ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3731.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3731/2009-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, ve věci žalobce Ing. M. V. , zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 349.813,- Kč s příslušenstvím a 9.145,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 59/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2009, č. j. 38 Co 53/2009-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek pro uznání soudu prvního stupně, jímž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 349.813,- Kč s příslušenstvím specifikovaným tamtéž a částku 9.145,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Právním důvodem žaloby byla pohledávka žalobce za žalovaným vyplývající ze smlouvy o dílo, uzavřené dne 16. 10. 2006, jejímž předmětem byla rekonstrukce objektu č. p. 619, D. M., obec J. D. Okresní soud rozhodl o žalobou uplatňovaném nároku žalobce rozsudkem pro uznání, neboť dle jeho názoru byly splněny podmínky pro jeho vydání, protože žalovaný se i přes výzvu soudu obsahující náležité poučení nevyjádřil ve stanovené lhůtě k podané žalobě, aniž by udal závažný důvod, jenž by mu v tom bránil (§114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
Ve vztahu k námitce žalovaného, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, odvolací soud uvedl, že krajské soudy jsou v obchodních věcech ve smyslu §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. věcně příslušné tehdy, kdy jde o právní vztah mezi dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. V daném případě však žalobce vstoupil do smluvního vztahu se žalovaným za účelem uspokojení osobních potřeb, a to rekonstrukce rekreační chaty. Žalobce v tomto smluvním vztahu tedy nevystupoval jako podnikatel při své podnikatelské činnosti. Ke splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. odvolací soud uvedl, že žalovanému byla doručena řádně výzva k vyjádření podle §114b o. s. ř. spolu s platebním rozkazem a žalobou. Žalovaný podal ve lhůtě odpor, vyjádření ve smyslu výzvy soudu nezaslal a ani ve lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Žalovaný přitom již v době, kdy podal odpor, znal účinky léků. které užíval a které jej dle jeho vyjádření paralyzovaly. Pokud mu jeho zdravotní stav nedovoloval zaslat vyjádření soudu, měl soud na tuto skutečnost upozornit již ve svém odporu proti platebnímu rozkazu. Žalovaný se nemůže po uplynutí třicetidenní lhůty omlouvat pro skutečnosti, které mu byly známy již v době podání odporu. Samotné tvrzení obsažené v odporu proti platebnímu rozkazu, že žaloba není důvodná, a proto se navrhuje její zamítnutí, nesplňuje náležitosti vyjádření podle §114b odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které pokládá za přípustné pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a jehož důvodnost spatřuje v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Především dovolatel namítá, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, neboť přestože žalobce před soudem prvního stupně tvrdil, že rekonstruovaná nemovitost č.p. 619 v D. M. – J. D. slouží k osobním účelům, tak toto své tvrzení nikdy soudu nedoložil. V daném případě nebyly splněny ani podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaný předložil soudu řadu lékařských zpráv a posudků, z nichž je zřejmé, že „jeho zdravotní stav byl dlouhodobě nepříznivý, omezující jeho pohyblivost a podpořen léčbou silných sedativ a uklidňujících léků, majících za následek to, že se v dané době nebyl schopen řádně orientovat ve vztahu navenek, číst a hodnotit obsah listin zasílaných mu soudem.“ Soudy tak na podkladě neúplných skutkových zjištění dospěly k nesprávnému právnímu závěru. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací po té, co zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou oprávněnou, zastoupenou ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a rozhodl o ní za postupu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12 přechodných ustanovení k zákonu č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný však ve svém dovolání žádnou právní otázku nepředkládá, respektive důvodnost dovolání opírá o nesprávně či neúplně zjištěný skutkový stav věci či nesprávné hodnocení jím předložených důkazů. Brojí proti skutkovým závěrům, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu stojí. V této souvislosti lze jen poukázat na znění §241a odst. 3 o. s. ř., z něhož se podává, že za daných procesních okolností nejsou námitky směřující proti skutkovým zjištěním přípustné.
Dovolací soud proto postupoval podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. a dovolání jako nepřípustné odmítl, přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z toho, že žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu