ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.10.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 10/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 12, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) O.B., zastoupenému JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Masná 10, PSČ 702 00 a 2) B.S., o zaplacení částky 1,169.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 379/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2007, č. j. 8 Co 456/2007-216, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. prosince 2006, č. j. 16 C 379/2003-179, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2007, č. j. 8 Co 456/2007-216, se odmítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.
IV. Žalobce a druhý žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 19. prosince 2006, č. j. 16 C 379/2003-179, zamítl žalobu o zaplacení částky 1,169.050,- Kč s 5% úrokem z prodlení od 1. ledna 2001 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně uvedl, že žalobce uzavřel s J. O. 15. září 1999 dvě smlouvy o půjčce (dále jen „smlouvy o půjčce“), na základě kterých půjčil J. O.51.500 ATS a 1,030.000,- Kč. Následně 15. prosince 1999 uzavřel se společností B & S - plast recycling spol. s r.o. (dále jen „společnost“) smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“), kterou postoupil společnosti pohledávky za J. O. ze smluv o půjčce za dohodnutou cenu 1,169.050,- Kč. V notářském zápise z valné hromady společnosti konané 16. prosince 1999 (dále jen „valná hromada“) je uvedeno, že „společníci O. B. a B. S. se na dnešní valné hromadě zavázali, že uhradí dluh J. O. ve výši 1,169.050,- Kč, který je dlužen J. N.na základě směnky ze dne 15. září 1999“.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky je platnou smlouvou a věřitelkou pohledávky za J. O.je společnost. Žalobce tak není aktivně legitimován k podání žaloby podle ustanovení §524 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ani §530 obč. zák. K tvrzenému převzetí dluhu J. O. prvním a druhým žalovanými jako fyzickými osobami na valné hromadě společnosti uvedl, že zápis z valné hromady je neurčitý a tedy neplatný podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. a tím, kdo měl převzít dluh J. O., byla společnost, nikoli její společníci jako fyzické osoby.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho závěr, podle něhož z notářského zápisu vyplývá, že k převzetí dluhu se nezavázali první a druhý žalovaní jako fyzické osoby, ale že jednali jako společníci za společnost. Notářský zápis osvědčoval konání valné hromady a je proto zřejmé, že šlo o rozhodnutí valné hromady, která rozhoduje hlasy společníků. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i formulace textu notářského zápisu. Domáhá-li se žalobce zaplacení žalované částky po žalovaných jako fyzických osobách, nelze jeho žalobě vyhovět, když k převzetí dluhu se měla zavázat společnost. S ohledem na tento závěr odvolací soud již nehodnotil náležitosti dohody o převzetí dluhu podle ustanovení §531 obč. zák. K posouzení důvodnosti žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávky uvedl, že z tohoto titulu se žalobce plnění nedomáhá a vedle toho postupníkem byla společnost, nikoliv žalovaní.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Za otázku zásadního právního významu považuje, zda z notářského zápisu vyplývají právní následky pro společnost nebo pro žalované. Odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že obsah zápisu z valné hromady nesprávně vyhodnotil a následně věc nesprávně posoudil. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1229/2005 (jde o usnesení ze dne 30. října 2007) zdůrazňuje, že z textu notářského zápisu nelze než dovodit, že žalovaní projevili vůli být zavázáni jako fyzické osoby, přičemž to, že se označili jako společníci, na tomto závěru nemůže ničeho měnit. Následná tvrzení žalovaných o vůli zavázat společnost považuje za účelová. Odvolací soud se nevypořádal s námitkou, že k jednání za společnost jsou podle ustanovení §133 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) oprávněni jednatelé společnosti, nikoli její společníci.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
První žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Poněvadž nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.
Dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Dovolatelem zpochybňované posouzení obsahu zápisu o konání valné hromady společnosti postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, podle něhož na valné hromadě žalovaní nepřevzali závazek Josefa Obadala vůči žalobci, nýbrž jako společníci vyjádřili vůli, aby tento závazek převzala (a uhradila) společnost, pak Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (srov. k tomu pravidla pro výklad právních úkonů, zakotvená v ustanoveních §35 obč. zák. a §266 obch. zák., a dále např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 3646/2008, rozhodnutí uveřejněné pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 431/2006).
Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 33 Odo 1229/2005, není přiléhavý, protože vychází z odlišného skutkového i právního stavu, když v této jiné věci byli vedle veřejné obchodní společnosti žalováni i její společníci z titulu zákonného ručení za závazky společnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Ty vznikly jen prvnímu žalovanému a sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu