ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4013.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4013/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, ve věci žalobce Č. s. t. v., o. s., zastoupeného advokátem, proti žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m ., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 16/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2009, č. j. 22 Co 602/2008 – 95, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, č. j. 9 C 16/2004, zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby bylo určeno jeho vlastnické právo k nemovitostem identifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve výroku II. zastavil řízení ohledně určení vlastnického práva k jiným, tamtéž identifikovaným, nemovitostem. Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podal žalobce odvolání. Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Stalo se tak poté, co odvolací soud usnesením ze dne 29. 5. 2008, č. j. 22 Co 602/2008 – 90, řízení v této věci přerušil, a to k souhlasnému návrhu obou účastníků. Žádný z účastníků ve lhůtě jednoho roku návrh na pokračování v řízení ve smyslu §111 odst. 3, věty poslední, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) nepodal.
Proti usnesení odvolacího soudu uvedenému v záhlaví podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. s tím, že složitost právního posouzení věci samé vyžadovala a do současné doby vyžaduje jednání se žalovanou, která je vázána platnými právními předpisy upravujícími nakládání s majetkem státu. Žalobce si je vědom, že neinformoval Krajský soud v Českých Budějovicích o průběhu jednání se žalovanou a že neučinil návrh na pokračování v řízení, avšak s ohledem na složitost celé problematiky, kdy dosud nedošlo k vypořádání vztahů mezi žalobcem a žalovanou, tak učinit nemohl. Skutečnost, že nedošlo k meritornímu rozhodnutí v dané věci v rámci odvolacího řízení, považuje žalobce za nepřiměřenou tvrdost zákona. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Dovolání však není důvodné.
Z obsahu připojeného spisu se podává, že žalobce přípisem ze dne 27. 5. 2008 doručeným odvolacímu soudu téhož dne navrhl přerušení řízení, neboť mezi účastníky probíhá jednání o mimosoudním vypořádání. Žalovaná se k tomuto návrhu připojila přípisem ze dne 28. 5. 2008 doručeným odvolacímu soudu téhož dne. Odvolací soud k tomuto návrhu účastníků usnesením označeným výše řízení přerušil ve smyslu §110 odst. 1 o. s. ř. Toto usnesení bylo účastníkům doručeno dne 10. 6. 2008, kdy nabylo právní moci.
Lhůta jednoho roku, která je zákonem stanovena pro podání návrhu na pokračování v řízení, marně uplynula dne 10. 6. 2009. To ostatně dovolatel výslovně připouští. Odvolací soud tedy postupoval správně, jestliže podle §111 odst. 3 o. s. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Zákon ani jinou možnost soudu nedává. Ostatně o následcích nepodání návrhu na pokračování v řízení ve smyslu citovaného ustanovení byli účastníci poučení v usnesení o přerušení řízení ze dne 29. 5. 2008.
Dovolací soud považoval rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné, a proto jej podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu