ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1208.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1208/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. J. G., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 111 21, IČ 649 48 242, zastoupené JUDr. Petrem Vyroubalem, advokátem, se sídle v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 148/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č.j. 5 Cmo 181/2008-214, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení ze dne 30. listopadu 2007, č.j. 18 Cm 148/2002-190, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o obnovu řízení, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 18 Cm 148/2002.
Odvolací soud zdůraznil, že důkaz „evidencí žalované“ mohl být bez dalšího uplatněn již v původním řízení před soudem prvního stupně a „částečně“ také uplatněn byl, přičemž „okolnost, že tento návrh byl soudem prvního stupně zamítnut a že potřebu tohoto dokazování neshledal ani soud odvolací ani soud dovolací, nečiní tento důkaz způsobilým pro povolení obnovy řízení“.
Důkazy výpovědí F. J. a spisovou dokumentací pořízenou Českou národní bankou sice nemohly být v původním řízení žalobcem uplatněny, nicméně tyto důkazy nemohou přinést pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci samé, neboť „z obou důkazů může jistě vyplynout, že listina obsahující smlouvu o investičním účtu se u žalované toho času nenachází, nemůže však jimi být prokázáno, že této smlouvy nikdy nebylo“. Navíc ani „v případě, kdyby smlouvy o investičním účtu nebylo, neměnilo by to nic na závěru o platnosti rámcové smlouvy a nedůvodnosti žaloby o vydání bezdůvodného obohacení“.
Odvolací soud tudíž uzavřel, že žalobce se domáhá obnovy řízení částečně s ohledem na důkazy, které bylo možné uplatnit v původním řízení a částečně s ohledem na důkazy, které sice ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v původním řízení uplatnit nemohl, avšak které nemohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o žalobě na obnovu řízení může být přípustné pouze podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Zásadně právně významným napadené rozhodnutí nemohou činit námitky dovolatele, jimiž (posuzováno z hlediska jejich obsahu) brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení (jehož obnovy se v projednávané věci domáhá). Soud v první fázi řízení o žalobě na obnovu řízení (jakožto mimořádném opravném prostředku) pouze posuzuje, zdali jsou zde zákonem předpokládané okolnosti (§228 odst. 1 o. s. ř.) odůvodňující povolení obnovy řízení (§235e odst. 1 o. s. ř.); správnost rozhodnutí vydaného v původním řízení přitom nepřezkoumává.
Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka, podle níž „důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o investičním účtu nese minimálně v původním řízení o vydání bezdůvodného obohacení žalovaná“, a není-li „schopna listinu předložit, pak je třeba, nebylo-li provedeno jiných důkazů, dovozovat, že listina nikdy neexistovala“. Je tomu tak již proto, že v původním řízení soudy z provedených - slovy dovolatele „jiných“ - důkazů dovodily, že písemná smlouva o vedení běžného účtu uzavřena byla (ačkoliv listinou jí obsahující nebyl ani v původním řízení důkaz proveden). Dovolatelem označované důkazy pak tento skutkový závěr nejsou způsobilé ovlivnit (jak přiléhavě uzavřel odvolací soud, lze jimi pouze prokázat, že žalovaná nemá dotčenou listinu v dispozici).
Důvod připustit dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §10 odst. 1, odst. 3, §14 odst. 1. a §15 vyhlášky činí sazba odměny 3.500,-Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.750,- Kč, jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 2.460,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 16. června 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu