ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.5033.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 5033/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Moravskoslezského kraje, s adresou pro doručení : Krajský úřad se sídlem v Ostravě, 28. října 117, proti žalovaným 1) V. P., a 2) A. P., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 138/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2009, č. j. 56 Co 154/2009-74, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 5. 2009, č. j. 19 C 138/2006-64, v odstavci I. zastavil řízení. Současně v odstavci II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně z výpisů centrální evidence obyvatel České republiky zjistil, že v evidenci obyvatel není záznam o V. P., a o A. P. Dále vzal za prokázané, že v domovských listech z roku 1920-1922 a pobytových kartách, týkajících se Těšína se zachovala listina, v níž je zmínka o V. P., avšak jiné listiny o osobách žalovaných nalezeny nebyly. Též zjistil, že písemnosti adresované V. a A. P. nebyly těmto osobám doručeny. Dále vyšel ze zjištění, že úmrtní listy žalovaných na argetinských matričních úřadech nebyly nalezeny. Vzal za prokázané, že na adrese A., se nachází v současné době telefonní kiosek a po dobu více než 30-ti let se na tomto místě nacházel vždy nějaký obchod. Nepodařilo se zjistit údaje ohledně osob P., údajně židovského původu ani na židovské instituci AMIA a o vydání úmrtních listů těchto osob konzulární oddělení žádalo místní úřady již v roce 1999, avšak uvedené doklady s údaji se nepodařilo dohledat. Věc posoudil podle ustanovení §7 odst. 1, 2 o. s. ř., §19 o. s. ř. a §103, 104 odst. 1 o. s. ř. Zaujal názor, že v dané věci se tedy jedná o neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení, totiž nedostatek způsobilosti žalovaných být účastníkem řízení v den jeho zahájení, a proto muselo být řízení zastaveno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 7. 2009, č. j. 56 Co 154/2009-74, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru o neodstranitelném nedostatku jedné z podmínek řízení, jímž je absence způsobilosti žalovaných být účastníky řízení k datu podání žaloby. Vyslovil závěr, že žalobce neprokázal, že se jedná o osoby existující, případně že by k datu podání žaloby takové osoby skutečně žily. Zaujal názor, že žaloba nemůže směřovat proti osobám po smrti. Podle odvolacího soudu na základě údajů o datu narození obou žalovaných lze s pravděpodobností hraničící s jistotou přijmout závěr, že k datu podání žaloby byli oba označení žalovaní již po smrti, pokud lze připustit, že stejné osoby skutečně existovaly. Uzavřel, že v případě právního zájmu na určení data úmrtí takových osob má žalobce možnost navrhnout v soudním řízení postup podle §7 odst. 2 o. z., má-li právní zájem na prohlášení osob za mrtvé a je-li pravděpodobné, že nezvěstné osoby se zřetelem ke všem okolnostem již nežijí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdil, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku postavení žalovaných jako účastníků předmětného řízení. Podle dovolatele existence obou žalovaných je prokázána již skutečností, že ve 40. letech minulého století s těmito osobami soud opakovaně jednal jako se způsobilými dědici. Namítal, že je třeba s oběma žalovanými jednat jako s osobami neznámého pobytu, a to s poukazem na ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. Dále tvrdil, že oba žalované je možno dostatečně individualizovat již jejich jménem a příjmením a skutečností, že jde o spoluvlastníky žalobou označených nemovitostí. Dovolatel konstatoval, že se jedná o účastníky, jejichž pobyt není znám a tudíž je na místě jim postupem podle §29 odst. 3 o. s. ř. ustanovit opatrovníka, s nímž bude v řízení pokračováno. Současně poukazoval na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 653/2004, v němž zaujal názor, že účastníku, jehož pobyt není znám, může předseda senátu ustanovit opatrovníka (srov. §29 odst. 3 o. s. ř.). Namítal, že soudní praxe připouští ustanovit opatrovníka neznámým dědicům a s účinností od 1.7.2009 daný postup umožňuje též o. s. ř. Poukazoval na skutečnost, že osobám, jejichž totožnost není známa, není nezbytným předpokladem postupu podle §29 odst. 3 o. s. ř. uvedení, resp. prokázání data narození žalovaných. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.)., že dovolání je podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), tedy fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v občanskoprávních vztazích vyplývá z ustanovení §7 o. z.).
Podle §90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Jestliže byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o. s. ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení.
Uvedené platí nejen tehdy, označil-li žalobce za účastníka řízení toho, kdo nikdy neměl způsobilost být účastníkem řízení, ale též někoho, kdo sice byl způsobilý mít práva a povinnosti nebo jemuž zákon přiznával způsobilost být účastníkem řízení, avšak před zahájením řízení tuto způsobilost ztratil.
V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že oba žalovaní k datu podání žaloby dne 5. 4. 2006 již nežili, a to na základě údajů o datu narození obou žalovaných a nemají tedy v den zahájení řízení způsobilost být jeho účastníky.
Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že žalobce neprokázal existenci osob žalovaných jako subjektů práv a povinností. Uvedená skutečnost je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení podle §103,104 o. s. ř.
Pro úplnost je vhodné dodat, že nelze vyhovět návrhu dovolatele na ustanovení opatrovníka ve smyslu §29 odst. 3 o. s. ř., neboť ustanovit opatrovníka lze pouze účastníkovi řízení, který má způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost.
Dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2010
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu