2T4 9297 vznikla nová věc – vozidlo odlišné od vozidla, které žalovaný pojistil u žalobkyně, a pokud tedy takové vozidlo bylo poškozeno při dopravní nehodě dne 16. 5. 2005, pak se nejednalo o totéž vozidlo, které žalovaný pojistil u žalobkyně, přičemž právní názor soudu prvního stupně byl aplikován v rozporu se skutkovými tvrzeními a právními názory obsaženými v žalobě.
Dovolatelka souhlasí s odvolacím soudem také v tom, že se domáhá vrácení pojistného plnění, jež bylo vyplaceno za poškození jiného vozidla, než bylo pojištěno u žalobkyně, která byla nucena tuto skutečnost v průběhu dokazování před soudem prvního stupně prokázat.
Dovolatelka však již nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že toto své tvrzení neprokázala, přičemž jí není zřejmé, na základě jakého důkazu odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že při dopravní nehodě dne 16. 5. 2005 došlo k poškození vozidla RZ 2T4 9297, které bylo pojištěno u žalobkyně, jestliže je toto zjištění v rozporu s fotodokumentací, na které je zachyceno vozidlo poškozené při dopravní nehodě dne 16. 5. 2005. Na fotodokumentaci je totiž zcela jednoznačně zobrazeno, že na tomto vozidle byla „odvařena a následně navařena“ část karoserie, na níž je vyražen VIN vozidla. Žalobkyně za tohoto stavu tvrdila, že tak nelze bez dalších informací a vysvětlení provést identifikaci automobilu, u kterého byl proveden neodborný a nepovolený zásah do VIN vozidla. Z fotodokumentace vyplývá, že na vozidlo byla „navařena“ část karoserie z jiného vozidla zachycující část VIN, a tímto jiným vozidlem bylo právě vozidlo, které žalovaný pojistil u žalobkyně, tj. vozidlo odlišné od vozidla zachyceného na fotodokumentaci.
Dovolatelka dále zpochybňuje vyjádření žalovaného ohledně provedení zásahu do identifikátoru vozidla, neboť je s ohledem na podání vysvětlení do protokolu ze dne 27. 3. 2006, ve kterém lhal, považuje za nevěrohodné.
Dovolatelka nesouhlasí s odvolacím soudem, že absentující tvrzení o tom, že zásah do VIN vozidla byl proveden až po uzavření pojistné smlouvy, je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o totožné či jiné vozidlo, neboť má za to, že vozidlo poškozené při dopravní nehodě dne 16. 5. 2005 není vozidlem, které žalovaný pojistil u žalobkyně, a tudíž z tohoto pohledu není vůbec významné, zda-li a případně kdy byl na vozidle, jež žalovaný pojistil u žalobkyně, proveden zásah do jeho VIN. Žalobkyně svou žalobu nepoložila na skutkovém základě, že vozidlo, které u ní pojistil žalovaný, bylo někdy opatřeno falešným VIN, a proto neviděla ani důvod k tomu, aby v žalobě tvrdila provedení zásahu do VIN až po uzavření pojistné smlouvy.
Dovolatelka rovněž považuje za nadbytečnou argumentaci odvolacího soudu v tom, smyslu, že není naplněn ani důvod pro vrácení vyplaceného pojistného dle čl. 7 odst. 11 písm. a) všeobecných pojistných podmínek z roku 2005, neboť nárok odvozovala z titulu bezdůvodného obohacení.
Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil, přičemž odkázal na své odvolání s tím, že neprovedl žádný zásah, který by směřoval k odstranění původního VIN a jeho nahrazení jiným. Vozidlo dovezl z Německé spolkové republiky, standardním způsobem je přihlásil do evidence a v této souvislosti nebyly zjištěny žádné závady či jiné pochybnosti o identitě vozidla. Dále zmínil závěrečnou zprávu Policie ČR ze dne 16. února 2006, z níž vyplývá, že nebyl shledán žádný rozpor ve VIN s předchozím majitelem, což je zřejmé i z kupní smlouvy ze dne 15. 6. 2006, a proto VIN evidenčního čísla WBAGE81090DB82321 je identickým VINem, který byl vozidlu přidělen výrobcem. Rovněž je nesporné, že pojištěný automobil je identický s poškozeným vozidlem, na které bylo vyplaceno pojistné plnění. Žalovaný tak odmítá tvrzení, že pojistné plnění bylo vyplaceno za poškození jiného vozidla, než bylo uvedenou pojistnou smlouvou sjednáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, jednajícím ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Nejvyšší soud považuje závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně neprokázala vyplacení pojistného plnění v souvislosti s dopravní nehodou vozidla, které nebylo pojištěno, za správný, i když lze odvolacímu soudu vytknout nedostatečnou pregnantnost jeho odůvodnění. Dovolatelkou zmíněná fotodokumentace je součástí policejního spisu č. j. OROP-2300/SKPV-HK-122-2005, jenž se váže k dopravní nehodě vozidla BMW 740 D, RZ 3T2 0018, dne 29. 10. 2005, přičemž jiná fotodokumentace nebyla jako důkaz v daném řízení prováděna. Fotodokumentace pořízená dne 29. 10. 2005, tedy v souvislosti s další dopravní nehodou žalovaného, která by i případně prokazovala eventuální zásah do identifikátoru vozidla, přitom nemůže být sama o sobě považována za důkaz o tom, že pojistné plnění poskytnuté v souvislosti s předchozí havárií, ke které došlo dne 16. 5. 2005, bylo poskytnuto na nepojištěné vozidlo, tedy na vozidlo jiné než bylo vozidlo pojištěné dle uzavřené smlouvy. Takový závěr není možné z žalobkyní navrhovaného důkazu učinit, a je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní pro své tvrzení. Na tom nic nemění ani námitka nevěrohodnosti vyjádření žalovaného ohledně provedení zásahu do identifikátoru vozidla, která je navíc námitkou proti hodnocení důkazů, jež přísluší výhradně soudu.
Nadto Nejvyšší soud uvádí, že závěr odvolacího soudu, dle něhož absentující tvrzení, že zásah do VIN vozidla byl proveden až po uzavření pojistné smlouvy, je rozhodující pro posouzení, zda se jednalo o totožné či jiné vozidlo, je ve světle závěru odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyní rovněž správný, neboť pokud by byl proveden tento zásah bezprostředně po uzavření pojistné smlouvy, ještě před první dopravní nehodou žalovaného, pak by bylo možné identitu vozidla zpochybnit, když se to žalobkyni jiným způsobem nepodařilo. Nejvyšší soud dále podotýká, že žalobkyně si protiřečí, jestliže namítá nezaložení žaloby na skutkovém základě, že vozidlo, které u ní pojistil žalovaný, bylo někdy opatřeno falešným VIN, neboť již v žalobě uváděla, že žalovaný jí při sjednávání pojistné smlouvy zatajil provedení zásahu do VIN vozidla.
Polemika dovolatelky ohledně důvodu pro vrácení vyplaceného pojistného plnění dle čl. 7 odst. 11 písm. a) všeobecných pojistných podmínek z roku 2005 je pak s ohledem na její obsah i výše zmíněné nadbytečná.
Nejvyšší soud přihlédl z úřední povinnosti i k případným vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), žádné však neshledal.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správný, a proto Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Žalovanému vzniklo podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však nevynaložil.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2010
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu