ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4735.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4735/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce P. H ., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. K. , 2) PaeDr. M. K ., a 3) R. K ., o zaplacení částky 364 653 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 86/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, č. j. 26 Co 46/2009 – 109, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení částky 364.653,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaní jako podíloví spoluvlastníci pronajali nemovitosti v k. ú. S. (dále jen „předmětné nemovitosti“) smlouvou ze dne 22. 12. 1993 společnosti A.-S. s. r. o. a na základě této smlouvy převzali nájemné za období od podpisu smlouvy do 31. 12. 2010 ve výši 800.000,- Kč. Dne 18. 3. 2003 se žalobce na základě nedobrovolné dražby stal vlastníkem předmětných nemovitostí.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č. j. 12 C 86/2004 – 70, žalobě vyhověl a uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 364.653,- Kč a nahradit náklady řízení. Dle soudu prvního stupně se žalovaní bezdůvodně obohatili tím, že přijali plnění na základě platně uzavřené nájemní smlouvy se společností A.-S., spol. s r. o. za období od 22. 12. 1993 do 31. 12. 2010, ačkoliv se dne 18. 3. 2003 stal novým vlastníkem předmětných nemovitostí žalobce. Soud prvního stupně dále zjistil, že u Okresního soudu v Kolíně byl pod spisovou značkou 10 C 83/2004 veden spor mezi žalobcem a prvním žalovaným o vyklizení předmětných nemovitostí, ve kterém bylo prvnímu žalovanému rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2008, č. j. 26 Co 464/2007 - 210 pravomocně uloženo předmětné nemovitosti vyklidit. V tomto řízení bylo také prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 25. 4. 2003 podnájemní smlouvu se společností A. – S., spol. s r. o. Odvolací soud však dospěl k závěru, že podnájemní smlouva je neplatná.
Krajský soud v Praze k odvolání prvního žalovaného rozsudkem ze dne 25. 3. 2009, č. j. 26 Co 46/2009-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Dle odvolacího soudu byly předmětné nemovitosti po jejich nabytí žalobcem užívány k bydlení výlučně prvním žalovaným, a nikoliv k podnikatelské činnosti společností A.-S., spol. s r. o., soud proto nepokládal za nutné zabývat se platností nájemní smlouvy ze dne 22. 12. 1993 a dospěl k závěru, že žalovaní se bezdůvodně obohatili na úkor společnosti A.-S., spol. s r. o., která nájemné za užívání předmětných nemovitostí žalovaným vyplatila až do roku 2010, ačkoliv je užívala pouze po dobu cca. tří let.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod žalobce uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování /§241a odst. 3 o. s. ř./. Žalobce konkrétně namítal, že nájemní smlouva ze dne 22. 12. 1993 byla uzavřena platně a že žalovaným bylo plněno na základě právního důvodu, který odpadl, když žalovaní přestali být vlastníky předmětných nemovitostí.
Žalovaní se o dovolání nevyjádřili.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Z uvedených ustanovení plyne, že předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví.
Podle §680 odst. 2 obč. zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 84/1997, dovodil, že nabyvatel sice vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy, na nabyvatele však nepřecházejí z titulu tohoto právního nástupnictví všechna práva a povinnosti pronajímatele… Na nabyvatele nepřecházejí peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu, jako je např. pohledávka pronajímatele na splatné nájemné… Protože nájemkyně A.-S., spol. s r. o. plnila svou povinnost uhradit sjednané nájemné ve stanovených splátkách a termínech tak, jak bylo mezi žalovanými jako pronajímateli a nájemkyní dojednáno, tento závazek zanikl splněním (§559 odst. 1 obč. zák.) a k okamžiku změny vlastnického práva k předmětné nemovitosti proto neexistovala pohledávka původních pronajimatelů (žalovaných) vůči nájemkyni na splatné nájemné, ani dluh nájemkyně A.-S., spol. s r. o. vůči původním majitelům (žalovaným). Dovolatel mylně považuje změnu na straně pronajímatele za skutečnost, která vede k dodatečnému odpadnutí, resp. zániku právního titulu. Právní důvod (v posuzovaném případě nájemní smlouva) totiž v případě změny na straně pronajímatele v souladu s §680 odst. 2 obč. zák. nezaniká, ale trvá dál, a nabyvatel vstupuje do právního postavení pronajímatele. Pokud tedy byla nájemní smlouva ze dne 22. 12. 1993 uzavřena platně, jak výslovně uvádí dovolatel, původním majitelům bylo plněno na základě řádného právního důvodu, a nikoliv na základě právního důvodu, který odpadl. Žalovaní se proto nemohli bezdůvodně obohatit. Pokud se žalovaní bezdůvodně neobohatili, nemohou být ani pasivně legitimováni.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ) zamítl podle §243b odst. 2 o. s. ř. jako nedůvodné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovaným prokazatelné náklady nevznikly.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici ve zmíněné literatuře nebo na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. ledna 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu