ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1498.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1498/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce PhDr. R. P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Krausova 605/6, PSČ 199 00, proti žalované K. B., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Sm 149/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 465/2008 – 40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. července 2008, č. j. 54 Sm 149/2007 - 31, odmítl – cituje ustanovení §204 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze dne 2. května 2008,č. j. 54 Sm 149/2007 – 26, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované proti usnesení ze dne 4. ledna 2008, č. j. 54 Sm 149/2007 – 22, jímž bylo odmítnuto odvolání žalované proti usnesení ze dne 12. října 2007 č. j. 54 Sm 149/2007-17 pro opožděnost.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. prosince 2008, č. j. 8 Cmo 465/2008 – 40, odvolání odmítl (výrok I.). V odůvodnění rozhodnutí s poukazem na ustanovení §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. zejména uvedl, že žalovaná svoje odvolání nijak neodůvodnila, a to ani po výzvě k odstranění vad odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná „odvolání“ které posoudil dovolací soud podle jeho obsahu jako dovolání. V dovolání namítá, že požádala o možnost plnit dlužnou částku ve splátkách, neboť je sama se synem a žijí na hranici životního minima.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání proto, že odvolatelka neodstranila jeho vady, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto v případech v těchto ustanoveních taxativně vypočtených.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu