ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1003.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1003/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů , se sídlem v Praze 3, Žižkov, nám. Winstona Churchilla 1800/2, identifikační číslo 00 46 94 83, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Krakovská 25, PSČ 110 00, proti žalovanému J. O .jako správci konkursní podstaty úpadce TESLA Brno, státní podnik - v likvidaci, identifikační číslo 00 00 97 41, zastoupenému JUDr. Jiřím Funkem, advokátem, se sídlem v Brně, M. Horákové 8, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 338/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2007, č. j. 9 Cmo 170/2006-80, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. září 2006, č. j. 4 Cm 338/2003-56, zamítl žalobu o určení, že popřená konkursní pohledávka ve výši 119,110.183,- Kč žalobkyně za úpadcem TESLA Brno, státní podnik - v likvidaci (dále též jen „úpadce“) je přihlášena po právu jako nesplněný závazek z hospodářské smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem úpadce TESLA Brno, koncernový podnik (dále jen „TESLA Brno“), a právní předchůdkyní žalobkyně Ústřední radou odborů dne 27. února 1989 ve znění dodatku č. 1 z 26. listopadu 1990, vyjádřený v penězích, a to co do právního důvodu i výše (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobkyně se domáhala určení pravosti a výše pohledávky 119,110.183,- Kč přihlášené pod číslem 72 do konkursu na majetek úpadce a popřené žalovaným při přezkumném jednání konaném 16. června 2003 jednak z důvodu promlčení, jednak proto, že uplatněná částka 119,110.183,- Kč neodpovídá hodnotě ideálního podílu žalobkyně ve výši 46/100 na domě č. p. 612 (občanská vybavenost) stojícím na pozemku p. č. 279 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1.015 m2 a na pozemku p. č. 279 zapsaných na listu vlastnictví č. 282 pro katastrální území město Brno, obec Brno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město (dále jen „předmětné nemovitosti“).
Konstatuje, že žaloba o určení pravosti a výše pohledávky byla podána včas, uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně a právní předchůdce úpadce uzavřeli 27. února 1989 smlouvu o sdružení finančních prostředků na rekonstrukci provozní budovy TESLY Brno a provádění funkce generálního dodavatele stavby, změněnou dodatkem č. 1 z 26. listopadu 1990 (dále jen „smlouva“). Ve smlouvě si strany dohodly, v jakém poměru z celkových nákladů stavby se budou podílet na jejím financování a současně si dohodly, že po dokončení rekonstrukce bude celý komplex ve spoluvlastnictví obou s určením poměru spoluvlastnictví. TESLA Brno jako přímý investor se zavázala mimo jiné převést po vydání kolaudačního rozhodnutí bezplatně hospodářskou smlouvou do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně ideální podíl na předmětných nemovitostech.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva je platnou smlouvou uzavřenou podle ustanovení §360a hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“) a vyhlášky č. 151/1978 Sb., o sdružování prostředků socialistických organizací. Oproti názoru žalovaného dovodil, že smlouva je určitá jak co do vymezení předmětu smlouvy, tak co do určení lhůty pro převod ideálního podílu vlastnictví předmětných nemovitostí. Zavázal-li se investor převést „majetek“ po vydání kolaudačního rozhodnutí, zavázal se tak učinit bez zbytečného odkladu po provedení kolaudace a žalobkyně má právo domáhat se plnění ze smlouvy spočívajícího v převodu ideální části předmětných nemovitostí. Ze žádného ujednání smlouvy ani ze zákona však nevyplývá, že místo tohoto plnění je oprávněna domáhat se finančního plnění.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně má za úpadcem pohledávku ve výši 119,110.183,- Kč ze smlouvy (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud opakoval důkaz protokolem o přezkumném jednání a seznamem přihlášených pohledávek a doplnil dokazování žalobou a kolaudačním rozhodnutím ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 29/97. Zjistil, že přihláškou pohledávky označenou číslem 72 žalobkyně jako věřitelka přihlásila do konkursu na majetek úpadce svůj nepeněžitý nárok ze smlouvy, a to nárok na bezúplatný převod ideálního podílu v rozsahu 46/100 na předmětných nemovitostech do svého vlastnictví. Nepeněžitý nárok vyčíslila částkou 119,110.183,- Kč podle znaleckého posudku, jímž byla oceněna hodnota 46/100 ideálního podílu na předmětných nemovitostech. Tato přihlášená pohledávka byla přezkoumána při jednání 12. (správně 16.) června 2003 a popřena žalovaným z důvodu promlčení nároku a dále z důvodu, že „věřitelem uplatněná částka 119,110.183,- Kč neodpovídá hodnotě podílu ve výši 46/100 na nemovitostech…“ S přihlédnutím k takto vymezeným důvodům a k ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“ nebo „zákon o konkursu a vyrovnání“), v rozhodném znění, odvolací soud dovodil, že popřel-li žalovaný nárok z důvodu promlčení, pak popřel základ tohoto nároku, tj. pravost pohledávky. Zpochybnil-li však zároveň i výši žalobkyní uplatněného nároku, přičemž omezil svůj úkon pouze na tvrzení, že věřitelkou uplatněná částka neodpovídá hodnotě podílu, aniž by současně uvedl, jakou hodnotu, podle jeho názoru, žalobkyní označený podíl na předmětných nemovitostech má, nebyl jeho procesní úkon (popření pohledávky z hlediska její výše) perfektní a nemohl vyvolat zamýšlené procesní účinky. Odvolací soud uzavřel, že pohledávka byla popřena pouze co do pravosti, a zabýval se jen základem uplatněného nároku.S odkazem na ustanovení §23 odst. 2 ZKV odvolací soud dovodil, že žalobkyně uvedla v žalobě tytéž skutkové okolnosti, na nichž se tvrzená pohledávka zakládá, jak vyplývají z přihlášky pohledávky a zprostředkovaně z listin k této přihlášce připojených, a k prokázání svých tvrzení označila tytéž důkazy - listiny, které doložila k přihlášce pohledávky. Uvedla, že podanou přihláškou uplatnila v konkursním řízení svůj nepeněžitý nárok, kterým je právo na bezúplatné převedení ideální části 46/100 předmětných nemovitostí. Podle ustanovení §20 odst. 2 ZKV tento svůj nárok vyjádřila v penězích. Oproti údajům uvedeným v přihlášce pohledávky, doplnila v žalobě, že závazek převést bezúplatně do jejího vlastnictví ideální část předmětných nemovitostí měl úpadce splnit po vydání kolaudačního rozhodnutí k rekonstruovanému domu, přičemž ke kolaudaci došlo „nadvakrát“, rozhodnutími příslušného stavebního úřadu ze dne 18. června 1990 a ze dne 1. července 1991. V roce 1993 podala žalobkyně u Městského soudu v Brně žalobu o splnění povinnosti úpadcem, podáním žaloby se stavěl běh promlčecí lhůty.
Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že smlouva je platným právním úkonem a jde o smlouvu uzavřenou podle ustanovení §360a hosp. zák., z níž vzniklo žalobkyni právo domáhat se bezúplatného převodu ideálního podílu na předmětných nemovitostech. Na rozdíl od soudu prvního stupně však s odkazem na ustanovení §20 odst. 2 ZKV uzavřel, že žalobkyně nepřihlásila v konkursu peněžitou pohledávku, ale nepeněžitý nárok vyplývající ze smlouvy, a hodnotu tohoto nároku řádně vyjádřila v souladu s uvedeným ustanovením peněžitou částkou zjištěnou znaleckým posudkem.
Námitku promlčení odvolací soud neshledal důvodnou s tím, že doba vzniku nároku žalobkyně byla ve smlouvě vázána na vydání kolaudačního rozhodnutí. Spočíval-li závazek úpadce v bezúplatném převodu ideálního podílu na předmětných nemovitostech, bylo rozhodnou skutečností vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne 1. července 1991, jímž bylo povoleno užívání celé rekonstruované stavby. Nárok žalobkyně na bezúplatný převod vlastnictví majetku podle ustanovení §349 ve vztahu k ustanovení §347 hosp. zák. a ustanovení §14 odst. 1, odst. 6 a odst. 8 vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, vznikl „minimálně“ 1. července 1991 a v souladu s ustanovením §763 obch. zák. nezanikl ani po zrušení hospodářského zákoníku. Žalobkyně nárok uplatnila u soudu (v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 29/97) žalobou na nahrazení projevu vůle dne 8. listopadu 1993 podanou proti pozdějšímu úpadci, tj. před uplynutím tříleté promlčecí lhůty podle ustanovení §131a hosp. zák. Podáním žaloby došlo v souladu s ustanovením §131d hosp. zák. ke stavení promlčecí lhůty a nárok ke dni přihlášení pohledávky do konkursu promlčen nebyl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nárok žalobkyně není promlčen. Namítá, že předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 29/97 je povinnost bezúplatně převést ideální podíl 51 % na předmětných nemovitostech, a ne finanční náhrada tohoto podílu, jak je uvedeno v přihlášce pohledávky. „Předmětem“ přihlášky a „předmětem“ návrhu podaného u Městského soudu v Brně jsou tak jiná plnění. Žaloba v této jiné věci byla podána 8. listopadu 1993 proti úpadci, přitom v katastru nemovitostí byla v té době zapsána jako vlastnice spoluvlastnického podílu Česká republika a úpadci příslušelo jen právo hospodaření s tímto podílem. Úpadce tak nemohl převést vlastnické právo k podílu, byla-li vlastnicí Česká republika. Soudu prvního stupně předložil k důkazu podání žalobkyně ze dne 15. února 2002 učiněné ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 29/97, v němž navrhla záměnu účastníků s tím, že došlo k přechodu vlastnického práva k nemovitostem na Českou republiku. K řádnému uplatnění práva žalobkyní, kdy správně označila osobu žalovaného v tomto jiném řízení došlo až uvedeným podáním. Zdůrazňuje, že Česká republika byla vždy vlastníkem předmětného ideálního podílu, a nemohlo proto dojít k navrhované záměně účastníků. Uvedenou námitkou se soudy nezabývaly, neprovedly ani navrhovaný důkaz výpisem z katastru nemovitostí k 8. listopadu 1993, jímž by bylo prokázáno, že vlastníkem podílu na předmětných nemovitostech byla vždy Česká republika a úpadci svědčilo pouze právo hospodaření.Odvolacímu soudu vytýká i nesprávnost závěru, že popřel pohledávku žalobkyně pouze co do pravosti, a tvrdí, že účinně popřel jak důvod, tak výši přihlášené pohledávky. Uvedl-li při přezkumném jednání k pohledávce žalobkyně, že „věřitelem uplatněná částka 119,110.183,- Kč neodpovídá hodnotě podílu ve výši 46/100 na nemovitostech vedených na LV č. 282 pro katastrální území město Brno“, byla řádně popřena celá výše nároku. Nesouhlasí rovněž se závěrem, že žalobkyně nepřihlásila v konkursu peněžitou pohledávku, ale nepeněžitý nárok vyplývající ze smlouvy, jehož hodnotu podle ustanovení §20 odst. 2 ZKV vyjádřila v penězích.
Dovolatel dále namítá, že soudy se nezabývaly námitkou, zda „žalovaný“ (správně žalobkyně) splnil svůj závazek ze smlouvy a poskytl dohodnuté finanční prostředky. Odvolací soud tak vyšel ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. března 2008, č. j. 26 K 36/2002-284, zprostil žalovaného správce konkursní podstaty úpadce Ing. I. K. funkce a novým správcem ustanovil J.O.. Nejvyšší soud proto dále jednal jako se žalovaným s novým správcem konkursní podstaty.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu nejprve co do správnosti právního posouzení věci.
Podle ustanovení §20 odst. 2 věty páté ZKV (ve znění účinném do 31. prosince 2007) jde-li o peněžitou pohledávku neurčité výše nebo o jiný nepeněžitý nárok, musí být jeho hodnota odhadnuta a vyjádřena v penězích.
Z ustanovení §24 odst. 1 věty první ZKV (v tomtéž znění) vyplývá, že správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod.
Podle ustanovení §131d hosp. zák. běh promlčecí lhůty se přetrhuje výkonem práva. Podáním žádosti (žaloby) příslušnému orgánu před uplynutím promlčecí lhůty se běh této lhůty staví; stačí podání žádosti (žaloby) doporučeně na poště.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož popřel přihlášenou pohledávku pouze co do pravosti a nikoliv co do výše. Otázkou, zda správce konkursní podstaty účinně popřel výši přihlášené pohledávky, se Nejvyšší soud již zabýval ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu některých ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/98. V něm pod bodem XXXI. dovodil, že výše pohledávky je popřena tehdy, tvrdí-li se, že tu pohledávka sice je, avšak úpadce dluží méně, než kolik bylo v přihlášce uvedeno (tvrzení, že úpadce nedluží nic, představuje popření pravosti pohledávky). Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně tvrdit, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Ke stejnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 76/2002, v němž uvedl, že popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka; jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Z hlediska závěru, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (důvody popření) v podobě zachycené právě v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek tvořícím jeho součást. Zjištění, že při přezkumném jednání správce neuvedl, jakou hodnotu má - podle jeho názoru - žalobkyní označený podíl na předmětných nemovitostech, jednak odpovídá obsahu spisu, jednak nebylo dovolatelem zpochybněno. Závěr odvolacího soudu je tak v souladu s uvedeným stanoviskem a rozhodnutím.
K nesouhlasu dovolatele s posouzením námitky promlčení Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení §131d hosp. zák. pojilo stavení běhu promlčecí lhůty jen s podáním žaloby proti subjektu, jenž měl povinnost plnit. Povinnost bezúplatně převést ideální podíl předmětných nemovitostí měl podle smlouvy pozdější úpadce. Proti tomuto subjektu také byla podána žaloba u Městského soudu v Brně, kterou bylo zahájeno řízení vedené pod sp. zn. 61 C 29/97. Skutečnost, že v katastru nemovitostí byla v době podání žaloby jako vlastnice zapsána Česká republika s tím, že právo hospodaření má TESLA Brno, státní podnik, nemá na posouzení, koho tížila dle smlouvy povinnost převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem, vliv.
Podle ustanovení §6 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku (dále jen „zákon“), podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy, svěřenými mu při jeho založení, a dále s věcmi a majetkovými právy nabytými v průběhu jeho podnikání. Věci, s nimiž podnik hospodaří, jsou ve státním vlastnictví (odstavec 1). Podnik má právo majetek, se kterým hospodaří, držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy… (odstavec 2). Z ustanovení §5 zákona vyplývá, že podnik je právnickou osobou; vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající (odstavec 1). Podnik neodpovídá za závazky státu nebo jiných subjektů. Stát neodpovídá za závazky podniku, pokud zákon nestanoví jinak (odstavec 2). Podala-li žalobkyně žalobu v této jiné věci proti pozdějšímu úpadci, podala ji proti subjektu, který měl podle zákona k předmětným nemovitostem ve vlastnictví státu právo hospodaření (a tomu odpovídá i zápis v katastru nemovitostí o vlastnictví nemovitostí České republiky a právu hospodaření TESLY Brno, státní podnik), byl oprávněn je držet, užívat, nakládat s nimi, v právních vztazích vystupovat svým jménem a podle smlouvy převést do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně ideální podíl na nemovitostech. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že podáním žaloby proti pozdějšímu úpadci v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 29/97 došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty, je jeho závěr správný. Právně nevýznamná tak je i námitka, podle níž nebyl proveden důkaz příslušným výpisem z katastru nemovitostí.
Neobstojí ani námitka, že v tomto jiném řízení byl uplatněn jiný nárok než přihláškou pohledávky žalobkyně v konkursu. Jde o tentýž nárok, jehož hodnota však byla v souladu s ustanovením §20 odst. 2 věty páté ZKV vyjádřena v penězích.
Opodstatněná není ani výhrada, že soudy nižších stupňů se nezabývaly zjištěním, zda žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy a poskytla dohodnuté finanční prostředky. Je tomu tak jednak proto, že pohledávku žalobkyně popřel žalovaný co do pravosti (jen) z důvodu promlčení, aniž by zpochybnil její vznik (srov. opět rozhodnutí uveřejněné pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ve spojení s argumentací shora), jednak proto, že dle smlouvy (ve znění dodatku č. 1) měly být předmětné nemovitosti bez dalšího ve spoluvlastnictví žalobkyně a pozdějšího úpadce (ve smlouvou určených podílech) s tím, že pozdější úpadce se zavázal převést na žalobkyni vlastnické právo k určenému podílu na předmětných nemovitostech po vydání kolaudačního rozhodnutí.
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §25a ZKV, ve znění účinném do 31. prosince 2007, když dovolání žalovaného bylo zamítnuto, podle uvedeného ustanovení však ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu