ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3425.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3425/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného JUDr. Richardem Šenderou, advokátem se sídlem v Sokolově, K.H. Borovského 692/63, proti žalovanému R. S. , zastoupenému JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/5, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 14 C 284/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 4. 2010, č. j. 25 Co 502/2009-65, takto:
I. Návrh na přerušení řízení se zamítá .
II. Dovolání se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. R. Š., advokáta se sídlem v Sokolově, K.H. Borovského 692/63.
Odůvodnění:
(§234c odst. 2 o.s.ř.):
Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 11. 2009, č. j. 14 C 284/2009-39, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 C 235/97. V původním řízení byl žalovaný rozsudkem ze dne 14. 9. 1998, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2000, uznán povinným zaplatit žalobci částku 149.469,10 Kč s příslušenstvím. Soudy nižších stupňů s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2004 postupovaly v řízení podle znění občanského soudního řádu před 31. 12. 2000. Odvolací soud se v napadeném usnesení ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byla žaloba na obnovu řízení podána opožděně dne 8. 6. 2009, ačkoli ji bylo možno podat nejpozději do tří let od právní moci rozhodnutí ve věci samé (§230 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2000).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jako dovolací důvod uvedl vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Namítal, že
a) odvolací soud řádně nevysvětlil, proč nebyl dodržen zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zejména pak jeho §33a odst. 2,
b) odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když neodročil jednání dne 7. 4. 2010, ačkoli se z něj řádně omluvil, jakož i tím, že neobdržel zápis z uvedeného jednání,
c) odvolací soud se nevypořádal se vším, co účastníci tvrdili a co vyšlo v řízení najevo, a nevyslechl jím navržené svědky,
d) o zásadním porušení zákona o účetnictví získal podrobnou znalost ve lhůtě, která mu umožňuje podat návrh na obnovu řízení, přičemž „svoji záležitost chápe jako jeden logický a věcně propojený celek […], který má různé fáze, stupně řízení a není správné ji interpretovat čistě formalisticky“.
Žalobce zároveň navrhl, aby řízení bylo přerušeno do rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve věci trestního oznámení, které podal proti předsedkyni senátu odvolacího soudu JUDr. Z. K.
Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným usnesením a navrhl odmítnutí dovolání jako zjevně neodůvodněného.
Odvolací soud správně podle bodu 15 a 16 hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. postupoval v řízení podle občanského soudního řádu ve znění před 31. 12. 2000. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 7. 2009, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení s ohledem na čl. II. bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění po 1. 7. 2009. Citovaný čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. totiž jako pozdější právní předpis vyloučil aplikaci bodu 17 hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., podle kterého mělo být i v dovolacím řízení postupováno podle občanského soudního řádu platného před 31. 12. 2000 v případě, že předchozí řízení proběhlo podle dosavadních předpisů.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí §237 o. s. ř. obdobně. Protože odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelem vznesené námitky však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemohou .
Jestliže podle §230 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění před 31. 12. 2000, bylo návrh na obnovu řízení možno podat v objektivní lhůtě 3 let od právní moci rozsudku nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, pak návrh na obnovu řízení pravomocně skončeného dnem 28. 2. 2000, podaný až dne 8. 6. 2009, byl zjevně podán opožděně, a proto byl správně soudy nižších stupňů zamítnut. O případ, kdy by v neprospěch dovolatele bylo rozhodnuto v důsledku trestného činu soudce (§230 odst. 2 druhá věta ve spojení s §228 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění před 31. 12. 2000) se pak s ohledem na tvrzení dovolatele zjevně nejedná. Skutečnost, že na základě pravomocného rozsudku vydaného v původním řízení bylo následně vedeno řízení o jeho výkon, nemá na běh lhůty k podání návrhu na obnovu řízení vliv.
Na předeslaném závěru by nemohla nic změnit ani případná účast žalovaného u odvolacího jednání (ad b/). Vzhledem k opožděnosti návrhu je rovněž bezpředmětné zabývat se ostatními námitkami žalovaného (ad a/ a c/), které se týkají hodnocení důkazů a právního posouzení věci, jež byla předmětem původního řízení.
K argumentaci dovolatele (ad d/) údajně formalistickým výkladem lhůt dovolací soud podotýká, že účelem stanovení lhůt, po jejichž uplynutí nelze pravomocné rozhodnutí napadnout mimořádnými opravnými prostředky, je respektování zájmu účastníků řízení na právní jistotě – stabilitě vztahů založených nebo osvědčených pravomocným rozhodnutím. Taková právní úprava je rovněž ústavně konformní – srov. k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 409/2004: „[…] omezení práva objektivní lhůtou je legitimní a ústavně konformní součást právní regulace soukromoprávních vztahů […]“. Uplatnění objektivní lhůty stanovené zákonem pro podání návrhu na obnovu řízení proto nepřípustným formalistickým výkladem není.
Za shora popsané situace byl pro rozhodnutí o dovolání zcela bezvýznamný výsledek řízení ve věci trestního oznámení podaného dovolatelem na předsedkyni senátu odvolacího soudu. Dovolací soud proto návrh na přerušení řízení zamítl, neboť nebyl naplněn žádný z důvodů přerušení řízení podle §109 o. s. ř.
Protože žádná z dovolacích námitek nemůže založit závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1.750,- Kč (§10 odst. 3, §10 odst. 1, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 20 % DPH ve výši 410,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu