ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.61.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 61/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. Č ., b) F. D., a c) M. D ., zastoupených JUDr. Karlem Šetkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1321/1, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice – venkov, IČ 000376672, se sídlem České Budějovice, U Malše 20, zastoupeným JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, Náměstí Míru 140, o zaplacení částky 125.799,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 495/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2009, č. j. 8 Co 1183/2009-232, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Co 1183/2009-261, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.004,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Rudolfa Hrubého, advokáta se sídlem v Lišově, Náměstí Míru 140.
III. Žalobci b) a c) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 2.002,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Rudolfa Hrubého, advokáta se sídlem v Lišově, Náměstí Míru 140.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2009, č. j. 10 C 495/2004-191, kterým byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobcům částku 17.656,- Kč s příslušenstvím, zatímco ve zbývající částce 108.143,- Kč byla žaloba zamítnuta. Vyšel přitom ze závěrů soudu prvního stupně, podle nichž žalovaný bez právního důvodu užíval pozemky žalobců v celkové výměře 2.207 m2. Výši bezdůvodného obohacení určil ve státem regulované výši podle cenových věstníků Ministerstva financí částkou 4,- Kč/m2 ročně, vzhledem k tomu, že žalovaný neužívá předmětné pozemky k podnikání, ale pouze zajišťuje bytovou potřebu svých členů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a kterým se domáhali zrušení napadeného rozsudku. Jako dovolací důvod uvedli nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Namítali, že
i) vadou řízení bylo již samotné spojení věcí soudem prvního stupně a rovněž skutečnost, že součást rozhodnutí tvoří geometrický plán ing. Jaroslavy Kadlečkové, který nebyl v katastru nemovitostí proveden a navíc obsahuje tzv. modrý pruh, o kterém nebylo nikdy soudy rozhodnuto,
ii) soudy obou stupňů neprovedly žalobci navrhované důkazy, a proto nebyl dostatečně objasněn skutkový stav, důkazy hodnotily bez vzájemné souvislosti a navíc vykládaly právo rozdílně,
iii) odvolací soud měl výši bezdůvodného obohacení určit cenou obvyklou a nikoli ve výši regulovaného nájemného, neboť v projednávané věci se nejedná o vztah pronajímatele a nájemce, nýbrž o užívání pozemků bez právního důvodu,
iv) žalovaní neprokázali, že by předmětné nemovitosti převzal stát ve smyslu restitučních předpisů, tj. bez právního důvodu nebo na základě neplatného právního úkonu,
v) žalobci o své vlastnické právo nepřišli, a proto je v řízení nemuseli prokazovat,
vi) předložená kupní smlouva z 19. 4. 1969 je pouhým nepodepsaným opisem, navíc nebyla vložena do katastru nemovitostí, na potvrzení o převzetí kupní ceny jsou falešné podpisy, částka je rozdílná od kupní ceny a kupující není stejnou osobou jako druhý žalovaný,
vii) soud nevzal v úvahu prodeje části parcely PK 343/1 a dědická řízení, která se jí týkala,
viii) napadené rozhodnutí je nejasné a neurčité, výpočty výše částek a výše nákladů řízení jsou chybné.
Žalovaný ve svém vyjádření namítl nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a vyjádřil přesvědčení, že napadený rozsudek procesními vadami netrpí.
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 12 cit. zákona projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 7. 2009.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání. Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř, neboť ve věci nejde o měnící rozhodnutí odvolacího soudu. Není přípustné ani podle písm. b) cit. ustanovení, protože soud prvního stupně rozhodl ve věci samé v dovoláním napadené části nároku stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 6. 2. 2008, č. j. 10 C 493/2004-382, 10 C 495/2004 – v obou případech byla žaloba co do částky 108.143,- Kč s příslušenstvím zamítnuta. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení účastníků odvolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2003).
Přípustnost dovolání může být proto založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán zejména tehdy, jde-li o řešení právní otázky, která dovolacím soudem ještě nebyla řešena, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo která řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009).
S námitkami žalobců sub i), ii), iii) a viii) se Nejvyšší soud již vypořádal ve svém rozsudku ze dne 9. 6. 2009, č. j. 28 Cdo 1404/2008-480, kterým zamítl dovolání žalobců ve věci soudu prvního stupně sp. zn. 10 C 493/2004, původně spojené s projednávanou věcí. Protože dovolání neobsahuje žádné nové námitky, citované rozhodnutí je účastníkům řízení známo a veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz , v podrobnostech dovolací soud odkazuje na uvedené rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1404/2008.
Nejvyšší soud znovu uvádí, že spojení věcí bylo důvodné, neboť se týkají týchž žalobců a skutkově spolu souvisí. Navíc rozhodnutí o spojení věcí nemůže mít vliv na výsledek sporu, a proto nemůže založit vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Opětovně k námitce výše bezdůvodného obohacení dovolací soud uvádí, že ta se poměřuje hladinou nájemného stanoveného v daném případě na základě zmocnění §10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění do 31. 5. 2006, výměry Ministerstva financí ve výši 4,- Kč/m2 vzhledem k tomu, že žalovaný pozemky neužíval k podnikání. Co do výměry užívaných pozemků bylo přitom žalobcům zcela vyhověno.
Námitky sub iv), v), vi) a vii) byly rovněž předmětem posouzení dovolacím soudem v rozsudku ze dne 9. 6. 2009, č. j. 28 Cdo 1404/2008-480. Navíc jsou pro posouzení projednávané věci (žaloby proti Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice – venkov) nerozhodné. Týkají se totiž otázky vlastnického práva žalobců k předmětným pozemkům, která však byla již – a to ve prospěch žalobců – vyřešena v předchozích rozhodnutích soudů nižších stupňů, a proto by její opětovné posouzení dovolacím soudem nemohlo žalobcům v projednávané věci přinést úspěch.
Protože žádná ze vznesených dovolacích námitek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 6.430,- Kč (§10 odst. 3, §10 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §16 odst. 2, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH ve výši 1.278,70 Kč. Z celkových nákladů ve výši 8.008,70 Kč pak na jednotlivé žalobce připadá podíl odvozený od jejich spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech, tj. na žalobkyni a) jedna polovina a na žalobce b) a c) po jedné čtvrtině. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu