ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.416.2008.2
sp. zn. 28 Cdo 416/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., o dovolání dovolatele Ing. R. W., zastoupeného Mgr. Tomášem Homolou, advokátem, 110 00 Praha 1, Opletalova 5, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 13. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 158/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 290/2005 (žalobce Ing. R. W., zastoupeného Mgr. Tomášem Homolou, advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 22. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Trutnově z 30. 10. 2006, č. j. 10 C 290/2005-97. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo uzavřít se žalobcem smlouvu o převedení vlastnictví nemovitostí – pozemku parc. č. 39 (o výměře 508 m2), pozemku parc. č. 169/1 (o výměře 4111 m2), pozemku parc. č. 172/2 (o výměře 1014 m2), pozemku parc. č. 130/5 (o výměře 8887 m2), pozemku parc. č. 130/3 (o výměře 270 m2), pozemku parc. č. 165/1 (o výměře 1265 m2), pozemku parc. č. 24 (o výměře 265 m2), pozemku parc. č. 81/1 (o výměře 8459 m2), pozemku parc. č. 91 (o výměře 1421 m2), pozemku parc. č. 92/1 (o výměře 2697 m2), pozemku parc. č. 105/6 (o výměře 143 m2), pozemku parc. č. 369 (o výměře 1480 m2), pozemku parc. č. 372 (o výměře 110 m2), pozemku parc. č. 376 (o výměře 1996 m2) a pozemku parc. č. 119/4 (o výměře 23777 m2) v katastrálním území Rýchory, zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj (katastrální pracoviště T.). Soud prvního stupně ještě svým výrokem připustil změnu žaloby, učiněnou žalobcem jeho podáním ze 6. 9. 2006. Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému fondu náklady řízení částkou 1.140,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 13. 9. 2007, sp. zn. 19 Co 158/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově z 30. 10. 2006, č. j. 10 C 290/2005-97, potvrzen v odvoláním napadených výrocích (označených I. a III.) o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení „vyjma té části výroku, označeného I., kterou byla zamítnuta žaloba ohledně pozemku parc. č. 39 (ostatní plocha), o výměře 508 m2, v katastrálním území R.“. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §205 odst. 2 písm. e) a g) i §212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.
Odvolací soud poukazoval na to, že podle zjištění soudu prvního stupně žalobce má nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., a to na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Kutná Hora z 28. 6. 2006, č. j. PÚ 172/2005 (tento nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., který vznikl přímo žalobci, byl oceněn částkou 13.303,24 Kč). Žalobce má však ještě i další nároky, které mu byly postoupeny třetími osobami; jde o nároky na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Trutnově – Okresního pozemkového úřadu z 1. 6. 1993, č. j. POZ 203/91, z 23. 9. 1994, č. j. POZ 1752/92 Řh A, a z 23. 9. 1994, č. j. POZ 1752/92 Řh A. Smlouvou o převodu pozemků, uzavřenou dne 28. 12. 2005, žalovaný fond převedl na žalobce pozemek parc. č. 604/98 v katastrálním území B. (obec Žacléř) v ceně 69.235,85 Kč; podle závěru soudu prvního stupně byl na základě této smlouvy vypořádán nárok žalobce, jenž mu vznikl na základě smluv o postoupení pohledávek; nevypořádán zůstal ještě nárok v hodnotě 1.317,20 Kč.
Odvolací soud poukazoval na závěr soudu prvního stupně, který měl za to, že žalobce tu nemá nárok na převod konkrétních pozemků, které si sám vybral, aniž by tyto pozemky byly nabídnuty ve veřejné nabídce. Soud prvního stupně tu také neshledal na straně žalovaného fondu liknavost a svévoli při vypořádávání nároků žalobce, takže tu na straně žalobce nebyl dán důvod požadovat na žalovaném převedení konkrétního pozemku bez toho, že by ohledně takového pozemku byla učiněna veřejná nabídka; žalobce ostatně v daném případě požádal dne 20. 12. 2005 žalovaný fond o uspokojení svých nároků, ale již o dva dny později podal na žalovaný fond žalobu, v níž se domáhal převodu pozemků, s tím, že v žalobě poukazoval na údajnou liknavost žalovaného při vypořádání nároků žalobce.
Odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně provedl v tomto řízení všechny potřebné důkazy, správně je zhodnotil a vyvodil z nich i odpovídající skutkové a právní závěry. S poukazem na ustanovení §11 odst. 2 a na ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. byl toho názoru, že nárok na poskytnutí náhradního pozemku nezahrnuje právo oprávněné osoby na výběr konkrétního náhradního pozemku. Pokud by žalobci bylo vyhověno, došlo by ke znevýhodnění dalších oprávněných osob podle zákona č. 229/1991 Sb. V řízení nebylo také prokázáno, že by žalovaný fond nároky žalobce dlouhodobě neuspokojoval. Naopak nároky žalobce byly již z větší části uspokojeny, a to na základě smlouvy o převodu pozemků, uzavřené mezi žalobcem a Pozemkovým fondem ČR dne 28. 12. 2005, podle níž byl převeden do vlastnictví žalobce pozemek parc. č. 604/98 (o výměře 15.613 m2) v katastrálním území B. (obec Žacléř) v hodnotě 69.235,85 Kč. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že tu žalovaný Pozemkový fond ČR nepostupoval vůči žalobci protizákonně.
Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve smyslu ustanovení §219 občanského soudního řádu; část výroku, jíž byla zamítnuta žaloba žalobce ohledně pozemku parc. č. 39 (o výměře 508 m2) v katastrálním území R., nebyla ovšem odvoláním žalobce napadena a nabyla již právní moci. Potvrzen byl i výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený III.) o nákladech řízení, protože odpovídal ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Ohledně nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlížením k tomu, že žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 22. 10. 2007, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 21. 12. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Kladně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dodovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatel vytýkal především, že se odvolací soud nezabýval argumentací žalobce „ohledně liknavého a svévolného postupu žalovaného fondu, když tento fond nevyhlašuje dostatek veřejných nabídek, v nichž by žalobce mohl uspokojit své restituční nároky, a to přesto, že v katastrálním území Rýchory má dostatek pozemků vhodných k vypořádání těchto restitučních nároků žalobce“.
Dále dovalatel vytýkal, že v tomto řízení nebyly vzaty v úvahu žalobcovy nároky vyplývající z rozhodnutí Okresního úřadu Mladá Boleslav – pozemkového úřadu z 27. 8. 1998, č. j. 6167-4114/93/D I 98, které stále zůstávají nevypořádány a jejichž hodnota činí 35.600,- Kč.
Dovolatel zdůrazňoval, že ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nepřihlížely v daném případě k tomu, že žalobce je oprávněnou osobou nejen na základě nároků získaných postupní smlouvou, ale rovněž na základě svých přímých nároků, které vznikly na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu Kutná Hora. Jestliže se žalobce stal oprávněnou osobou také na základě smluv o postoupení restitučních nároků, stalo se tak jen proto, aby se u žalovaného fondu snáze domohl vydání náhradních pozemků v místě žalobcova bydliště, když totiž žalovaný fond nebyl ochoten převést žalobcovy nároky z územního pracoviště v Kutné Hoře na územní pracoviště Trutnov. Žalobce byl takto fakticky donucen postupovat tak, že odkoupil restituční nároky v místě svého bydliště, jejichž uspokojení se nyní domáhá. Dovolatel ještě dodával, že „v důsledku praxe žalovaného fondu a později rovněž na základě novely zákona č. 229/1991 Sb., provedené zákonem č. 131/2006 Sb., byl žalobce fakticky donucen postupovat tak, že odkoupil restituční nároky v místě svého bydliště; to vše mělo v případě žalobce nežádoucí účinky a citelně zasáhlo do jeho práv, když mu žalovaný fond brání efektivně uspokojit svůj přímý restituční nárok na náhradní pozemky v místě jeho bydliště“.
Dovolatel ještě dodával, že v řízení o této právní věci došlo k řadě procesních vad a pochybení; poukazoval zejména to, že vzal-li v tomto případě zpět žalobu ohledně pozemku parc. č. 390 v katastrálním území R. (o výměře 508 m2) po vydání rozsudku soudu prvního stupně, který však nenabyl právní moci, měl odvolací soud ve smyslu ustanovení §96 odst. 2 občanského soudního řádu řízení ohledně této parcely zastavit a výrok (označený I.) soudu prvního stupně změnit tak, že v části týkající se této parcely se tento výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušuje; podle názoru dovolatele, pokud tak odvolací soud neučinil, zůstává o této části žaloby dosud nerozhodnuto.
Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V tomto případě nevyplývalo h obsahu soudního spisu (sp. zn. 10 C 290/290/2005 Okresního soudu v Trutnově), ani z obsahu dovolání dovolatele, že by odvolací soud svým rozsudkem z 13. 9. 2009 (sp. zn. 19 Co 158/2007 Krajského soudu v Hradci Králové) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem z 13. 9. 2007, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a podle ustanovení §11a téhož zákona.
Podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případech nevydání pozemků uvedených v ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. mohl pozemkový fond převést oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle §8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.
Podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v §4 zákona č. 229/1991 Sb., kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemky odňaté způsobem uvedeným v §6 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., převede pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.
Ze slovního znění ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. vyplývá, že se toto ustanovení týká oprávněných osob podle tohoto zákona (srov. §4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).
V daném případě bylo v rozsudku odvolacího soudu z 13. 9. 2007 (sp. zn. 19 Co 158/2007 Krajského soudu v Hradci Králové) konstatováno (v souladu i s tím, co bylo zjištěno v řízení o tomto sporu), že tu na straně žalobce šlo v podstatě o nároky získané postupní smlouvou ve smyslu ustanovení §524 občanského zákoníku od původních oprávněných osob.
Soudy obou stupňů se tedy v této právní věci musely zabývat i otázkou souvislosti ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. se zrušením ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. a článku VI. zákona č. 253/2003 Sb. nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, Pl. ÚS 6/05, vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).
Tímto nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, Pl. ÚS 6/05 bylo vysloveno, že „ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. a článku VI. zákona č. 253/2003 Sb., pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.), a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (tj. dnem 20. 12. 2005).
V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno: „Smyslem (účelem) konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje občanský zákoník (§488 - §853) a tudíž je lze postoupit na základě §524 občanského zákoníku, lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 253/2003 Sb.) a článek VI. zákona č. 253/2003 Sb., přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle §11 odst. 2 zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědici, a nejsou mimi postupníci“.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo : I právo oprávněné osoby na vydání náhradního pozemku podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze sice realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.
Vzhledem k těmto závěrům z uveřejněné judikatury obecných soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možno přisvědčit názoru, že by tu odvolací soud, který měl v podstatě na zřeteli tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobce rozsudkem soudu prvního stupně, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR). A protože, jako již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozhodnutím z 13. 9. 2007 (sp. zn. 19 Co 158/2007 Krajského soudu v Hradci Králové) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání oproti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. května 2010
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu