ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.5152.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 5152/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvika Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky K. L. C., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 16. 7. 2008, sp. zn. 20 Co 48/2008, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 272/95 (žalobkyně K. L. C., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. S. n. m. B., s. p. v l., 2. S. m. B. – M. m. B., 3. Ú. M. č. B.-s., a 4. M. č. B.-s., o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
V právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 272/95 bylo dne 4. 4. 2006 vydáno usnesení Městského soudu v Brně, čj. 37 C 272/95-64, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Brně ze 16. 7. 2003, čj. 37 C 272/95-29. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně ze 4. 4. 2006 bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze 16. 7. 2008, sp. zn. 20 Co 48/2008. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Městského soudu v Brně ze 4. 4. 2006, čj. 37 C 272/95-64, potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odvolací soud konstatoval, že v dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Brně ze 4. 4. 2006, čj. 37 C 272/95-64, jde odvolatelce především o to, aby bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž šlo o opožděnost jejího odvolání proti usnesení, kterým byla odmítnuta žaloba žalobkyně, podaná u soudu dne 1. 11. 1995, a to pro vady této žaloby.
Odvolací soud se ve svém usnesení zmiňoval i o tom, že v této právní věci „nebyl řádně nastolen předmět sporu, který má soud projednávat a o kterém má soud rozhodovat“, když žalobkyně přinejmenším po dobu 8 let od podání žaloby byly (a to původní žalobkyně R. E. T.-W. i žalobkyně K. L.C.) v řízení nečinné, a to v době, kdy je zastupoval JUDr. J. K., jenž byl v této době ještě funkční (a až v roce 2004 přestal působit jako advokát a byl vyškrtnut ze sdružení advokátů), ale v tomto řízení ani nepředložily soudu řádnou plnou moc od původní či nynější žalobkyně (nového advokáta si žalobkyně K. L. C. vybrala a pro zastupování zmocnila až v roce 2005). V mezidobí ustanovil soud prvního stupně žalujícím opatrovníka.
Žalobkyně Kateřina Lea Cohen podala odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze 4. 4. 2006, čj. 37 C 272/95-64 (jímž bylo odmítnuto odvolání žalobkyně Kateřiny Lea Cohen ze 16. 7. 2003, čj. 37 C 272/95-29, o odmítnutí žaloby pro vady a nedostatky této žaloby), a to dne 15. 3. 2006, když toto uvedené usnesení ze 4. 4. 2006, čj. 37 C 272/95-64, bylo doručeno ustanovenému opatrovníku žalobkyně dne 26. 3. 2003. Šlo tedy o odvolání, dovozoval odvolací soud, které bylo podáno opožděně (tj. po uplynutí lhůty stanovené v §204 odst. 1 občanského soudního řádu), když posledním dnem uvedené lhůty pro podání odvolání tu byl den 10. 4. 2003, zatím co odvolání žalobkyně bylo u soudu podáno až 15. 3. 2006. Soud prvního stupně tedy opožděné odvolání odmítl podle ustanovení §208 odst. 1 občanského soudního řádu.
Odvolací soud proto potvrdil odvoláním žalobkyně napadené usnesení ze 4. 4. 2006, čj. 37 C 272/95-64, jako věcně správné ve smyslu ustanovení §219 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, zastupujícímu žalobkyni, dne 5. 8. 2008 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno u Městského soudu v Brně dne 3. 10. 2008, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že řízení v této právní věci bylo stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a také dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu).
Dovolatelka zdůrazňovala, že se v roce 2006 obrátila na jiného advokáta (než na advokáta, který obě žalobkyně původně zastupoval, ale od roku 2004 byl již vyškrtnut ze seznamu advokátů České advokátní komory po ukončení advokátské činnosti, ale již dlouhé období před tím byl nefunkční a pro žalobkyni i nekontaktní) a tento nový právní zástupce převzal teprve dne 28. 2. 2006 usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2003, čj. 37 C 272/95-29 (kterým byla žaloba, podaná v této právní věci dne 1. 11. 1995, odmítnuta).
Proti uváděnému usnesení Městského soudu v Brně ze 16. 7. 2003, čj. 37 C 272/95-29, žalobkyně podala, jak uváděla, odvolání „neboť z obsahu soudního spisu je patrno, že nalézací soud pochybil v tom, že doručoval písemnosti žalobkyni a její sestře pouze na adresy uvedené v žalobě, aniž by se pokoušel zjistit jejich skutečný pobyt, a to jak prostřednictvím adresy v žalobě uvedené, tak prostřednictvím velvyslanectví ČR v I. a následně i prostřednictvím i. ú.“. Podle názoru dovolatelky „vzešlo usnesení odvolacího soudu ze 16. 7. 2008 (sp. zn. 20 Co 48/2008 Krajského soudu v Brně) z řízení, které bylo postiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci žalobkyně“.
Přípustnost dovolání dovolatelky bylo tu možné posoudit z ustanovení občanského soudního řádu o dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě posuzoval odvolací soud postup soudu prvního stupně v této právní věci pouze podle procesních ustanovení – podle ustanovení §204 odst. 1 a §208 odst. 1 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §208 odst. 1 občanského soudního řádu se odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 37 C 272/95 Městského soudu v Brně), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani vlastnicích poznatků dovolacího soudu, že by tu odvolací soud svým usnesení ze 16. 7. 2008 (sp. zn. 20 Co 48/2008 Krajského soudu v Brně) řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, anebo právní otázku, jež by byla odvolacím soudem v jeho rozhodnutí, napadeném dovoláním, v rozporu s hmotným právem. Nemohl proto dovolací soud shledat u dovolání dovolatelky zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacích soudů.
U dovolání nepřípustného dovolacímu soudu již nenáleží posuzovat dovolací důvody (srov. §241a odst. 3 občanského soudního řádu: „Je-li dovolání přípustné…..“) uváděné v dovolání dovolatele.
Nezbylo tedy v daném případě dovolacímu soudu než přistoupit podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovaným v dovolacím řízení ohledně tohoto dovolání náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu