ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.289.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 289/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) MUDr. V. K ., b) MUDr. M. K., CSc ., zastoupených JUDr. Janou Jasnou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431, c) JUDr. Y. K ., d) O. H ., zastoupené JUDr. Janou Jasnou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431, proti žalované LINDE-Gas, a. s., se sídlem v Praze 9, U Technoplynu 1324, IČ 00011754, zastoupené JUDr. Pavlem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, o zaplacení 350.847,- Kč a o určení spoluvlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 22/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 2007, č. j. 21 Co 374/2007-368, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobci a), b), c), d) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit na nákladech řízení o dovolání žalované částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Pavla Svobody.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované rozsudkem výše označeným změnil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2007 (č. l. 325) tak, že „žaloba s žalobním žádáním, aby bylo určeno, že žalobci jsou každý v rozsahu ideální jedné čtvrtiny vlastníky části pozemkových parcel č. 615/1, 615/2, 615/6, 615/7 v obci Hradec Králové a katastrálním území S. D., které byly vyčleněny z původních parcel č. 582, 583 a 584 v katastrálním území S. D., v obci H. K., jako díly H, CH a I, se zamítá“.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, nikoliv však z jeho právního posouzení. Konstatoval, že jeho předchozí právní názor, představující ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně právní názor závazný a opírající se o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 503/96, byl následnou judikaturou Nejvyššího soudu přehodnocen. Judikatura Nejvyššího soudu totiž posléze vycházela z toho, že převzetím věci bez právního důvodu bylo i převzetí na základě právního důvodu (úkonu) sice existujícího, ale nezpůsobilého vyvolat zamýšlené právní důsledky. Převzetí věci státem na základě neplatného právního úkonu bylo tedy z hlediska vztahu restituční žaloby a žaloby vlastnické podřaditelné pod pojem převzetí věci bez právního důvodu. K tomu odkázal na rozsudky velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 a sp. zn. 31 Cdo 1529/2004, též na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2292/2004, a na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 114/04 a sp. zn. II. ÚS 504/04. Shrnul, že žalobci jako oprávněné osoby po osobě, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době ve smyslu §4 odst. 1 zákona o půdě bez právního důvodu, mohli žádat o vydání těchto věcí podle §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě (zákona č. 229/1991 Sb.), a takový nárok o pozemkového úřadu uplatnili a dosud o něm nebylo rozhodnuto. Proto se nemohou úspěšně domáhat v této věci ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, tj. podle §126 obč. zák., a to ani formou určovací žaloby podle §80 písm. c) o. s. ř.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. února 2008, č. j. 12 C 22/98-381, poté, co předchozí žalobce MUDr. D. K. dne 21. listopadu 2007 zemřel, řízení přerušil do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 D 511/2007, a usnesením ze dne 6. ledna 2009, č. j. 12 C 22/98-386, rozhodl, že po zemřelém bude nadále pokračováno s jeho právními nástupci, tj. s MUDr. V. K., MUDr. M. K., CSc. a JUDr. Y. K. Další žalobkyní zůstala O. H.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) až d) dovolání. Namítli, že odvolací soud nepostupoval správně, jestliže zrušil vyhovující výrok soudu prvního stupně, který se řídil jeho právním názorem vysloveným v předchozím řízení, s odůvodněním, že došlo ke změně tohoto právního názoru. Nesouhlasili s takovým posouzením věci odvolacím soudem, z něhož lze dojít k závěru, že restituční zákony nejenže nenapravily křivdy minulého režimu, ale připravily žalobce o nemalý majetek, neboť ani v minulosti nebylo možné převést „vlastnictví od nevlastníka“; vlastnictví nemohlo přejít na předchůdce žalované, tedy ani na žalovanou. Řízení bylo proto postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť se odvolací soud neřídil již jednou vysloveným závazným právním názorem a poškodil tak žalobce, kteří svůj procesní postup zvažovali právě podle průběhu řízení; jim nemůže jít k tíži změna postoje odvolacího soudu. Rozhodnutí spočívá navíc na nesprávném právním závěru, neboť vlastnictví nemůže přejít na základě smlouvy uzavřené s nevlastníkem věci, přičemž restituční zákony řeší případy, kdy vlastnictví přešlo na stát. V daném případě vlastnictví nepřešlo, a to ani podle právní úpravy platné v době vzniku kupní smlouvy; jiný pohled na věc by vedl k protiprávnímu závěru, který by byl v rozporu s dobrými mravy a Listinou základních práv a svobod. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolateli namítaná vada spatřovaná ve změně právního názoru odvolacího soudu není vadou řízení, neboť odvolací soud vycházel z vývoje judikatury Nejvyššího soudu, potažmo Ústavního soudu. Pokud dovolatelé argumentují nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem, který se ztotožnil s jejími odvolacími důvody, žalovaná odkazuje na §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, s tím, že předmětné pozemky přešly na stát bez právního důvodu a je proto na místě postup podle tohoto zákona, nikoliv podle obecných předpisů. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl, resp. zamítl.
Nejvyšší soud shledal, že žalobci podali dovolání v otevřené lhůtě a za splnění podmínky povinného zastoupení; u třetí žalobkyně toho nebylo třeba (§240 odst. 1, §241 odst. 1, odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody tvrzeny podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 3 Cdon 503/96, publikovaném pod č. 9/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že v případě přechodu věci na stát (jinou právnickou osobu) na základě neplatného právního úkonu se jedná o naplnění restitučního titulu podle ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, tedy o přechod věci na stát bez právního důvodu. Případné dílčí odchylky od takto traktovaného právního závěru byly negovány rozsudkem velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 a následná judikatura, mj. též citovaná odvolací instancí, je v tomto ohledu zcela konzistentní.
Došlo-li tedy ke skutkovému a právnímu stavu, za něhož nabyl n. p. Technoplyn Praha 1 sporné pozemky dílem na základě (neplatné) kupní smlouvy ze dne 20. 8. 1969 od Josefa Čejky st. a dílem se zmocnil týchž pozemků v podílovém spoluvlastnictví E. Košťálové (po id. 1 spolu s J. Čejkou) bez pr ávního důvodu (zde absentuje listinný převod), pak tato situace je plně subsumovatelná pod §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě. Restituční titul může být potenciálně dán v podobě jak bezprostřední (převzetí věci bez právního důvodu), tak i judikované (R 9/98 a násl. výše). Pravomoc rozhodnout o něm má či měl podle §9 zákona o půdě místně příslušný pozemkový úřad.
Nynější paralelní určovací žaloba proto postrádá jak – především - splněnou podmínku naléhavého právního zájmu žalobců v intencích §80 písm. c) o. s. ř., tak i náležitý hmotněprávní podklad (srov. též plenární stanovisko Pl. ÚS st. – 21/05, publikované sub č. 477/2005 Sb. zák.).
Byl-li postup odvolací instance – viz předchozí jeho odlišný právní názor v souvislosti s kasačním usnesením – korigován v důsledku správného uchopení judikatury Nejvyššího soudu, pak se nejedná o procesní (a v důsledku hmotněprávní) vadu jeho postupu. Soud prvního stupně je tu vázán právním názorem odvolacího soudu podle §226 odst. 1 o. s. ř. Ze znění zákona nelze dovodit, že by se odvolací instance nemohla v dalším průběhu řízení od předtím vysloveného právního názoru odchýlit – tím spíše ne, jestliže tak učinila s odkazem na judikaturu NS.
Žádný z dovolacích důvodů nebyl uplatněn po právu a odvolací soud rozhodl správně. Proto bylo dovolání žalobců podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto.
Protistraně vzniklo podle §243b odst. 5 a návazných ustanovení o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Ty představovala odměna zástupce za jeden úkon, kterou bylo nutné krátit na polovinu, tj. na 10.000,- Kč (§5 písm. b/, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v aktuálním znění). S přičtením režijního paušálu 300,- Kč a zohledněním DPH 20% pak představovaly přiznané náklady částku Kč 12.360,-.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. května 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu