ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4788.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4788/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr.Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně K. L. , zastoupené JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem v Lišnově, nám. Míru 140, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 11 C 295/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009, č. j. 28 Co 48, 49/2009-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud svým shora označeným rozsudkem nevyhověl odvolání žalobkyně, kterým se v intencích žaloby domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost do 10 dnů od právní moci rozsudku uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu nemovitostí v kat. úz. D., K. u Ř., Ř., O. V. (podrobněji viz výrok provostupňového rozsudku). Konstatoval, že pokud nárok žalobkyně nebyl uspokojen před uplynutím lhůty pro vydání náhradních pozemků postupníkům, tedy před tzv. restituční tečkou, její právo bylo prekludováno a nelze se jej úspěšně domáhat.
Odvolací soud taktéž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Potvrdil tedy rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 10. 2007, č. j. 11 C 295/2006-70, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 9. 2008, č. j. 11 C 295/2006-109.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které opírala o nesprávné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu. V podrobně odůvodněném dovolání nespecifikovala otázku zásadního právního významu; spíše předložila dovolacímu soudu úplný právní rozbor celé věci (srov. přitom požadavek v §237 odst. 3 o. s. ř.). Lze shrnout, že podáním žaloby před tzv. restituční tečkou mělo být právo žalobkyně na vydání náhradních pozemků zachováno, tedy její nárok by měl být uspokojen. Žalobkyně jako postupník nároku zabránila marnému uplynutí lhůt pro naturální restituci. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud zjistil, že na žalobkyni byl postupní smlouvou ze dne 7. 2. 2005 od O. D. převeden nárok na vydání náhradních pozemků podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen “zákon o půdě”). Dne 27. 12. 2005, tedy před datem tzv. restituční tečky, podala žalobkyně žalobu o vydání náhradních pozemků. Ve lhůtě do dvou let od právní moci jednotlivých správních rozhodnutí o nevydání původních pozemků v restituci Olze Dubové nebyl nárok žalobkyně na vydání náhradních pozemků uspokojen. Podle §13 odst. 6 zákona o půdě má oprávněná osoba právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do dvou let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu. V případě, že o právu na převod pozemku nerozhoduje Pozemkový úřad, oprávněná osoba má právo na převod pozemků ve vlastnictví státu do dvou let od doby, kdy mohla nárok na převod uplatnit. Podle odst. 7 téhož ustanovení po uplynutí doby uvedené v odst. 6 cit. zákona právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká.
Dovolací soud vychází z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05 , kterým bylo zrušeno ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě jen ve vztahu k původním oprávněným osobám a jejich dědicům s tím, že těmto osobám trvá právo na vydání náhradního pozemku za pozemky nevydané i nadále; není tedy rozhodné datum 31. 12. 2005. Toto se ovšem netýká postupníků, na které se vztahuje tzv. restituční tečka, tedy těmto osobám skončil běh lhůty pro vydání (převod) náhradních pozemků dnem 31. 12. 2005.
Pokud žalobkyně argumentuje tím, že nárok jako postupník uplatnila ještě před datem 31. 12. 2005 a tím došlo ke stavení prekluzivní lhůty, je tento názor nesprávný. Celou problematikou se opakovaně zabýval Nejvyšší soud; je třeba odkázat na rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2259/2006 (R 53/08), sp. zn. 28 Cdo 2534/2008 a řadu dalších. Žalobkyně podle závěrů odvolací instance neprovozuje zemědělskou prvovýrobu, spíše podrobně popisuje svou vizi ji provozovat spolu s dcerou (podrobněji viz závěr odůvodnění rozsudku). Je tu tedy zřejmá odlišnost od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 436/2007 , které se týkalo dlouhodobě soukromě hospodařícího zemědělce se záměrem rozšířit stávající výrobu.
Odvolací soud tedy nepochybil při svém hmotněprávním posouzení věci, nebyla nalezena judikatorní mezera či kontradikce ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a dovolání se podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítá.
Žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu