ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3819.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3819/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) J. S. , a b) E. S. , zastoupených Mgr. Evou Macourkovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Kostelní 7, proti žalované M. K., zastoupené Mgr. Věrou Fořtovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, U Brodu 74, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 26/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2009, č. j. 56 Co 155/2009-123, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2009, č. j. 56 Co 155/2009-123, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 12. 2008, č. j. 15 C 26/2008-93, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali uhrazení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná se podle tvrzení žalobců měla na jejich úkor obohatit tím, že přijala částku 100.000,- Kč jako část kupní ceny za své pozemky, přičemž k převodu těchto pozemků nedošlo pro nedostatky kupní smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k obohacení nedošlo, neboť převod pozemků se uskutečnil v souladu se smírem uzavřeným před Okresním soudem Plzeň – sever ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 C 109/2003-108 (ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2005, č. j. 5 C 109/2003-115), na jehož základě měla žalovaná obdržet za převod vlastnického práva pozemků ve prospěch své matky nebo jí označených kupců, tj. žalobců, částku 200.000,- Kč. Jelikož předmětné pozemky byly převedeny vkladem do katastru na žalobce - ač na základě smlouvy s matkou žalobkyně i žalované (dále též jen „matka“), kterou (danou smlouvu) Okresní soud v Karlových Varech považoval ze neplatnou, protože nedošlo k platnému nabytí vlastnického práva na straně matky jako prodávající - a žalovaná takto pozemky pozbyla, nedošlo na její straně k bezdůvodnému obohacení.
K odvolání žalobců přezkoumal uvedené rozhodnutí soudu I. stupně Krajský soud v Plzni a rozsudkem ze dne 14. 5. 2009, č. j. 56 Co 155/2009-123, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Podle odvolacího soudu nebyli žalobci vázáni rozhodnutím o smíru, a pokud žalovaná přijala plnění na základě smlouvy, aniž by došlo k takto smluvenému převodu pozemků, došlo k odpadnutí právního důvodu pro přijetí žalované částky, a žalovaná se tak obohatila se ve smyslu §451 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Odvolací soud tedy shledal nárok žalobců jako oprávněný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci i jiných vadách, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.).
Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo předvídatelné a že nebyla seznámena se změnou právního hodnocení ze strany odvolacího soudu, a nemohla se k němu tudíž vyjádřit. Podle dovolatelky nebyly vůbec tvrzeny (natož prokázány) údajné nedostatky kupní smlouvy uzavřené mezi ní a žalobci, pro něž by nemohl být uskutečněn vklad do katastru nemovitostí, v čemž pak soud spatřoval odpadnutí právního důvodu plnění. Nepovažuje rovněž za správné právní hodnocení soudu, které nezohledňuje další okolnosti uzavření smlouvy a převodu pozemků. Soud podle dovolatelky zcela pominul jednání žalobců, kteří dva dny po té, co uzavřeli kupní smlouvu s ní, uzavřeli rovněž s matkou kupní smlouvu, na jejímž základě byl později proveden vklad do katastru ve prospěch žalobců, jenž byl umožněn právě zněním výše uvedeného smíru. Žalobci pak vyčkali smrti matky a začaly nárokovat i 100.000,- Kč dovolatelce již vyplacených, ačkoliv podle smíru mezí ní a matkou měla obdržet částku 200.000,- Kč. Odvolací soud měl podle ní věc posoudit i z hlediska dobrých mravů a přihlédnout ke všem okolnostem zaplacení částky, neboť se jedná o dlouhodobě napjaté rodinné vztahy.
S ohledem na tyto nedostatky napadeného rozhodnutí navrhla dovolatelka, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2009, č. j. 56 Co 155/2009-123, a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i důvodné.
Je-li dovolání shledáno přípustným, zabývá se Nejvyšší soud z úřední povinnosti nejprve tím, zda řízení není postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Ze spisu se tyto vady nepodávají, dovolací soud se tedy zabýval věcným řešením předmětného sporu.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvádí, že dovolatelka se obohatila tím, že právní důvod přijetí žalované částky (smlouva mezi ní a žalobci o koupi předmětných nemovitostí) odpadl, blíže se však touto skutečnosti nezabývá. Odvolací soud přitom nezohlednil právní závěr soudu I. stupně o tom, že nedošlo k naplnění podmínek daných smírem schváleným Okresním soudem Plzeň - sever usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 C 109/2003-108 (ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2005, č. j. 5 C 109/2003-115), pro nabytí vlastnického práva k pozemkům matkou, a tedy nemohla být platná ani kupní smlouva, jíž byly převedeny pozemky z matky na žalobce, přičemž tento závěr ani nevyvrátil. Dovolatelka by tedy byla stále vlastnicí těchto pozemků, neboť jak již dříve uvedl Nejvyšší soud, není pro posouzení existence vlastnického práva soudem rozhodný zápis v katastru (srov. rozsudek NS ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 389/99, publikovaný v Soudní judikatuře pod SJ 132/2000, sešit 12), ale skutečný stav věci. Vzhledem k tomu, že jiný důvod, proč by bylo znemožněno naplnění kupní smlouvy mezi žalobci a dovolatelkou (krom blíže nespecifikovaných nedostatků smlouvy), nebyl v řízení tvrzen ani dokazován, nelze považovat závěr o odpadnutí právního důvodu zakládající bezdůvodné obohacení za dostatečně podložený. Z řízení nevyplynulo ani to, že by žalobci nebo dovolatelka od smlouvy platně odstoupili. Za daných okolností jsou tedy smluvní strany stále vázány ustanoveními smlouvy o převodu nemovitostí a mohou se domáhat plnění z této smlouvy, nikoliv však vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní důvod pro přijetí žalované částky stále trvá.
Protože právní posouzení věci provedené odvolacím soudem nepovažoval Nejvyšší soud za správné, shledal dovolání důvodným, napadený rozsudek podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a podle §243b odst. 3, věty první, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je pak ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2010
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu