ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3804.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3804/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce N. M. , zastoupené advokátem, proti žalovanému Hl. m. P. , o zaplacení částky ve výši 902.160,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 13 C 159/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č.j. 35 Co 21/2009-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 16.826,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil mezitimní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.10.2008, č.j. 13 C 159/2006-58, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených
v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání žalovaného však v souzené věci podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel prostřednictvím podaného dovolání napadá pouze nesprávnou aplikaci §451 obč. zák., když uvádí, že soudy obou stupňů „nesprávně zaměnily otázku omezení vlastnického práva vlastníka pozemku, vyplývajícího z různých právních předpisů, s otázkou faktického užívání předmětného pozemku žalovaným.“ Shodnou otázku však Nejvyšší soud již řešil (navíc mezi totožnými účastníky při posuzování shodného nároku uplatňovaného pouze za jiné období) v rozsudku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003, a to se závěrem, že „za situace, kdy právní předchůdce žalovaného vybudoval v tzv. Akci Z na pozemku žalobkyně parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku H., užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle §451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje“ (citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz .). Dovolací soud současně neshledal žádný důvod se od své judikatury odchýlit ani v tomto případě.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 13 C 159/2006, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 13.840,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 5, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. ledna 2010
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu