ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1719.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1719/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 18, PSČ 110 00, proti žalované ROYALMED spol. s r. o. , se sídlem v Praze 3, Sabinova 707/7, PSČ 130 00, identifikační číslo 45789266, zastoupené JUDr. Ivanem Burešem, advokátem, se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Badeniho 290/1, PSČ 160 00, o zaplacení částky 8.250.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 126/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2007, č. j. 1 Cmo 196/2007-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 11. dubna 2002, č. j. 15 Cm 126/2000-56, uložil Městský soud v Praze žalované (ROYALMED spol. s r. o.) zaplatit žalobci (tehdy Fondu národního majetku České republiky) částku 8.250.000,- Kč z titulu smluvní pokuty za nedodržení závazku obsaženého v kupní smlouvě uzavřené dne 1. února 1997 mezi žalobcem (jako prodávající) a žalovanou (jako kupující).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jsa přitom vázán závazným právním názorem obsaženým v rozsudku ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 29 Odo 957/2003-117, jímž Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil jeho předchozí měnící zamítavý rozsudek ve věci samé ze dne 29. dubna 2003, č. j. 1 Cmo 148/2002-86). Jako s novým účastníkem řízení na straně žalobce přitom již jednal (na základě svého usnesení ze dne 3. února 2006, č. j. 1 Cmo 41/2006-125) s Českou republikou - Ministerstvem financí coby právním nástupcem původního žalobce, zaniklého k 1. lednu 2006.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přičemž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá (oproti svému mínění) k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ve výkladu počáteční a dodatečné nemožnosti plnění je napadené rozhodnutí v souladu s hmotným právem i se závěry obsaženými ve zrušujícím rozsudku a je plně v souladu s principem smluvní autonomie, jak jej vyložil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 17, ročníku 2000, části I., pod pořadovým číslem 1.
Totéž platí pro dovolatelkou tvrzený rozpor s hmotným právem při výkladu ustanovení §265 obch. zák., když v předmětné věci vymáhání smluvené sankce za nedodržení závazku, který bylo možné splnit, poctivému obchodnímu styku zjevně neodporuje.
Dovoláním namítaná skutečnost, že (původní) žalobce nevyužil jiného (dalšího) zajišťovacího institutu (zajištění závazku převodem práva s nemovitostmi nakládat, sjednaného v článku XV. kupní smlouvy), pro věc významná není. Ve světle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu obsažených v rozsudku velkého senátu jeho občanskoprávního a obchodního kolegia, uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se ostatně využití tohoto zajištění prodávajícím jeví značně problematickým.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalobkyně žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. března 2005) plyne z bodů 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu