ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1052.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1052/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně PALMER & JOHNSON REALITY s. r. o. , se sídlem v Praze 8 - Čimicích, K Ládví 344/4, PSČ 181 00, identifikační číslo 25646605, zastoupené Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 920/5, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Evě Krásné , advokátce, se sídlem v Praze 6, Terronská 54, PSČ 160 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Vít Potraviny a. s., identifikační číslo 25102982, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 18/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 161/2007-230, ve znění opravného usnesení ze dne16. prosince 2008, č. j. 13 Cmo 154/2008-297, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.760,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2006, č. j. 58 Cm 18/2003-168, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. února 2007, č. j. 58 Cm 18/2003-204, zastavil řízení o vyloučení nemovitostí označených ve výroku I. ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Vít Potraviny, a. s. (dále jen „úpadkyně“), nemovitosti označené ve výroku II. (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyloučil a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Soud vyšel z toho, že:
1/ Dne 18. března 1999 prohlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek úpadkyně.
2/ Dne 4. května 1999 založila žalovaná, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně, do konkursního spisu soupis konkursní podstaty úpadkyně, ve kterém byly s poukazem na ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), zahrnuty i sporné nemovitosti ve vlastnictví Bohumila Fialy.
3/ Dne 21. května 1999 prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek Bohumila Fialy (dále jen „úpadce“),
4/ Dne 2. července 1999 založil JUDr. Pavel Pikola, jako správce konkursní podstaty úpadce, do konkursního spisu soupis konkursní podstaty úpadce, do něhož - s poukazem
na neplatnost a neúčinnost smlouvy o prodeji podniku ze dne 7. prosince 1998, uzavřené mezi úpadcem jako prodávajícím a společností La Panthéra, spol. s r.o. jako kupující (dále jen „smlouva o prodeji podniku“) - pojal taktéž sporné nemovitosti.
5/ Předmětem smlouvy o prodeji podniku byl podle jejího článku I mimo jiné „Nemovitý majetek, specifikovaný v příloze č. 1 této smlouvy.“ V příloze č. 1, která je součástí smlouvy o prodeji podniku, jsou zahrnuty a identifikovány i sporné nemovitosti.
6/ Dne 9. července 1999 uzavřeli žalovaná a JUDr. Pavel Pikola se souhlasem věřitelských výborů a konkursního soudu dohodu (dále též jen „dohoda správců“), podle jejíhož článku 2 odst. 1 „nemovitý a movitý majetek a ostatní aktiva (…) vyplývající ze smlouvy o prodeji podniku (…) jsou součástí konkursní podstaty strany druhé“ (tj. úpadce). V článku 2 odst. 3 dohody žalovaná upřesňuje soupis konkursní podstaty úpadkyně „v tom smyslu, že v odd. c), na str. 4 an. jsou správkyní zahrnuty nemovitosti s odkazem na §27, odst. 5 zák. č. 328/91 Sb. ve formě nároku strany první na výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí dle ZKV - (§28 an. ZKV).“.
7/ Dne 15. července 1999 byla dohoda správců založena do konkursního spisu úpadce,
8/ Dne 17. září 1999 žalovaná přihlásila do konkursního řízení úpadce pohledávku ve prospěch konkursní podstaty úpadkyně představující nárok na oddělené uspokojení ze sporných nemovitostí a následný nárok na vydání výtěžku zpeněžení sporných nemovitostí.
9/ Dne 20. října 1999 žalovaná založila do konkursního spisu úpadkyně soupis její konkursní podstaty upravený v souladu s článkem 2 odst. 3 dohody správců (dále též jen „aktualizovaný soupis“).
10/ Dne 4. února 2000 žalovaná doručila JUDr. Pavlu Pikolovi odstoupení od dohody správců a zároveň založila do konkursního spisu úpadkyně soupis její konkursní podstaty, ve kterém vypustila odkaz na dohodu správců.
11/ Dne 9. února 2000 byla (s předchozím souhlasem konkursního soudu) uzavřena kupní smlouva mezi JUDr. Pavlem Pikolou, správcem konkursní podstaty úpadce, jako prodávajícím a žalobkyní, jako kupující, na základě které nabyla žalobkyně sporné nemovitosti do svého vlastnictví.
Na tomto základě soud uzavřel, že výrok o částečném zastavení řízení je odůvodněn částečným zpětvzetím žaloby.
Vyhovující výrok ve věci samé odůvodnil soud tím, že důsledkem dohody správců bylo vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (o čemž svědčí aktualizovaný soupis), takže poté svědčila priorita soupisu konkursní podstatě úpadce, na čemž ničeho nezměnilo ani odstoupení od dohody správců žalovanou. Dohodu správců přitom soud pokládal za platnou (neměl ji za neurčitou).
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jednak v té části výroku II., v níž soud vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně sporné nemovitosti - kromě pozemku parcelní číslo 626/71 o výměře 433 m2, nacházejícího se v katastrálním území Čimice, obci Praha - jednak v té části výroku I., v níž soud zastavil řízení o vyloučení stavby číslo popisné 987 postavené na pozemku parcelní číslo 1859/68 v katastrálním území Kamýk, obci Praha, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (první výrok).
Ve zbývající části výroku I. a taktéž ve výroku III. o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. V části výroku II., v níž soud vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně pozemek parcelní číslo 626/71 o výměře 433 m2, nacházející se v katastrálním území Čimice, obci Praha, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (druhý výrok). Zároveň zrušil výrok II. doplňujícího rozsudku o nákladech řízení souvisejících s jeho vyhlášením (třetí výrok).
Ohledně potvrzujícího výroku rozsudku ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož důsledkem dohody správců bylo vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a jejich zařazení do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (mimo jiné i proto, že vůle účastníků dohody směřovala k tomu, aby sporné nemovitosti byly zpeněženy v konkursu úpadce). I kdyby byla dohoda správců shledána neplatnou, lze její obsah podle odvolacího soudu vyložit jako souhlas žalované se zpeněžením sporných nemovitostí v konkursu úpadce. Ani výkladem obsahu odstoupení žalované od dohody správců, ve kterém žalovaná uvádí, že sporné nemovitosti „zahrne do konkursní podstaty“, nelze dojít k jinému závěru, než že sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (ke dni odstoupení) pojaty nebyly.
Protože v důsledku dohody správců byly sporné nemovitosti vyloučeny ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, priorita zápisu (ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nadále svědčila konkursní podstatě úpadce. Správce konkursní podstaty úpadce byl proto oprávněn sporné nemovitosti zpeněžit; žalovaná se jejich vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce mohla - dle názoru odvolacího soudu - domoci vylučovací žalobou.
S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 81/2005“) odvolací soud dále konstatoval, že žalovaná již žalobkyni (coby nabyvatelku zpeněženého majetku) nemůže ohrozit a odkázal žalovanou na žalobu o vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty úpadce ze zpeněžení sporných nemovitostí.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, ve kterém co do přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Žádá, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka předně namítá, že žádnou nemovitost ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně nikdy nevyřadila a že do rozhodnutí soudu v této věci z něj nebyla žádná nemovitost ani „pravomocně“ vyloučena soudem. Zdůrazňuje, že pro posouzení věci je rozhodný zákon o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 1. května 2000.
Potvrzujíc, že dne 9. července 1999 uzavřela s JUDr. Pavlem Pikolou ohledně sporných nemovitostí dohodu, namítá s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že dohoda neobsahovala žádné konkrétní údaje vztahující se k určité nemovitosti. Takto neurčitá dohoda nemohla být
ani souhlasem správce konkursní podstaty k nakládání se spornými nemovitostmi uděleným jiné osobě ve smyslu ustanovení §18 odst. 3 ZKV (nehledě k tomu, že toto ustanovení v podobě citované odvolacím soudem v roce 1999 neexistovalo). Dovolatelka je přesvědčena, že dohoda sama o sobě „bez následujícího úkonu příslušného správce konkursní podstaty“ nemohla změnit soupis majetku konkursní podstaty. Otázku možnosti „změny soupisu konkursní podstaty úpadce bez úkonu správce konkursní podstaty vůči konkursnímu soudu“ má za zásadně právně významnou.
Dovolatelka se domnívá, že byla prokázána priorita zápisu sporných nemovitostí
do soupisu majetku úpadkyně a že názor odvolacího soudu, podle něhož měla podat excindační žalobu proti správci konkursní podstaty úpadce, je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Závěry obsažené v R 81/2005 podle ní na projednávanou věc nedopadají. Jádrem sporu je otázka, který správce konkursní podstaty měl - s ohledem na prioritu zápisu do soupisu majetku konkursní podstaty - právo sporné nemovitosti zpeněžit.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1513/2005 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2009, pod číslem 36), uvádí, že žalované nesvědčí priorita soupisu, neboť sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně fakticky vyřadila, čímž s nimi umožnila JUDr. Pavlu Pikolovi řádně nakládat. Proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Ačkoli žalovaná formálně podala dovolání jak proti prvnímu, tak proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, z jeho obsahu je zřejmé, že dovolání směřuje toliko proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým soud vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně sporné nemovitosti. Dovolatelka totiž polemizuje výhradně se závěrem, podle něhož mají být sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyloučeny a naopak nikterak nebrojí proti rozhodnutí o zrušení části rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení či vrácení věci k dalšímu řízení. V posledně uvedeném případě ostatně dovolání není ani objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.; není však důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Závěr, že obecně nelze vyloučit, aby správci konkursních podstat osobního dlužníka a zástavního dlužníka uzavřeli platnou (prospěchem obou konkursních podstat motivovanou) dohodu o tom, že zástava bude zpeněžena v konkursní podstatě zástavního dlužníka, ač by ke zpeněžení měl jinak přistoupit správce konkursní podstaty dlužníka osobního, formuloval Nejvyšší soud již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Odo 1513/2005, na nějž v podrobnostech odkazuje a jehož obsah musí být oběma stranám znám již proto, že žalobkyně jím argumentuje ve vyjádření k dovolání a žalovaná v oné věci vystupovala jako dovolatelka. Zde zároveň dovodil, že kdyby dohoda určovala příslušnost konkrétního majetku k té které konkursní podstatě smluvních stran, pak by bylo logické ji interpretovat tak, že odstranila střet soupisů a že po platném uzavření dohody příslušelo právo nakládat s majetkem v dohodě označeným správci té konkursní podstaty, do které byl majetek dohodu přikázán.
Převedeno do poměrů projednávané věci - předpokladem pro závěr, podle něhož obsah dohody správců založil správci konkursní podstaty úpadce právo nakládat se spornými nemovitostmi, je, že jde o dohodu platnou, která se týká sporných nemovitostí a že její obsah založil právo sporné nemovitosti zpeněžit jen jednomu ze správců konkursních podstat (účastníků dohody), byť šlo o správce konkursní podstaty, který tyto nemovitosti sepsal jako v pořadí druhý.
Platnost dohody správců zpochybnila žalovaná námitkou, že neobsahuje žádné konkrétní údaje vztahující se k určité nemovitosti.
Podle ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) platí, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Z obsahu dohody správců vyplývá, že sporné nemovitosti jsou v ní identifikovány konkrétním odkazem na smlouvu o prodeji podniku. Součástí smlouvy o prodeji podniku je i příloha č. 1, v níž jsou sporné nemovitosti označeny jednotlivě způsobem odpovídajícím požadavkům §5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona). Nelze tedy nikterak usuzovat, že by sporné nemovitosti byly v dohodě správců nedostatečně identifikovány. Vzhledem k tomu, že neshledal ani žádný jiný důvod, pro který by dohodu správců nebylo možné považovat za platný právní úkon, Nejvyšší soud (ve shodě se soudy nižších stupňů) uzavírá, že dohoda správců je platným právním úkonem, který se týká sporných nemovitostí.
Zbývá vyřešit otázku, zda a jak byl obsahem dohody správců ovlivněn soupis majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Z obsahu dohody správců je jasně patrna vůle jejích účastníků, tj. žalované a správce konkursní podstaty úpadce, aby sporné nemovitosti byly nejen zařazeny, ale i zpeněženy jedině v konkursní podstatě úpadce (osobního dlužníka), nikoli rovněž (jak tomu bylo do uzavření dohody) v konkursní podstatě úpadkyně (zástavní dlužnice). Následné chování stran tuto vůli potvrdilo, neboť žalovaná upravila soupis konkursní podstaty úpadkyně poznámkou, podle níž jsou sporné nemovitosti v soupisu zahrnuty ve formě nároku na vydání výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí a do konkursního řízení úpadce přihlásila tomuto nároku odpovídající pohledávku.
Na tomto skutkovém základě lze učinit závěr, podle něhož dohoda správců - v části týkající se právě sporných nemovitostí - odstranila střet soupisů a nahradila soupis majetku konkursní podstaty úpadkyně. Po platném uzavření dohody příslušelo právo nakládat
se spornými nemovitostmi správci konkursní podstaty úpadce (osobního dlužníka), neboť do ní byl majetek dohodou přikázán.
Nelze nicméně přehlédnout, že dovolatelka doručila správci konkursní podstaty jednostranný právní úkon směřující k odstoupení od dohody správců ještě předtím, než sporné nemovitosti prodal žalobkyni. Kdyby odstoupení bylo platné a účinné (srov. §48 odst. 1 obč. zák.), pak by ovšem - vzhledem k dikci §48 odst. 2 obč. zák. - nemohl obsah dohody správců být podkladem pro závěr o prioritě soupisu do konkursní podstaty úpadce. Kdyby dohoda správců byla jedinou listinou, z níž by bylo možné usuzovat na změnu pořadí soupisů nebo dokonce na zánik soupisu sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně, pak by platné a účinné odstoupení od dohody správců nutně vedlo ke zrušení dohody od počátku a tedy k automatickému obnovení priority soupisu sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně.
Rozsudek soudu prvního stupně a jemu přitakající rozsudek odvolacího soudu ovšem spočívá na závěru, že obsah dohody správců byl rovněž podkladem pro úpravu soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, jak se projevil v aktualizovaném soupisu. Jinak řečeno, jestliže na základě dohody správců došlo (jak se podává ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů) následně k úpravě soupisu konkursní podstaty úpadkyně tak, že soupis sporných nemovitostí byl změněn do podoby soupisu pohledávky (soupisu nároku na výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí), pak ani platné a účinné odstoupení od dohody správců nemohlo obnovit prioritu soupisu konkursní podstaty úpadkyně (tato priorita zanikla vlastní úpravou soupisu v jeho aktualizované podobě).
Právu správce konkursní podstaty úpadce zpeněžit sporné nemovitosti pak logicky nebránil ani jejich opětovný soupis do konkursní podstaty úpadkyně, učiněný žalovanou v důsledku odstoupení od dohody správců (až) dne 4. února 2000. K uvedenému dni práva a povinnosti spojené se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčila správci konkursní podstaty úpadce (priorita soupisu žalované zanikla výše popsaným způsobem).
Žalobkyně se tudíž koupí sporných nemovitostí od správce konkursní podstaty úpadce (jehož soupisu v době uzavření kupní smlouvy svědčila priorita) stala vlastnicí těchto nemovitostí a žalovaná již toto vlastnictví ohrozit nemůže (srov. R 81/2005).
Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení, leč se záměrem předejít vzniku dalších sporů) Nejvyšší soud dodává, že dohoda správců neobsahuje ujednání, jež by zakládalo právo jejich účastníků od ní odstoupit z jiných než zákonem stanovených důvodů a z vlastního odstoupení od dohody správců se žádný zákonem stanovený důvod odstoupení nepodává.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není dán, Nejvyšší soud proto dovolání - v rozsahu, v němž bylo přípustné - podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) ve výši 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a celkem s připočtením náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty činí 5.760,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 1. dubna 2010
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu