ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3493.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3493/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce Město Sokolov, se sídlem Sokolov, Rokycanova 1929, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jiráskova 2, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o převod nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 350/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2009, č. j. 14 Co 232/2009 – 91 takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 9. 2008, č. j. 20 C 350/2006 – 59 o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalovanému bezúplatně převést do vlastnictví žalobce pozemky p.č. 2526/1 až p. č. 2526/77 v k. ú. S. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V přezkoumávané věci odvolací soud usnesením ze dne 28. 11. 2007, č. j. 14 Co 582/2007 - 36 zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 6. 2007, č. j. 20 C 350/2006 – 26 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně uložil vypořádat se s námitkou promlčení žalobcem uplatněného nároku na bezúplatný převod výše uvedených pozemků. S právním závěrem soudu prvního stupně o promlčení práva na převod předmětných pozemků po uplynutí tříleté promlčecí doby se pak odvolací soud ztotožnil a rozsudek Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 350/2006 o zamítnutí výše uvedené žaloby potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. neboť měl za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť se jednalo podle jeho názoru o právní otázku, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Důvodnost dovodil z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení považoval za postižené vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce nesouhlasil se závěry soudů obou nižších instancí o promlčení práva na vydání předmětných pozemků a domníval se, že ve smyslu ustanovení §5 zákona č. 95/1999 Sb. šlo o zákonnou povinnost žalovaného na základě žádosti žalobce ze dne 29. 9. 1999 pozemky vydat. Možnost promlčení žalobcem uplatněného nároku byla podle jeho názoru vyloučena, a proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný podal k dovolání žalobce své vyjádření. Soud druhého stupně podle jeho názoru věc správně posoudil a žalovaný se ztotožnil s jeho názorem v tom, že nárok žalobce na převod předmětných pozemků je promlčen a promlčené právo již nelze žalobci přiznat.Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce buď zamítl nebo odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným, právem.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u žalovaného dne 29. 9. 1999 žádost o bezúplatný převod výše uvedených pozemků do jeho vlastnictví podle §5 zákona č. 95/1999 Sb. Povinnost uzavřít smlouvu podle zákona č. 95/1999 Sb., se odvíjí ve vztahu k žalobci od ustanovení §5 a návazných téhož zákona, stanovících podmínky pro převod; právo na uzavření smlouvy je – již vzhledem k předmětu smlouvy – právem majetkovým, pro něž platí, při nedostatku speciální zákonné úpravy, obecná tříletá promlčecí doba podle §100 a §101 obč. zák. Žalovaný předmětné pozemky na žalobce nepřevedl, a ten podal k soudu dne 18. 8. 2006 žalobu na jejich převod do svého vlastnictví. Vzhledem k vznesení námitky promlčení žalovaným bylo třeba se bez ohledu na ostatní skutečnosti vypořádat s touto otázkou. Podle ustanovení §100 odst. 1 a 2 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110 obč. zák.). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení §105.
Podle ustanovení §101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Při určení, je-li právo promlčeno nebo ne, je nutno vycházet z počátku běhu promlčecí doby. Pro obecnou promlčecí dobu podle §101 obč. zák. platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu. Vzhledem k tomu, že žalovanému vznikla správa k předmětným pozemkům až dnem 1. 7. 2003, mohl žalobce poprvé toto právo uplatnit u soudu dne 2. 7. 2003. Uvedené závěry o promlčení žalobcem uplatněného nároku lze použít rovněž na případ, že by soud žádost ze dne 29. 9. 1999 posoudil jako účinně u žalovaného uplatněnou již dne 30. 9. 1999. Rovněž za tohoto stavu by byl žalobcův nárok promlčen a to dnem 2. 10. 2002. Žalovaný by totiž měl v tomto případě plnit dnem následujícím po obdržení žádosti tj. dne 1. 10. 1999 a žalobce by se tak teoreticky mohl v tomto případě splnění povinnosti u soudu domáhat již dne 2. 10. 1999. Jelikož tak učinil až dne 18. 8. 2006, došlo v obou případech k uplynutí tříleté promlčecí doby a povinnost žalovaného převést předmětné pozemky na žalobce tak zanikla. Nelze dovodit ani rozpor námitky promlčení vznesené žalovaným s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Žalovanému nevznikly žádné náklady spojené s vyjádřením k dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravny prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 1. září 2010
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu