ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.93.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 93/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: 1. A. B. , 2. J. B. , 3. V. B. , 4. K. B. , 5. A. Š. , a 6. F. B. , zastoupených JUDr. Václavem Burgrem, advokátem, 150 00 Praha 5, Kováků 9 (zastoupeného i. s. JUDr. Beátou Buriánovou, advokátkou, 353 01 Mariánské Lázně, Hlavní č. 161), proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 13. 9. 2007, sp. zn. 10 Co 289/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Chebu od sp. zn. 9 C 337/2005 (žalobců A. B., J. B., V. B., A. Š. a F. B., zastoupených JUDr. Václavem Burgerem, advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR , 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o převodu pozemků), takto:
I. Dovolání dovolatelů se zamítají .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 13. 12.2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chebu z 15. 3. 2007, č. j. 9 C 337/2005-67. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému fondu uloženo uzavřít (do jednoho měsíce od právní moci rozsudku) se žalobci smlouvu o převodu vlastnického práva k části pozemku parc. č. 1212/1 (oddělené geometrickým plánem z 9. 10. 2006), o výměře 160.716 m2, označené parc. č. 1212/29, v katastrálním území D., zapsané na listu vlastnictví č. 1002 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj (katastrální pracoviště Cheb), a to žalobkyni A. B. (v podílu 21/26 k celku), žalobcům J. B., V. B., K. B. a žalobkyni A. Š. (v podílech 3/36 k celku) i žalobci F. B. (v podílu 1/36 k celku). Žalovanému bylo také uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 11.054,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 13. 9. 2007, sp. zn. 10 Co 289/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Chebu z 15. 3. 2007, č. j. 9 C 337/2005-67, změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení §212 a §212a odst. 1 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Podle názoru odvolacího soudu vycházel soud prvního stupně z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, ale odvolací soud se neztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně.
Odvolací soud konstatoval shodně se soudem prvního stupně, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a tento jejich nárok nebyl (v podílech v jejich žalobě uváděných) uspokojen. Žalobci se domáhají vydání konkrétního náhradního pozemku, když žalovaný neprokázal, že by v přiměřené době nabídl žalobcům adekvátní náhradní pozemek, a to ani prostřednictvím veřejných nabídek.
Odvolací soud dále zdůrazňoval, že v daném případě bylo nutno respektovat platnou právní úpravu podle ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb., účinného od 1. 4. 2006); v tomto ustanovení je upraven princip veřejných nabídek při vydávání náhradních pozemků oprávněným osobám (podle zákona o půdě); uplatnění tohoto principu, který umožňuje i dalším oprávněným osobám uplatňovat nároky na poskytnutí náhradních pozemků, a to i mimo katastru obce původních pozemků restituentů. Rozhodnutí o samotném nároku oprávněných osob v daném případě bylo vydáno až v roce 2005 a na straně žalovaného fondu nebyla shledána liknavost či svévole a diskriminace při uspokojování žalujících oprávněných osob.
Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu žalobců zamítl (§220 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu).
O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 2 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 4. 10. 2007 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu v Chebu dne 15. 11. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání dovolatelé poukazovali na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelé především zdůrazňovali, že jejich nárok na náhradu za původní pozemky ve smyslu ustanovení §11 zákona č. 229/1991 Sb. nebyl uspokojen; ze strany žalovaného Pozemkového fondu ČR nebyl ani prostřednictvím veřejných nabídek nabídnut adekvátní náhradní pozemek; proto si žalobci vyhledali z vlastní iniciativy pozemek, z něhož byl geometrickým plánem oddělen pozemek, který odpovídá restitučním nárokům žalobců. Žalovaný fond tu nevyužil možnost zařadit pozemek, o nějž jde v tomto řízení, do nabídky k uspokojení nároků oprávněných osob, ačkoliv tomuto zařazení do nabídky nic nebránilo; šlo tedy u žalovaného o liknavost a lhostejný postoj k nárokům oprávněných osob. Podle názoru dovolatelů ze zákona č. 229/1991 Sb. vyplývá, že má být stejně přistupováno k oprávněným osobám, které svůj nárok řádně uplatnily a ohledně všech těchto nároků má být vyvíjena stejná snaha jejich nároky uspokojit. Žalovaný v tomto řízení neprokázal, že by žalobcům v době od rozhodnutí pozemkového úřadu nabídl adekvátní náhradní pozemek, jehož převodem by mohl být restituční nárok žalobců vypořádán.
Dovolatelé vytýkali dále, že odvolací soud nesprávným striktním výkladem ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb. dospěl k závěru, že oprávněná osoba (oprávněné osoby) tu nemají právo na výběr náhradního pozemku. Pro tyto oprávněné osoby je však nepřijatelné, aby tu byly odkázány na výběr náhradních pozemků jen ze strany Pozemkového fondu ČR, zejména šlo-li by o jednotlivé roztříštěné pozemky, které by byly od sebe i značně vzdáleny, na nichž by bylo velmi obtížné hospodařit pro značné náklady na překonání vzdáleností mezi jednotlivými pozemky.
Podle názoru dovolatelů odvolací soud nesprávně změnil rozsudek soudu prvního stupně, který vycházel ze správného skutkového zjištění, jeho správného zhodnocení i z jeho správného právního posouzení.
Ve vyjádření žalovaného Pozemkového fondu ČR k dovolání žalobců bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, když odvolací soud rozhodl na podkladě úplně zjištěných okolností a věc správně posoudil i po právní stránce. Plně tu bylo respektováno ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb., v němž je podrobně upraven princip veřejných nabídek náhradních pozemků oprávněným osobám. Žalovaný Pozemkový fond ČR může veřejně nabízet jen takové pozemky ve vlastnictví státu (které má Pozemkový fond ve správě), na něž nebylo uplatněno právo třetích osob podle zvláštních předpisů (např. podle ustanovení §5 zákona č. 95/1999 Sb.); pozemky zahrnuje Pozemkový fond ČR do veřejných nabídek postupně v součinnosti s příslušnými veřejnými orgány; přitom nevytváří pozemky na míru oprávněným osobám. Žalobci se mohli a mohou nadále zúčastňovat všech veřejných nabídek pozemků. Žalobci se mohli a mohou nadále zúčastňovat všech veřejných nabídek pozemků. Řádně uplatněné nároky je povinen Pozemkový fond ČR uspokojit, a to způsoby a postupem, které stanoví zákon (náhradním pozemkem či penězi), při dodržování rovného přístupu ke všem oprávněným osobám. Současná právní úprava neukládá také, že by náhradní pozemky měly být v téže obci jako pozemky původní; nelze tu také přihlížet k eventuálním větším nákladům oprávněných osob na faktické obhospodařování pozemků pro překonávání vzdáleností mezi pozemky. Okolnost, že si žalobci nevybrali ve veřejných nabídkách z pozemků v těchto nabídkách předkládaných, nemůže být pokládána za liknavost, svévoli či diskriminaci na straně žalovaného fondu.
Přípustnost dovolání dovolatelů v daném případě je dána ustanovením §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelé své přípustné dovolání odůvodňovali tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §11 odst. 1 a 2 a §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pozemky nebo jejich části nelze oprávněným osobám vydat v případech uvedených v tomto ustanovení pod písmeny a) až f).
Podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případech uvedených v §11 odst. 1 téhož zákona mohl pozemkový fond převést oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle §8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (ve znění pozdějších předpisů), a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.
Podle ustanovení §11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb.) oprávněným osobám, uvedeným v §4 zákona č. 229/1991 Sb., kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý způsobem uvedeným v §6 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li díle stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby o vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce .
Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením právních předpisů i k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud svým rozsudkem z 13. 9. 2007 (sp. zn. 10 Co 289/2007 Krajského soudu v Plzni), proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu nebo že by si ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. nesprávně vyložil. Není proto dovolací soud toho názoru, že by dovoláním dovolatelů napadený rozsudek odvolacího soudu spočíval na nesprávném právním posouzení věci, jak to má na zřeteli ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu. Neshledal tedy dovolací soud, že by tu bylo na místě přikročit ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu jako rozhodnutí nesprávného. Proto podle téhož ustanovení občanského soudního řádu dovolací soud dovolání dovolatelů svým rozsudkem (§243b odst. 6 občanského soudního řádu) zamítl, a to jako dovolání nedůvodné.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. května 2010
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu